Hvězda Modrého kódu Saša Rašilov: Utajený šlechtický původ!

Váš dědeček Saša Rašilov byl známý herec, který o sobě tvrdil, že je zchudlý šlechtic s titulem »von«. Mluvili jste o tom doma?
„Mluvili. Ale jako spousta věcí v jeho životě je i toto tvrzení opředeno tajemstvím. S jeho jménem je toho spojeno víc, a jen něco je potvrzené. Třeba to, že žil na hausbótu na Vltavě. Těsně před tím, než zakotvil v rodinném domě na Zbraslavi, který byl taky kousek od řeky, protože byl víc vášnivý rybář než lodník, parkoval hausbót pod Národním divadlem. Prezentoval tak svoji špatnou bytovou situaci a tlačil na vedení divadla, aby dostal přidáno.“ (směje se)

A to šlechtictví?
„Byly různé pokusy ho doložit. Z dětství si pamatuju, že jsme měli na zdi pověšený erb, o kterém se tvrdilo, že je »náš«. Bohužel ve víru stěhování a přesunů se někde ztratil. Byl to jen list, kresba, ale tak dobře jsme ji založili, že jsme ji už nenašli. Stále doufám, že ji jednou vypátráme. Možná by ten erb leccos vysvětlil. Ale těžko říct, kde byla pravda. Můj dědeček byl velký mystifikátor a recesista.“

Takže nevíte, zda máte v žilách modrou krev?
Nevím, ale pokud by tomu tak bylo, byla by hodně naředěná! (směje se) I kdyby se to jednou potvrdilo, určitě bych na tom nestavěl a nezačal používat titul »von«.“

Jste třetí Saša Rašilov v rodině, ale paradoxně první, který má jméno Alexandr v rodném listě. Je to tak?
„Ano, dědeček byl původně Václav, stejně jako můj táta, kterého děda nechal přejmenovat na Alexandra. Ale protože v zápětí po tom tatínek jako dítě vážně onemocněl, vyděsili dědečka tím, že za to může pověra. Když se dítěti změní jméno, ochoří. Děda se lekl a úpěnlivě tlačil na to, aby ho přejmenovali zpět na Václava. To už mu nedovolili. Ale aby toho nebylo málo – já jsem Saša a můj bratr je Václav. Máme to pěkně rozdělené. Jsme oba jako jeden.“ (směje se)

Nedávno jste nastoupil jako doktor Tomášek do seriálu Modrý kód. Kolikátý váš lékař už to je?
„To vím přesně, zas tolik jich nebylo! (směje se) Prvním byl mladý Arnošt Blažej v Nemocnici na kraji města po dvaceti letech. Jím jsem navázal na tradici kultovní postavy pana Abrháma. Hrál jsem mu syna, ortopeda. Pak přišel Šimon Žáček v Ordinaci v růžové zahradě, který byl pro změnu pediatr. Tam jsem byl rovněž synem doktora a tatínka mi hrál Ota Jirák. Na to mám moc hezký vzpomínky.“

Jaké?
„I v civilu jsme se titulovali »otče« a »synu« a našli jsme v sobě velké zalíbení. Navíc Šimon byl můj jediný doktor na vozíčku. Když jsem s touto novou postavou vjel do dávno zajetých dekorací, ve kterých se točilo, ukázalo se, že se nedostanu do své vlastní ordinace. Museli kvůli mně předělávat dveře, a tak i dekorace zažila, co to je bezbariérový vstup.“

A v Temném Kraji, který se právě vysílá, jste taky doktor, že?
„To je můj třetí! Tam jsem pro změnu policejní psycholog. Mám ho rád, i když je úplně jiný než ostatní. Vypracovává profily pachatelů. U něj je potřeba i nějaká míra vciťování se do zločinců, proto jsme ho nastavili tak, aby vypadal, že hranice mezi tím, kdo je normální a kdo ne, je velmi tenká. A teď v Modrém kódu jsem na počtvré traumatolog a v podstatě takový doktor všeuměl.“

Co byste o něm řekl?
„Je to doktor, který jezdil na zahraniční mise. Neposedný a mírně dobrodružný. Lehkou inspirací pro tuto postavu byl náš pan doktor Šebek, který je asi nejznámější z našich Lékařů bez hranic a jezdí po světě. Vím i z nějakých pořadů, které jsem kvůli roli nakoukával, že je to občas divočina. Kolikrát operují i podle internetu. Když přijde problém, se kterým si potřebují poradit a závisí na nich život, doktorům nezbývá než otevřít notebook, najít si záznamy z operací a jet podle nich.“

Saša jede! Rašilov má tři dcery a chce další! Proč bránit početí, diví se.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném nedělním vydání deníku Aha!