Jaroslav Plesl (44) hraje dalšího grázla: Studie psychopata
32 fotografií
Letos slaví Jaroslav Plesl (44) jistou plnoletost. V Dejvickém divadle hraje už 18 let. Jako jeden z mála herců má to štěstí, že se mu vyhnuly veškeré škatulky. Střídá sympaťáky, milovníky, čestné vyšetřovatele, ale i opravdové lotry. Nejhorší byl Vůdce a tím druhým je Albert v novém filmu Cena za štěstí
Hrajete největšího záporáka. Jaký je?
„Je to psychopat! To bylo také první slovo, které mi režisérka Olga Dabrowská řekla, když jsme se setkali u nás v divadle a lákala mě do filmu. Říkala: Měla bych pro tebe zajímavou, ale těžkou roli. Je to psychopat! A potom mi o něm dlouho povídala, až s takovou dokumentaristickou vášní, s odbornými a vědeckými postřehy. To mě zaujalo. Dohodli jsme se, že ho uděláme jako studii. Ne jako vymyšlenou postavu, která se bude chovat absurdně. Chtěli jsme, aby působil skutečně.“
Jak se chová?
„Za každou cenu chce udržet rodinu, ale ta s ním být nechce, není s ním k vydržení. Moje osoba, Albert, má přitom pocit, že dělá to nejlepší, co pro rodinu může udělat. Vůbec není schopen pochopit, jak strašným způsobem se chová a proč ho rodina nakonec opustí. Přitom jim kope v noci opilý do dveří a své exmanželce nechá odebrat dceru.“
Váhal jste, zda do takto drsné role jít?
„Naopak. Jsem rád, že dostávám nabídky na role z obou stran spektra. Jak na sympaťáky a kladné hrdiny v komediích, tak na padouchy. Pak jako herec nejste zaškatulkovaný, což je nejlepší. Ze škatulky se totiž těžko dostává. Rád občas zabrousím do temných stránek lidské osobnosti, protože nikdo nejsme jen bílý nebo černý. Každý v sobě máme spoustu tajemství a temnot. Pro mě bylo zajímavý, že jsem nedávno měl v Dejvickém divadle premiéru představení Absolutno, tak jsme tam toto téma taky naťukli. To mi pomohlo.“
V čem?
„Najednou pochopíte, že psychopat není agresivní člověk, který vás na prvním setkání zfackuje, ale naopak to bývají lidi, kteří jsou velmi milí, sympatičtí a inteligentní. Ale umějí perfektně manipulovat. Zajímavé je, když zjistíte, kolik psychopatů se pohybuje v oblasti vysokého managementu firem, a dokonce i ve vysoké politice.“
Měl jste nějaký konkrétní vzor?
„To ne, i když samozřejmě, jak na roli pracujete, tak vás občas někdo napadne. Ale během práce si řeknete: Ne, to nebyl on, protože tento člověk má alespoň nějakou empatii. (směje se) Psychopat je neempatický, opravdu nemocný stroj na manipulaci a na trápení lidí.“
Musel jste kvůli této roli něco studovat?
„V první řadě jsme o postavě hodně diskutovali s režisérkou. Čerpal jsem ze scénáře a musel jsem i zavzpomínat. Kdysi jsem studoval střední pedagogickou školu, obor vychovatelství. Mám maturitu z psychologie, takže jsem zapátral ve věcech, které jsme se kdysi učili. Tak jsem tu postavu postupně skládal ze střípků, které jsem někde našel.“
Zažil jste náročnější přípravu na roli?
„Nejdéle jsem se chystal na film Kvarteto, to jsem chodil na housle víc než rok! A to proto, abychom dosáhli alespoň částečné iluze, že jsem houslový profesionál. Těsně před natáčením jsem musel cvičit dvě hodiny denně. Přitom jsem na housle nikdy nehrál, jen v dětství na klavír. Ale musím říct, že to mi tehdy docela šlo.“ (směje se)
KONKURZ NA HITLERA
Je Albert v Ceně za štěstí největší grázl, kterého jste kdy hrál?
„Jeden byl ještě horší! Kdysi jsem pro německou televizi dělal Adolfa Hitlera. Byl to hraný dokument o významných německých osobnostech. Točil jsem díl o jeho politickém vzestupu v době, kdy mu bylo asi třicet let. To byla nejzápornější postava, kterou už nikdy ničím nepřekonám.“
Nejste mu příliš podobný. Šlo o náročnou masku?
„Ani ne, sám jsem se divil! Nalíčili mě, učesali, dali mi knírek, navlékli uniformu. Když jsem přišel do místnosti, kde seděla německá produkce, tak se všichni lekli. Ukazovali mi, jakou mají husí kůži!“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání nedělního deníku Aha!
Na video s Jaroslavem Pleslem se můžete podívat zde:
32 fotografií
