Karel Gott: JAK MU SOVĚTI ZMĚNILI ŽIVOT!
K 50. výročí začátku okupace tehdejšího Československa se už vyjádřil snad každý, kdo danou dobu pamatuje! Jeden z klíčových umělců té doby ale mlčí. Zpěvák Karel Gott (79) odmítá všechny žádosti o rozhovor od televizí, rádií i tištěných médií. Proč? Vždyť i jemu okupace částečně zkomplikovala život. Jinak to ale uměl s tehdejším režimem docela koulet.
Slavík vydělával svého času Československu víc deviz než mladoboleslavská škodovka. Komunisté si proto zpěváka hýčkali. Když ale 21. srpna přijely tanky, i Mistr to výrazně pocítil. Hlavně tedy na své práci...
Trezorové písně
Zatímco na prvním vydání zpěvákova slavného alba Vánoc ve zlaté Praze z roku 1969 je ještě vidět obrázek sakrální stavby, na druhém vydání v roce 1973 už zmizela. Komunistům vadily i některé Gottovy písničky, a proto putovaly do trezoru. Např. Kam tenkrát šel můj bratr Jan (kvůli spojitosti s Janem Palachem) a Hej, páni konšelé (kvůli popouzení národa proti jeho vůdcům). Zpěvák to překousl a pokračoval ve své kariéře dál. Věděl, že když se vzepře, bude zle.
Pomáhal Martě
Uměl to dokonale hrát na obě strany. Tu se přizpůsobil tomu, co se rozhodlo v případě jeho kšeftů či natáčení desek na nejvyšších místech, pak ale tajně dokázal navštěvovat režimem odepsanou Martu Kubišovou (75) a pomáhal jí. Nakonec se vzepřel i sám: v roce 1971 cvičně se svými kolegy emigroval do západního Německa. Komunisté to tak ale nechtěli nechat a Slavíka přivábili zpět domů (předtím ale výslechy pěkně potrápili oba jeho rodiče). Slíbili mu, že bude moci jezdit zpívat, kam chce. A Karel toho také náležitě využil. Možná proto, aby měl klid a mohl si dělat, co chce, pak v roce 1977 mluvil jako řečník v rámci tzv. Anticharty. A následně ji podepsal!
Start okupace? Popíjel s Landovským
Karel Gott seděl s Pavlem Landovským (†78) v baru Bystrica na Národní třídě v Praze. „Běžela tam nějaká hra, v rozhlase. A já jsem říkal: Zacpěte tomu hubu, tady pijem. A najednou Karel Gott říká: To není hra, to je nějaký pásmo. A to už jsme slyšeli, jak sem lezou Rusové,“ vzpomínal ještě za života herec. „Vylez jsem ven a tam tank, na Národní třídě, zbloudilej. A do něj dvě ku*vy mlátily deštníkama, tloukly a křičej: ‚Jděte domu!‘ To bylo tak v jedenáct hodin v noci, to už tam Rusové byli,“ dodal Landovský
Slavík: Bylo to připravené
„Rok 1968 byl dlouho připravený. Američané o něm věděli, tehdejší velvyslanec v Praze také,“ řekl Gott Aha! v roce 2011 během návštěvy Moskvy. Bylo to naposledy, kdy se k tématu okupace vyjádřil.
Napsal Husákovi
Z cvičné emigrace napsal Gott (nebo někdo za něj) dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi (†78). Zpěvák autentičnost dopisu nikdy nevyvrátil. Tvrdí ale, že se k němu možná jen připodepsal:
„Dovolte mi, abych zopakoval důvody, které vedly mě, stejně jako textaře Jiřího Štaidla a jeho bratra Ladislava k tomu, že jsme po ukončení našeho jarního turné v zahraničí neodjeli zpátky do své vlasti a písemně požádali o legalizaci našeho pobytu v cizině.“
„Přestože jsem se v roce 1969 a 1970 postavil do řady těch, kteří si upřímně přáli normalizaci života v naší zemi, setkával jsem se doma na každém kroku s nepřekonatelnými obtížemi. Byl jsem to já, který jako první navštívil Sovětský svaz v době, kdy se takový čin označoval jako kolaborace.“
„Dostávali jsme pouze zákazy a nesmyslné cenzurní zásahy ve sdělovacích prostředcích doma. Chceme se vrátit před naše publikum v případě, že se přesvědčíme, že zásahy byly pouze součástí složitého konsolidačního procesu.“
Gott a jeho dcera zpívají v pohádce: Podívejte se na premiéru jejich klipu!