Hokejový brankář Tomáš Vokoun: Vzpomínky na poslední zlato
32 fotografií
Měl hlavní zásluhu na senzačním zlatu, jenže pak chyběl na oslavách na Staroměstském náměstí! Brankářský hrdina Tomáš Vokoun (43) i tak nadšeně vzpomíná na zatím poslední český titul hokejových mistrů světa, od kterého právě dnes uplynulo 10 let.
Jaká první věc se vám vybaví, když se řekne mistrovství světa v Německu 2010? „Určitě to, že jsme ho vyhráli. (smích) Samozřejmě byla to taková nezvyklá cesta – na začátku to vypadalo hodně špatně a museli jsme vyhrát poslední dva zápasy ve skupině, abychom se vůbec dostali do čtvrtfinále. A pak se to nějak sešlo, štěstí i předvedená hra, a bylo z toho zlato. Nečekané, ale podle mého zasloužené!“
Vraťme se na začátek. Před šampionátem bylo dusno, spousta hráčů z NHL pozvánku odmítla, týmu se nevěřilo. Jak jste situaci vnímal?
„Asi to bylo dané tím, že šlo o olympijskou sezonu. Byly Hry ve Vancouveru a spousta kluků už cítila únavu – mít během náročné sezony v NHL ještě dvě akce navíc, to fakt není snadné. Já sám byl taky na vážkách, dokonce jsem po olympiádě přemýšlel, že už ani reprezentovat nebudu. Po sezoně navíc přišlo další zklamání, že jsme se s Floridou nedostali do play off, takže toho bylo víc.“
Kdo vás přemluvil?
„Mluvil jsem s trenérem Vláďou Růžičkou a on mi řekl, že by byl rád, abych jel. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu. Z NHL tam byli mladí kluci jako Ondra Pavelec nebo Kuba Voráček, šanci dostali hráči, kteří by se možná za jiných okolností na MS ani nedostali. A odvedli skvělou práci. Zlato mluví za všechno.“
Během turnaje nastal moment, kdy Jágr absentérům drsně vzkázal, že »by měli ikonám Dopitovi, Reichlovi a spol. líbat p*del«...
„Víte, nechci být pokrytec, také byla mistrovství, kdy jsem se necítil a pozvánku nepřijal. Myslím, že to je na každém hráči, každý má svůj život. Jasně, mohou tam být zranění, hráč může být bez smlouvy. Ale ti mladší kluci, kteří nemají rodiny, by jezdit měli. Tehdy těch omluvenek byla strašná spousta a Jarda se do toho trochu opřel. Přece jen, lidi na něj hodně dají, co řekne, má velkou váhu. A pomohlo to! Od té doby se přístup mladých hodně zvedl, poslední dobou navíc jezdí i špičkoví hráči Pastrňák, Krejčí, Frolík. U týmu je Petr Nedvěd jako manažer a komunikace s kluky je dobrá.“
Hned druhý zápas a ostudná porážka 2:3 s Nory, kterou jste sledoval ze střídačky. Vybavíte si, jaká tehdy byla nálada?
„Hodně bídná, pamatuji si to velice dobře. (smích) Vzpomínám, jak jsme z toho zápasu jeli v autobusu... Jak se dnes bavíme o úspěchu a příjemných zážitcích, tak to mohlo být přesně obráceně. Pak jsme totiž ještě prohráli se Švýcary a věděli, že k postupu do play off musíme porazit Kanadu a Lotyšsko, s kterým jsme o pár měsíců dříve málem prohráli na olympiádě. Hrozilo nám reálně historicky nejhorší umístění na MS!“
A nakonec...
„...jsme tam porazili všechny silné mančafty – Rusko, Kanadu, Finy a Švédy dokonce dvakrát. Takže jen štěstí a náhoda? Nemyslím si. Jistě, měli jsme šťastné momenty, dvakrát se vyhrálo v nájezdech, do toho onen památný gól Karla Rachůnka těsně před koncem utkání se Švédy. Na druhou stranu jsme vyhráli pět zápasů v řadě, a to už není náhoda.“
V čem tedy bylo ono kouzlo?
„Mužstvo mělo dobře nastavený plán, jak bude hrát, věděli jsme, na co máme a na co ne. Paradoxně pro tu spoustu chybějících hráčů by možná svým způsobem bylo těžké se takovému plánu přizpůsobit, zatímco ti kluci, kteří tam byli, moc dobře věděli, že to je naše jediná šance.“
Dobrá, ale čím se to celé po Norech zlomilo? Byla bojová schůze hráčů? Šli jste na pivo? Pohádali se?
„Víte, hokej se hodnotí podle výsledků, speciálně na turnaji, ale ti Norové... Já si pamatuji, že jsme je přehráli úplně neuvěřitelně, na střely to bylo snad 50:15. Jim chytal neskutečně brankář, dali hrozně šťastné góly. Neřekl bych, že jsme hráli špatně, takové zápasy vás prostě někdy potkají, turnaje jsou vždy ošemetné. Jenže převaha a výhra, to není totéž.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!
Vokoun: Francouz si vybral dobře, v Coloradu má šanci.
32 fotografií
