David Deyl (34): O citech k Monice Absolonové
32 fotografií
Prázdniny jsou v plném proudu, ale zpěvák David Deyl (34) se nezastaví. Vydal svůj první song ve španělštině Ahora, svolal fanynky do Stromovky, aby s ním natočily klip, připravuje novou desku a největší koncert ve své kariéře. Letos totiž slaví deset let na české hudební scéně.
Davide, kdy jste začal skládat písničky?
„Ve čtrnácti letech. Pocházím ale z hudebního prostředí. Jedna sestra má vystudovaný zpěv na konzervatoři, druhá hudební výchovu. Maminka byla učitelkou v mateřské školce a vedla dětský sbor Koťata. Ale ten důvod, proč jsem začal psát a zpívat, byl jiný.“
Jaký?
„Chtěl jsem zapůsobit na spolužačky a pochopil jsem, že sportem to v mém případě nebude. Nejsem nadaný na fotbal, hokej ani basketbal. Viděl jsem, jak holky hltají sportovce, a tak jsem chtěl přijít s něčím jiným. Začal jsem se věnovat zpěvu, hrát na klavír a trochu na kytaru. Pak jsem na besídce zazpíval You are so beautiful od Joea Cockera. Poprvé v životě jsem viděl, že spolužačky zareagovaly, i když jsem nebyl nějak atraktivní! Řekl jsem si: Jo, tomu bych se mohl věnovat.“
Takže jste netoužil být zpěvákem od malička?
„Vůbec ne! To jsem chtěl být nejdřív letec F16, potom gynekolog a kardiochirurg, protože v televizi zrovna dávali Nemocnici Chicago Hope. Toužil jsem studovat letectví, nebo medicínu. Vždycky jsem se do toho tak zažral, že jsem četl a odebíral časopis Letectví a kosmonautika. Pak ale převládla hudba. Byl jsem zamilovaný, holky mě nechtěly, tak jsem se trápil.“
Vzpomenete si na první věc, kterou jste složil?
„Dokonce vím i přesně, pro koho to bylo! Text byl: Teď už i Radka ví, teď už i Radka ví, kdo má ji rád, kdo má ji rád. Začal jsem před dvaceti lety, ale trvalo dlouho, než jsem se k tomu dostal. Pocházím z Chlumce u Ústí nad Labem, v Praze jsem neměl kontakty. Blíž ke zpěvákům jsem se dostal díky mámě.“
Jak to?
„Jezdila s dětskýmsborem a dala mi možnost být v zákulisí a sledovat interprety. Třeba Dana Hůlku, Daru Rollins, Dana Landu... To mi hodně dalo. V té době jsem zpíval to, co Dan Hůlka. Byl jsem jako on, hlasově jsem ho napodoboval. Chtěl jsem být taky pán démonů a Dracula!“
Ale zatím jste se, na rozdíl od Dana Hůlky, v muzikálu ještě neobjevil...
„Ale mohl jsem. Měl jsem hrát v muzikálu Antoinetta s Monikou Absolonovou. Skladatel Jiří Škorpík chtěl, aby tu roli hrál někdo, kdo to zazpívá přesně tak, jak si představuje. Jirka je perfekcionista, tak mě to potěšilo. Jenže u muzikálu jsou další složky – herectví a pohyb. Já neumím šermovat, dělat kotrmelce a do toho zpívat, ale režisér si to tak představoval. Nakonec jsem z toho vystoupil. Pochopil jsem, jaká je herectví těžká disciplína. K tomu tam byly dvě alternace a s Monikou se mi hrálo líp.“
Proč?
„Fungovala chemie a já se dovedl vžít do toho, že bychom spolu mohli být. Monika mě fascinuje nejen pěvecky, ale »voní mi«. Když jsem si představoval, že bychom spolu měli děti, jako v muzikálu, tak jsem se do toho vcítil tak, že bych to mohl zahrát. Jenže vy musíte umět hrát i s alternací. A tam jsem byl krkolomný. Režisér mi řekl: Obejměte ji, ukažte, jak ji milujete! Ale já jsem to necítil. Neumím se přetvařovat, jsem přirozený...“
Řekl jste to Monice někdy?
„Myslím, že to tuší! Občas, když vidím některé její příspěvky na Instagramu, tak jí napíšu, že jsem nejspíš prohloupil. Ale když ona je šťastná, tak já taky.“
Monika je zadaná, jak to máte vy?
„Sám určitě nejsem. Nejde ale o nikoho z branže, to bych ani nechtěl.“
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!
David Deyl o ženách
32 fotografií
