Vítěz Tváře Cina: Nadšení střídají noční můry
15 fotografií
Všichni, kteří sledovali Jana Cinu (30) v show Tvoje tvář má známý hlas, vědí, jaký je zpěvák a tanečník. Kdo ho viděl ve filmu či seriálu, poznal, že je výborný herec. Teď Honza všechen svůj um spojil v jedno a předvádí ho coby Exupéryho Malý princ na scéně Divadla Studio DVA. Hraje hlavní, a zároveň jedinou roli.
Scéna připomíná alchymistickou laboratoř. Desítky rekvizit, dráty, hadice, větráky, baterky, červený celofán, vláček. Zdánlivý chaos, ve kterém se nikdo nemůže vyznat. Až na jednoho. Honza Cina se orientuje perfektně. Během osmdesáti minut, kdy je na jevišti sám, ví přesně, kam sáhnout. Hraje všechny role, muže i ženy, Malého prince i ty, se kterými se během svého putování setkává. Do toho zpívá, tančí, mění hlasy, vytváří vlastní projekce. Jakmile skončí, zvedne diváky ze sedadel. Bouřlivý potlesk vestoje následuje okamžitě.
Jde o nejnáročnější roli, jakou jste kdy hrál?
„Ano, myslím, že to je jeden z největších úkolů, který jsem kdy měl. V životě jsem takto sám na jevišti nebyl. Někdy se cítím dobře, jindy strašně. Procházím stavy od úplného nadšení až po noční můry. Doufám, že těch chvil, kdy se budu cítit strašně, bude co nejméně.“
Máte větší trému, když jste na jevišti sám?
„Ani ne, je to stejný. Jsem nervózní. Ale je to těžký v tom, že jako partnera mám jen diváka, který zrovna v tomto představení hledá cestu a trvá mu, než se naladí na společné tempo a na náš způsob vyprávění. Když máte na jevišti partnera, tak si můžete říct: Dneska jsme pomalí, něco skočíme, změníme... Tady jsem na to sám, a co si nadrobím, to si taky sním.“
Kdo přišel s nápadem, že budete Malý princ?
„Hudební skladatel a dirigent Kryštof Marek. Vymyslel to, oslovil divadlo, řekl, že by chtěl, abych v tom hrál já. První, co vzniklo, byla hudba. Pak následovaly písničky a texty. Zkoušeli jsme měsíc. První den existoval nějaký scénář, který se měnil ještě den před premiérou. Byl to dlouhý proces. Hudba je až symfonická, moderní, vážná, musím zpívat hodně vysoko, takže to pro mě je náročný.“
Malý princ je jednou z nejpřekládanějších knih na světě. Jaký k ní máte vztah?
„Prince jsem objevil až někdy v rané pubertě. Hodně mě zasáhl, i když jsem ho bral víc jako pohádku. Tu část, jak princ odchází, nechci říkat, že umírá, jsem si připravil jako monolog k přijímacím zkouškám na konzervatoř. Ale nedošlo na něj, nikdo ho nikdy neviděl. Chtěli po mně dva jiné, a tento ne. Teď, po patnácti letech, se k tomu vracím přes toto představení.“
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
15 fotografií
