Přísný porotce StarDance Chlopčík: Babičky mi nedají pokoj
V porotě StarDance je Zdeněk Chlopčík (61) jako jediný od začátku, už 12 let. Nazývají ho katem, anebo »brutálním« porotcem. Říkají o něm, že má kamennou tvář bez emocí. Zdání ale klame. Snaží se být spravedlivý a i během rozhovoru ukázal, že se umí od srdce zasmát.
Máte nálepku nejpřísnějšího porotce, jak se vám s ní žije?
„Mně je to úplně jedno! (směje se) Hodnotím to, co vidím. Jsem zvyklý říkat pravdu. Myslím si, že párům daleko víc pomůže, když se dozví nejen to, že vypadají pěkně a jsou šikovní, ale i nějaký nedostatek, aby na sobě mohly pracovat, a tím se lepšit.“
Stalo se vám, že se vaše hodnocení divákům nelíbilo a ozvali se?
„No samozřejmě! Mám taneční školu a stává se, že se přijdou podívat babičky na prodlouženou svých dětí a hned se do mě pustí: Pane Chlopčík, jak to hodnotíte, nemůžete být tak přísný. Vyslechl jsem si spoustu takových věcí.“
Zastavují vás kvůli tomu i na ulici?
„To ani ne, ale když se mnou mají bližší kontakt, třeba v těch tanečních, tak to ano. Hlavně babičky jsou takové roztrpčené, že jsem přísný, a snaží se to se mnou řešit.“
Znáte soutěžící páry předem, nebo je vidíte poprvé až na přímých přenosech?
„Seznamuju se s nimi teprve tady. Nesleduju televizi a seriály, takže některé poznávám až na parketu. O to je to myslím jednodušší, že nemám nějaký předem daný názor. Že mi není někdo ze seriálu více či méně sympatický. Nejsem ničím zatížený.“
Nelítostný porotce ze StarDance Zdeněk Chlopčík: Kdo umí chodit, naučí se i …
Celý článekPůvodním povoláním jste projektant. Jak jste se dostal k tanci?
„Až v tanečních. Bylo mi sedmnáct a pamatuju si, jak jsem přišel domů a hrdě hlásil, že mě vybrali do tanečního klubu. Tatínek se otočil od televize a řekl: Ty tančit nikdy nebudeš! Naštěstí to pak přehodnotil a já byl nejdřív tanečník, a potom projektant. A tím jsem se stal jen proto, že mě nevzali na herectví! Hlásil jsem se na JAMU a dopadlo to katastroficky. A tak jsem studoval strojní fakultu a mezitím tančil. Pak už jsem to kloubit nechtěl.“
Kdy jste na to přišel?
„V roce 1990. Začali jsme dělat na škole kurzy pro děti a mě to začalo bavit a naplňovat. Říkal jsem si, že v tomhle vidím smysl. Já jsem takový exhibouš.“ (směje se)
Celý rozhovor najdete v tištěném Aha!
Zdeněk Chlopčík učil naše redaktory tančit.