Pohřeb Václava Postráneckého (†75): SMRT SI PŘEDPOVĚDĚL PŘED ROKEM!
100 fotografií
Národní divadlo se ve středu dopoledne loučilo s Václavem Postráneckým (†75). Herec, který 7. května podlehl rakovině jícnu, mu dal ale sbohem už před rokem. Symbolickým gestem, který vhání slzy do očí! Už tenkrát věděl, že umírá...
Bylo pondělí 18. června 2018. V Národním byla na programu derniéra neboli poslední představení Špinarovy inscenace Čechovových Tří sester, ve kterých Postránecký ztvárnil postavu Čebutykina. V té době už bojoval se zákeřnou nemocí. Přestože mu bylo už tehdy velmi zle a v roli ho už zastupovali kolegové, derniéru si chtěl, byť s vypětím všech sil, odehrát sám.
„Byl úplně jiný. Méně komický a rtuťovitý, více jímavý,“ zavzpomínal ve své smuteční řeči nad rakví umělecký šéf činohry ND Daniel Špinar (39). „A pak Václav udělal něco neobvyklého – v nenápadném gestu položil tvář na divadelní prkna a políbil je! Ne každý si toho všiml...“ prozradil šéfrežisér. A pak citoval slova, která herec říkal ve své roli a ze kterých mrazí: „Třeba se nám jenom zdá, že existujeme, a vlastně ani nejsme...“ Postránecký už tehdy nejspíš tušil, že se na prkna Národního divadla asi nikdy nevrátí. Derniéra Tří sester byla zároveň jeho posledním vystoupením v divadle, jehož členem byl dlouhých 40 let.
Čestná stráž i Tootsie
Smuteční hosté přicházeli do historické budovy Národního divadla už od půl jedenácté. S úderem celé se pak rozhrnula opona a odhalila rakev, u které jako první čestná stráž stáli současní herci činohry Národního divadla. Postupně je střídali další. Poklonit se přišli např. také Jiřina Bohdalová (88), Petr Kostka (80), Hana Maciuchová (73), Vladimír Javorský (57) či Simona Postlerová (54). Smuteční řeč měli také Taťjana Medvecká (65) a František Němec (75). Nad scénou se promítaly ukázky z hercových divadelních rolí. V podání Ondřeje Gregora Brzobohatého (36) zazněla i živě zahraná a odzpívaná píseň z filmu Tootsie, ve které Postránecký nezapomenutelným způsobem propůjčil svůj hlas Dustinu Hoffmanovi (81).
Poslední potlesk
V první řadě seděla rodina v čele s manželkou Helenou Postráneckou a dětmi Vilémem a Lucií. Jinak v divadle nechyběl snad nikdo, kdo v herecké branži něco dokázal. Ani Josef Somr (85), který už nikam nechodí. Jeho úklona před rakví svého kamaráda byla mimořádně hluboká. Následovala píseň Zuzany Navarové (†45) Andělská, pak už smuteční hosté povstali, aby legendárního herce vyprovodili posledním, dlouhotrvajícím potleskem, který pokračoval i před budovou zlaté kapličky při vynášení rakve.
Sbohem mu dal i Rapl Čermák: Naučil mě pít víno!
Tři hodiny po skončení obřadu ve zlaté kapličce začal druhý obřad, tentokrát ve strašnickém krematoriu. Toho se zúčastnila nejen rodina Václava Postráneckého, ale i někteří kolegové, kteří se s kamarádem loučili už v Národním divadle, jako třeba Petr Kostka (80).
Síní se zprvu rozezněla Kornova písnička Ještě tě mám plnou náruč a hned poté se slova ujal herec Hynek Čermák (46). „Mezi mnou a Vaškem bylo zvláštní přátelství, krátké, ale intezivní. Když mi bylo deset let, tak jsem s maminkou byl v kině na filmu S tebou mě baví svět,“ zavzpomínal představitel majora Kuneše ze seriálu Rapl. „Pak jsme se potkali, když mi bylo dvacet a já nastupoval do Národního divadla. A já se ho bál, byl to medvěd,“ svěřil se Čermák, který se s Postráneckým setkal také při natáčení seriálu Vinaři. „Naučil mě pít víno. Já jsem to neuměl, on jo,“ zakončil svou řeč.
Na plátně se při tom promítaly fotografie Postráneckého z různých filmů, ale i rodinného archivu. „Chtěl bych z celého srdce poděkovat všem lékařům a sestřičkám, kteří se o našeho tatínka v té těžké nemoci starali,“ odhodlal se k dlouhému proslovu hercův syn Vilém. Potom prozradil, že poslední roky psal tatínek knihu, kterou bohužel nedokončil, a přečetl z ní úryvek. Po synovi se krátce ujala slova dcera Lucie, která z herce učinila dvojnásobného dědečka. Navázala na myšlenku svého otce, který jí kdysi říkal, že by ve svém příštím životě chtěl být synem své dcery. „Chtěla bych ti říct, že v příštím životě bych chtěla být tvou maminkou a jsem ráda, že jsem v tomhle životě mohla být tvou dcerou,“ vzkázala tátovi do nebe.
Kolegové se ho báli...
Odchod Václava Postráneckého (†75) bolí bez výjimky všechny jeho kolegy. Vážili si ho, byl pro ně vzorem a vzpomínky na něho v nich nikdy nevyblednou. Jak o něm dojemně promlouvali na posledním rozloučení v Národním divadle?
Jan Burian (60), ředitel Národního divadla
Hnusila se mu zrada
„Obdivoval jsem ho jako vynikajícího herce a vždy jsem pozorně poslouchal jeho občanské názory. Byl naprosto nesmiřitelný k něčemu, co má dvojí tvář. Přišla mu hnusná jakákoli zrada. Věřil v lidi, kteří jsou svůj pozemský úděl schopni snášet s vědomím, že něco se povede a něco ne. Režiséři a kolegové se ho někdy báli. Byl totiž maximalista.”
Vlasta Peterková (72), herečka
Moc krásně kreslil
„Ještě loni jsem s Vaškem hrála v seriálu Krejzovi. Ale znám ho velice dlouho, to byl ještě svobodný a teprve se svou nastávající manželkou Helenou chodili. Málokdo ví, že Vašek moc krásně kreslil. Jednou mi v Brně ukazoval takové vlastnoruční leporelo a na konci byl krásný portrét Heleny. Je mi moc líto, už s námi není.“
Simona Postlerová (54), herečka
Hrál i čelem
„Václava jsem poznala, když jsem ve třiadvaceti nastoupila do Národního divadla. Hned se mě ujal. Vysvětloval mi, že všechno není jen v očích, ale že herec hraje i čelem. Dokonce mě tehdy trochu uvedl do rozpaků. Chodívala jsem trochu zamračená a on mi řekl, že když mám ty vrásky, je to, jako bych mu ukázala své ohanbí. Je to už spousta let, ale nikdy jsem na to nezapomněla a čelo si hlídám.“
Taťjana Medvecká (65), herečka
Měl zvláštní dar humoru
„Pomáhá mi představa, že tu někde jsi a potutelně se usmíváš, jak se s tím popasuju. Měl jsi zvláštní dar humoru, pro který tě diváci milovali a kolegové se na tebe těšili. Byl jsi skvělý vypravěč a společník. Byl jsi prostě živel okouzlený kumštem a životem. Spřádal jsi pozoruhodné teorie o divadle a podstatě lidského bytí. Byl jsi nepřehlédnutelný.”
Milan Šotek (34), dramaturg
Klamal svou povahou
„Já jsem se do toho nehrnul, vybídl mne tvůj syn a můj velký přítel Vilda. Václave, já jsem si o tobě dlouho myslel, že ses narodil na Moravě. Klamal jsi svou moravskou povahou, moravsky radostnou i ráznou. Děkuji ti za vše, za celý zvěřinec pražského i brněnského Národního divadla, bylo mi ctí tě poznat.”
Zdeněk Maryška (72), herec
Byl to moc dobrý parťák
„S Václavem se moc těžko loučím. Znali jsme se ještě z brněnského státního divadla Mahenovy činohry, takže asi padesát let. Vašek tenkrát přišel z Uherského Hradiště. Naposledy jsme spolu hráli loni v Divadle Palace představení Stará dobrá kapela. Byl to moc dobrý parťák, bude scházet.“
František Němec (75), herec
Hníst a tesat
„Šli jsme s tebou i vedle tebe. Tvořit, to byla tvoje radost a vášeň. Postavit dům, zasadit révu, radovat se s kolegy a přáteli, s rodinou. Já jsem s obdivem sledoval, jak on prověřoval svůj talent ze všech úhlů a stran. Nejenom jako herec, ale i jako režisér. Ale myslím, že v skrytu jsi se těšil na chvíle, kdy vezmeš do ruky hlínu a kámen a budeš hníst a tesat.“
Pohřeb Václava Postráneckého (†75): Zlomení kolegové před rakví.
100 fotografií
