Marcela Březinová 8 let po sebevraždě manžela: Svatba!

Před osmi lety si váš manžel Zdeněk vzal dobrovolně život. Dokážete na to aspoň někdy přestat myslet?
„Nejdřív se zeptám já vás – zemřel vám někdy někdo hodně blízký? Tak až vám umře, zjistíte, že to nikdy nevymažete! To se nedá vytěsnit, můžete se s tím akorát smířit. Došla jsem si k tomu, že mě ten člověk neustále hlídá a je s vámi, akorát odešlo to jeho fyzické tělo. Podle mě duše jako taková nikdy neodejde, ta se tady znovu narodí někde nějak. Když si tohle uvědomíte, tak je to daleko snazší.“

Mám to chápat tak, že věříte na převtělování?
„Jasně. Vždyť to tak funguje. Už moje babička Hedvika, která mě vychovala, říkala – když někdo blízký zemře, tak je další hvězda na nebi. V naší kultuře je skoro zakázané o smrti mluvit. Je to něco, co se nehodí. Pro mě je to naprosto přirozená součást života. Respektive celý život se na ten konec připravujete. Tak si pojďme užívat hlavně každého dne!“

Máte ve svých dětech velkou oporu?
„Jsme taková kamarádská trojka. Vanda, Honza a já. S dcerou jsme velké kámošky, každý rok spolu jezdíme i na dovolenou. Minulý rok jsme byly na Krétě, letos už jsme stihly Tunisko. První dva dny se většinou dáváme do klidu, pak rády jezdíme na výlety nebo si půjčíme auto. Chce to trochu podrbat a udělat si dívčí mejdan. Jsem za to ráda, protože to je nejvíc. Koho jiného máte než svou rodinu.“

Říkáte v Tunisku. Nebojíte se samy dvě v tak odlišné kultuře?
„Vůbec ne. Možná se víc bojím i na Václaváku! Jsou to jenom předsudky. Dneska už je svět obecně jinde. Když jsme před dvěma lety s kamarádkou přistávaly v Římě, všude jsme potkávaly vojáky – nejen na letišti, ale i kolem Kolosea. Buď to vnímáte negativně, nebo to berete jako nutné zlo, stejně jako já.“

Dcera se vám v sobotu (dnes) vdává.
„S přítelem Davidem spolu dlouho žili. Je to takové logické vyústění, ale vždycky vás to překvapí. Samozřejmě už je to určitý závazek. Ale když to tak cítí, tak ať to má. Maminka je velkou podporovatelkou.“

Pomáhala jste jí s přípravou svatby?
„Snažím se o to. Bude to malinké, není potřeba z toho dělat velkou akci. Jde hlavně o to, aby byla šťastná.Šaty i jídlo jsme vybíraly spolu.“

A co vy? Chtěla byste být nějakým mužem objevena?
„Já jsem velmi ráda objevována!“

A už se tak stalo?
„To vás zajímá, že jo. Nejsem zase tak jasný případ. Jsem takové skryté zákoutí. Samozřejmě mám kamarády, ale pokud se ptáte, jestli jsem zamilovaná, tak nejsem.“

Nedávno jste byla na soustředění Muže roku, kde se to hezkými chlapy jen hemžilo. Líbil se vám tam někdo?
„Nejsem na takové prvoplánové typy. Příliš velká dokonalost mě nikdy nebrala. Mám ráda, když můžu někoho postupně objevovat. Chlap musí promluvit – to je to, co mě baví. Tón hlasu, dikce. Někdy to potom zkazí ten celkový dojem. Proto v soutěžích krásy nikdy netrefím vítěze. Jsem v tom ztracený případ. Většinou se mi líbí někdo jiný než většině. I když mám mezi adepty na Muže roku jednoho, který mi k bazénu hezky nosil drinky. Hned jsem si říkala – toho si musím oblíbit nebo mu dát šanci. Uvidím.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!

Marcela Březinová má celý život 55 kilo! Jak si váhu udržuje?