Poslední dramatické chvilky života hereckých legend: Jak odcházejí BARDI
Minulý víkend zemřel jeden z posledních velkých herců slavné éry Národního divadla Luděk Munzar (†85). Skutečný bard, charakterní, opravdový, jehož herectví bylo ještě skutečným kumštem. Své role prožíval, hrál celým tělem i duší. Podobně jako řada dalších, kteří v minulých letech odcházeli a budou chybět. Byli totiž nenapodobitelní, originální. A jejich konce byly bolestné a tragické.
PETR HANIČINEC (†77): Chtěl se zastřelit loveckou puškou
Navečer před tím, než ve spánku vydechl naposled, se dlouho díval z okna, sledoval mlčky západ slunce, loučil se. „Měl pohled, jaký jsem u něho nikdy neviděla. Pak jsem ho uložila ke spánku a ráno už nebyl,“ vzpomněla manželka Petra Haničince Radka. Představitel zemitých zásadových chlapů podlehl rakovině tlustého střeva ve svém domku v Bratronicích na Kladensku v listopadu 2007. S nemocí už nemohl bojovat, byl slabý, upoutaný na lůžko a jeho čtvrtá žena se o něj vzorně starala. „Odmítla jsem ho dát do léčebny, jak mi nabízeli.“ Pronajala si polohovací lůžko, od zdravotní sestry se naučila ošetřovat proležená místa, měřit hodnoty cukru, tlak a další úkony. Když si chtěl prostřelit hlavu puškou, protože nechtěl déle snášet bolest, vytrhla mu ji na poslední chvíli z rukou. „Nadával mi, že měl být dávno na druhém břehu, že jsem všechno pokazila.“
• Kolegové mu říkali nasraný Columbo, podle slavného inspektora, kterého daboval. Měl prý cholerické výlevy, byl vzteklý, ale lidi miloval.
• V roce 1965 vystoupil ze strany. V padesátých letech byl zapálený svazák a pak komunista, ale později procitl.
• Podporoval disent, přátelil se s opozicí, spolupracoval s Krylem, pomáhal Chramostové, ale v divadelní šatně klidně přijal i pohlaváry, když mu šli složit poklonu.
• V roce 1995 se stal účastníkem hromadné dopravní nehody na dálnici D1, byl pak dva měsíce v kómatu. Tehdy se chtěl poprvé zabít. „Když jsem se probudil z bezvědomí, toužil jsem se dostat se dostat domů, ke své pušce a ukončit to.“
Známé role: v seriálech Dobrá Voda, Cirkus Humberto, Inženýrská odyssea, Žena za pultem.
BORIS RÖSNER (†55): Po chemoterapii skončil na vozíku
Tvrdil, že má divadlo v sobě, chvíli je smutný, chvíli veselý, od všeho akorát. Aby ne, jeho rodu byla prý předurčena letitá kletba, že se nikdo nesmí dožít stáří. Otec zemřel ve 49 letech, maminka ve třiapadesáti. „Vím, že zemřu, moje svíce hoří rychleji než těch druhých,“ líčil pateticky. Takový zkrátka byl, hrál do roztrhání těla, působil extrovertně, nonšalantně, ale duši měl uvnitř rozervanou, ponurou, stejně jako něžnou. „Herec musí v divadle chcípnout,“ hlásal další smělou tezi. Byl cynik i romantik. Několik týdnů před smrtí skončil na vozíčku! Kvůli metastázám rakovinového nádoru do páteře a jater! Organismus se »udusil« a herec zemřel v bolestech dřív, než tělo stihla rozežrat samotná rakovina. „V obratli, do kterého nádor metastázuje, se poruší pevnost a nastává jeho zborcení, které může přerušit míchu,“ popsal průběh onemocnění pražský lékař Martin Bognár s tím, že je provázejí velké bolesti.
• Byl silný kuřák a lékaři mu objevili zhoubný nádor na plicích dva roky před jeho smrtí.
• Boris Rösner už ve 3 letech oslepl na jedno oko, do kterého mu vletěly střepy z rozbité žárovky. Měl kvůli tomu velké migrény a bral silné prášky. Střepy v oku měl až do konce života.
• Zazářil jako Salieri v Shafferově Amadeovi už v roce 1982, posléze hru proslavil Formanův film. Vyučoval na DAMU a byl velmi oblíbený.
Známé role: Černí baroni, V erbu lvice či Chobotnice z 2. patra
JIŘÍ KODET (†67): Fatální zlomenina krčku
V noc, kdy odcházel z tohoto světa, s ním byla jeho žena a hrála mu z gramofonu oblíbené melodie Berlioze a Beethovena, povídali si, bylo to něco jako poslední rozloučení. „Držela jsem ho za ruku, mluvil tiše, ale všechno vnímal,“ vzpomíná paní Soňa. Jiří Kodet zemřel v červnu 2005, pět let po fenomenálním úspěchu Pelíšků, které završily jeho kariéru. Odehrál je po mozkové příhodě, hůř si pamatoval text, ale o to byl uvěřitelnější. Lehce zmatený, místy vzteklý a z poměrů nešťastný důstojník. „Z mozkové příhody se ještě dostal, ale dva roky před smrtí si zlomil krček a to bylo osudné,“ říká Soňa Kodetová. Dostal endoprotézu, kterou tělo nepřijalo. Dvakrát mu vypadla, podstoupil reoperaci, špatně se mu chodilo a trpěl bolestmi. Přidal se zápal plic a život ho přestal bavit. „Byl nerudný a nešťastný, že nemohl hrát, nemohl ani pracovat na zahradě. Ani chodit. Zkrátka nebyl takový frajer jako dřív.“
• V pět hodin ráno zaléval kytky a na schodech se mu připletl pod nohy kocour. Zřítil se a upadl tak nešťastně, že si zlomil nohu v krčku, což bylo fatální.
• Ačkoli vystupoval noblesně a byl k ženám galantní, partnerky nestřídal. Byl rád se svoji ženou, dá se říct, že na ni byl fixovaný a těžko snášel, když ji vedle sebe neměl.
• Podobné cholerické výlevy jako v Pelíškách občas prý předvedl u doma. Netoleroval, když se děti chovaly klackovitě nebo zvedaly oči v sloup…
• Hlášku »Proletáři všech zemí, vyližte mi prdel!« prý křičíval z balkonu do dvora už v mládí. Naštěstí byla pod ním jen prádelna.
Slavné role: Atentát, Smrt talentovaného ševce (Kapitán Exner), Vrchní, prchni, Pelíšky.
Další legendy a jejich osudy najdete v tištěné verzi nedělního Aha!
10 chyb, kterých jste si nevšimli ve filmu Pelíšky
