Z ženy na muže a zase zpátky!
Operativní změna pohlaví představuje zcela zásadní rozhodnutí v životě každého, kdo se necítí dobře ve svém těle. Zpravidla jsou výsledkem nadšeni, najdou se ale i tací, co pak hořce litují. Jako třeba Angličanka Debbie Karemerová (61).
Debbie žijící nedaleko Watfordu od počátku 90. let cítila nutkání stát se mužem. Prý to bylo zapříčiněno i tím, že ji vlastní otec od jejích patnácti let zneužíval. „Něco se ve mně tehdy přepnulo. Začala jsem cítit nespokojenost se svým tělem, se svým pohlavím. A táhlo se to strašně dlouho,“ vzpomíná.
Rozhodnutí nastoupit cestu ke změně pohlaví v ní definitivně uzrálo v roce 2002, kdy jí bylo 44 let. „Začala jsem užívat testosteron, po kterém mi narostly vousy a chlupy po celém těle,“ vypráví s tím, že při sérii operací jí odstranili prsa, dělohu i vaječníky. „Potom mi vytvořili penis, k čemuž použili kůži z mojí ruky. A byl ze mě chlap, nechala jsem si říkat Lee. Jenže uvnitř jsem se pořád cítila jako žena!“ přiznává.
Začala chodit k psychologovi a dobrali se k tomu, že poruchou pohlavní identity vlastně nikdy netrpěla. „Byl to nahromaděný a potlačovaný stres ze zneužívání. Šlo o podvědomý pocit, že kdybych neměla vaginu, nikdy by k němu nedošlo. A že když se jí zbavím, zbavím se i temné minulosti,“ vysvětluje s tím, že změny hluboce lituje.
Dívám se na sebe do zrcadla očima znásilňované patnáctileté holky a zpátky na mě kouká plešaté, chlupaté cosi, co navenek vypadá jako muž. Mám znetvořené tělo, kvůli operacím trpím infekcemi močového měchýře. Kdybych tak mohla vrátit čas...“ zoufá si a dodává, že by se ráda znovu stala ženou. „Beru léky, po kterých mi snad přestanou růst vousy a chlupy. Ale je mi jasné, že už nikdy nebudu tou starou Debbie, která mi tolik chybí.“
Česko: 125 žádostí ročně!
Počet lidí, kteří se kvůli poruše pohlavní identity nechají přeoperovat, rok od roku stoupá. Zatímco v Česku v roce 2015 podalo žádost o chirurgickou změnu pohlaví 88 osob, loni už jich bylo 125.
