ŠPÍNA ZA ZÁDY GOTTA! Otevřeně o intrikách Zelenkové
43 fotografií
Zelenková – Kahovcová – Gerlová. Slavné dívčí trio, která vzniklo v březnu 1975 a čtyři roky dělalo »křoví« Karlu Gottovi na jeho koncertních vystoupeních. Jarmila Gerlová (76) jako jediná ze tří zpěvaček nebyla pozvána na předčasnou oslavu 80. narozenin, které má Slavík až zítra. A tak jubilantovi gratuluje prostřednictvím deníku Aha! a vzkazuje, aby zůstal svůj a nezapomínal na přátele!
Když se řekne Karel Gott, co vám vytane na mysli?
„Zjevení, které se rodí tak jednou za sto let. A kdoví jestli! Vidím před sebou člověka s unikátní kombinací naprosto ojedinělého hudebního talentu s osobním charismatem. Vidím člověka k životu, a vůbec všemu velice pokorného a pracovitého, kterým by osoba, oplývající jeho vlastnostmi, vůbec býti nemusela. Nebo spíš neuměla. Vidím evropského Elvise Presleyho.“
A co tomuto zjevení přejete k jeho osmdesátinám?
„Přece všechno, co si přeje on! A především, aby zůstal svůj. Takový, jakého ho všichni milujeme a známe.“
S Karlem jste jako vokalistka zpívala v době jeho největší slávy.
„Ano. Měli jsme s Vlastou Kahovcovou a Jitkou Zelenkovou to velké štěstí. Byli jsme tenkrát všichni v laufu. Měli jsme obrovské úspěchy u nás, v Německu, ale i v Rusku a Polsku. A jako trio dokonce takové, že jsme my tři holky dostaly od Pragokoncertu nabídku na vlastní program. Bez Karla. A to teda byl úspěch.“
Místo toho ale vaše trio nakonec skončilo. Proč?
„To je otázka! Jak bych vám to řekla? Způsobila to Jitka Zelenková, její touha po sólové dráze. Byla přesvědčena, že je z nás nejlepší, a byla to solitérka. Začaly jsme jí vadit. Vždycky chtěla všechny svoje konkurenty zlikvidovat, to má ve své povaze. Přitom my jsme ji s Vlastou vždycky rády, když zpívala sólo, dělaly křoví, tedy sbory. U mne také nemohla vydýchat, že jsem měla s Karlem dva duety – Kdo teď má tě rád a Duet milostný. A tak jsme prostě skončily.“
To se vás Karel tak lehce jako tria vzdal?
„Ale Karel se staral o sebe a o tomhle vůbec nerozhodoval, neměl na to čas ani hlavu, tomu byla změna už předložena. Jitka tehdy žila, či spala, jak chcete, se ženatým Láďou Štaidlem, který orchestr šéfoval. A tak to nebylo zase tak obrovsky těžké, aby ho přiměla ke změně. Tenkrát už bylo v módě, že zpěvák měl smíšené sbory. A tak jsme my s Vlastou vylítly, místo nás přišlo do sboru ke Karlovi pár chlapů, Lída Nopová – a samozřejmě Jitka. A té potom začal Karel dávat na pódiu sóla.“
A co bylo s vámi?
„Rozpad tria způsobil, že jsem emigrovala na dvacet let do Německa. Nabídky byly, já z toho ale byla zdrcená. Zůstala jsem s pěti tisíci a pětiletým dítětem sama a vlastně se dostala na mizinu. Chtěla jsempryč, i když jsem potom v Německu byla snad vším, uklízečkou počínaje.“
Vyčetla jste někdy rozpad tria Jitce?
„Jo, až ale po letech. Napsala jsem jí nedávno esemesku, kterou mi nikdy nevyvrátila. A od té doby se nebavíme.“
Se zpěvákem máte ale stále krásné vztahy. Pozval vás na oslavu svých šedesátin i sedmdesátin. Jen teď jste na té jeho předčasné oslavě osmdesátky chyběla, zatímco Vlasta s Jitkou tam byly!
„Přesně tak – a nedovedete si představit, jak strašně mě to mrzí. A vůbec to nechápu. Když měl ještě tu osmdesátku Karel slavit původně v O₂ areně, volala mi Ivanka, abych určitě přišla. Že tam budeme mít zajištěn kulatý stůl přímo pod pódiem. Od té doby jsme spolu vůbec nemluvily, a já se najednou dozvěděla, že Karel slaví v Divadle Na Jezerce. A tak volám Vlastě a říkám jí – jak je to s těma Kájovejma narozeninama? A ona mlžila a mlžila, až ty narozky proběhly. Potom jsem se dozvěděla, že kdo byl pozván, neměl o tom s nikým mluvit.“
A jak si to vysvětlujete?
„Právě že si to nedokážu vysvětlit. Proto jsem se rozhodla, že pošlu doporučené psaní Ivaně, v němž bude i Karlova gratulace k narozeninám, když jsem mu neměla možnost popřát. Ivanky se v dopise ptám, proč na mě zanevřeli, a prosím ji o odpověď. Ptám se jí zcela upřímně, jestli v tom nemá prsty Jitka, která teď občas s Karlem vystupuje. Heleďte, já nemám už co ztratit, tak proč se nezeptat, když mě to trápí.“
Jak jste se vůbec seznámila s Karlem?
„Na konzervatoři. On studoval operu a já hudebně-dramatický obor, který tehdy vedl Karlův celoživotní vzor Oldřich Nový. Na konzervatoři v tu dobu studoval i Milan Drobný, se kterým jsem se znala od svých třinácti, protože jsme bydleli v jedné ulici.“
Měli jste i nějaké společné předměty?
„Měli, třeba výuku s dirigenty nebo skladbu. Sedávali jsme pravidelně vedle sebe. Přitom jsme vždycky spolu probrali všechno možné i nemožné.“
Jaký byl žák?
„Příšerný. Všude, ale naprosto všude, chodil pozdě. A pod lavicí strašně rád studoval takové velké starodávné anatomické knihy. Vzpomínám, že mu naprosto učaroval porod.“
Takže zlobil?
„Ano, zlobil. Moje maminka učila na konzervatoři zpěv. A jednou jsme spolu takhle šly do dopravních podniků v Holešovicích a maminka najednou říká – hele, že tohle je tvůj spolužák z konzervatoře? Karel Gott tam byl zrovna na pódiu v zápalu swingu. Když mámu uviděl, strašně se lekl. Jako studenti jsme nesměli nikde účinkovat. Celý vyděšený k nám přišel a prosebně říká – paní profesorko, že to na mě nikde neřeknete? Já jsem ho tam ale potom tak poslouchala a říkala si – proč on vlastně dělá tu operu, když mu tohle tak náramně jde? Strašně se mi to líbilo.“
A proč ji studoval?
„Musel. Potřeboval hlasovou výuku, jako každý z nás. A především, chtěl se naučit dýchat a posadit tón. Jinak měl už dávno svůj styl. Společně jsme chodili i na hodiny harmonie k panu profesoru Kofroňovi. Vždycky nám dal melodii a my jsme ji museli klasicky zharmonizovat. Tedy podle klasických hudebních zákonů zapsat do not. Tužkou a muselo to být malé, aby se to dalo gumovat, když tam budou chyby. Jednou profesor vyzval Karla ke klavíru, aby mu přehrál, co napsal. A všechno bylo opačně. V papírech měl zapsány velikánské noty, a ještě k tomu propisovačkou! To ovšem nebylo všechno. Jakoby nic si sedl ke klavíru, a místo toho, aby zahrál klasiku, spustil jazzové akordy. Nádherné akordy. V klasické harmonii byly bohužel naprosto nepřípustné.“
Co na to pan profesor Kofroň?
„Profesor se na studenta tázavě podíval a zeptal se – pane Gotte, můžete mi říci, podle jakých zákonů jste na tohle vůbec přišel? A Karel na to – pane profesore, já jsem si sedl ke klavíru a prostě jsem to hrál. A tak se mi to líbilo, že jsem to napsal. Profesor na to neřekl ani »ň« a pouze pronesl – je to zakázané, pane Gotte! Zní to ovšem nádherně...“
A co ta Karlova docházka?
„Katastrofa! Karel nikde a pak se vplížil do třídy jakoby nic a na otázku, kde byl, pravil – ujela mi tramvaj! Karlovi ta tramvaj ujížděla neustále. Ta výmluva byla ovšem pokaždé velice rozkošně podána.“
Když jste dostudovali konzervatoř, tak jste si šli každý svou cestou?
„Karel ale přece konzervatoř nikdy nedostudoval, byl odejit v druhém ročníku. Nestíhal to, měl plno jiných aktivit. Začal pracovat v ČKD, zpíval v kavárně Vltava. Chodil přitom ale dál na soukromé hodiny k panu profesoru Kareninovi. Chtěl se zdokonalovat. Já po konzervatoři nastoupila do Hudebního divadla Karlín a moje první role byla Káča v Divotvorném hrnci s Milošem Kopeckým. A jak to bylo dál? Nejdřív jsem s Vlastou Kahovcovou zpívala s Pepíkem Laufrem a Karlovi dělala sbor Jitka Zelenková s Janou Kociánovou. No a nakonec se z nás stalo to slavné trio. Bez Vlasty bych ale ke Karlovi ani náhodou nenastoupila. Naše hlasy totiž spolu abnormálně souznějí.“
Německo jste s Karlem projela křížem krážem a prý jste plnila i funkci řidiče.
„Všechno jsem z většiny odřídila sama, pánové se jen vozili. Dělali jsme velikánské haly a bylo to krásné. A když Karel k orchestru Ládi Štaidla přidal ještě smyčce, bylo to naprosto fantastické. Nejraději jsem měla vánoční koncerty. Některé mám natočené a na Vánoce si je dodnes pouštím.“
A jak to vypadalo po koncertech?
„Po koncertech nemůžete jít hned spát. Člověk je rozjetý, musíte se zklidnit. A tak jsme dělali úžasné flámy až do rána. S Karlem jsme se hodně nasmáli. Nemělo to nikdy chybu. Karel je úžasně kamarádský a taky trpělivý, klidný a nerozčiluje se. Vypadá to až divně, ale nemám nic, čím bych ho mohla pomluvit.“
Prožila jste s ním tehdy i vy milostný románek?
„Ne, nikdy jsme spolu nespali! Ani se o mne moc nepokoušel. Snad jen, vzpomínám, když jsme spolu seděli v lavici a já měla šaty s takovými volány a napovídala jsem mu. Takto si sem tam sáhl. Já byla ale už tehdy bez odezvy, tak z toho nebylo nikdy nic.“
Karel nebyl váš typ
„Nebyl, nikdy se mi nelíbil. Ale potom, když jsem ho viděla, musela jsem uznat, že vypadá výborně. Absolutně skvěle. Tak hezký, když byl mladý, opravdu nebyl. Tenkrát byl moc hubený, teď vypadá báječně i s těmi šedinami. Jednou, když je ještě neměl, jsem mu dokonce složila poklonu, že nemá vůbec šediny. On se na mě podíval tím svým pohledem a pravil – já šedivím jenom od brady k pasu. No, to je celý Karel.“
O Karlovi se říká, že býval sexem posedlý!
„To byl. Když jsme s ním byly s holkama na pódiu, strašně rády jsme se sázely, která z těch slečen v hledišti skončí ten večer s Karlem na pokoji. Vybíral si velmi rád z prvních řad publika, už od počátku kontaktoval očima. No a většinou jsme se strefily.“
A co víno a cigarety, holdoval jim Karel na mejdanech?
„Sem tam si dal ode mne i cigaretu. A s gustem popíjel vína. Ovšem jen dobrá vína! Mejdany, většinou v pyžamech a na našich pokojích, končily ráno a my museli brzy vstávat a v deset už opouštět hotel. Soustavně jsme byli nevyspalí. Karel byl obdivuhodný, táhl to s námi celé noci. Neměl žádné hvězdné manýry. Nikdy se nevymlouval na hlas. Jako že by kvůli němu musel jít brzy spát.“
Jaký byl Karel šéf?
„Totálně bez chyby. Když jsme udělali něco špatně, přišel za námi a řekl – tak co s tím uděláme? To bylo všechno, byl skvělej. Byla to úplně nejlepší spolupráce, jakou jsem zažila. Taky byl úžasně pozorný. Pamatuji se, že přijel z Japonska a všem nám přivezl hodinky. Jako kdyby to bylo úplně normální. Nebo nás po dlouhém turné pozval do čínské restaurace. To byla ta jediná »čína« ve Vodičkově ulici, co tehdy v Praze byla. Výtečně tam vařili a Karel tam velmi rád chodil. On byl ke svým lidem velice pozorný, tak jako jeho velký vzor Elvis Presley.“
Takže nejlepší léta života jste prožila s Gottem?
„Určitě! Bylo to až omamné. A já ho mám fakt moc ráda. Proto mne teď tak moc mrzelo, že jsem mu k těm narozeninám nemohla dát ani pusu. Tak snad se to vysvětlí.“
Bohdalová o Gottovi ve Studiu Blesk: Na jeho manželku ať mi nikdo nesahá!
43 fotografií
