Herec Václav Liška (37) alias milionář Lukáš Binar z Ulice: Hledal lásku na seznamce! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Herec Václav Liška (37) alias milionář Lukáš Binar z Ulice: Hledal lásku na seznamce!

Václav Liška
Václav Liška (Facebook/Nova tv)

Do seriálu Ulice přijel před pár měsíci na koloběžce. Na stejné, na níž před rokem zajel etapový závod Giro d‘Italia a před čtyřmi lety i Tour de France. Sáhl si na dno fyzických i psychických sil. Václav Liška (37) není jen milionářem z Ulice, ale je mužem mnoha činností. Jak žije, s kým a co ho baví?

To, že vaše postava Lukáše Binara jezdí na koloběžce, byl prý váš nápad?
„Vzešlo to z toho, že sám jezdím na koloběžce. Nejsem asi typický herec nebo člověk jedné profese. Kromě herectví se věnuju trénování běhu a kromě toho mám firmičku, která dováží do Česka koloběžky. Mám několik e-shopů s koloběžkami, videoprodukční firmu, s kamarádem točíme sportovně edukativní videa, a když si nás někdo najme, tak i reklamní spoty. Zrovna dneska jsem stál za kamerou a před ní byl Jaromír Jágr. Nenudím se.“

Takže jste takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu?
„Od herectví utíkám ke sportu a od sportu k herectví. Tahle rozmanitost mě neskutečně baví. Trénování lidí mě naplňuje možná stejně jako herectví. Předávám lidem svoje zkušenosti a motivuju je. Nejsem trenér, který má v hlavě jen sport, ale během tréninku lidem rád doporučím, na co zajít do kina, na co do divadla, co si přečíst.“

Takže divačky se mohou proběhnout po Praze s milionářem z Ulice. To asi bude drahé?
„Není. Je to zadarmo. A pro kohokoliv – od začátečníků po profesionály. Běhá s námi holka, která se zúčastnila světového poháru v běhu do schodů, i lidé, kteří mají tenisky na nohou poprvé. Já většinou běhám se začátečníky. Jednak borcům kvůli nějakým zdravotním potížím nestačím, a hlavně jsem rád, když je mohu nějak formovat. Profíci už si moc poradit nenechají.“

Co vás trápí?
„Už tři čtvrtě roku mám něco s lýtkem. Vždycky jsem měsíc zdravý a pak mě zase něco bolí. Taky nejsem nejmladší. A to za čtrnáct dní běžím Beskydskou sedmičku, což je devadesát kilometrů přes sedm beskydských vrcholů. A chceme to zvládnout pod jednadvacet hodin. Dobře na tom nejsem, ale couvnout už nemůžu!“

Tak snad nevypustíte duši. V Ulici vás budou potřebovat!
„Už jsem to slíbil kamarádovi a dobrodruhovi Tomáši Poláčkovi. Jenže to bylo loni, on v té době neběhal a byl novinářem, zatímco já byl v kondici. Mezitím ale Tomáš oslavil čtyřicetiny, přestal kouřit, začal běhat maratony – a já přibral dvanáct kilo.“

Tak snad nevypustíte duši. V Ulici vás budou potřebovat!
„Už jsem to slíbil kamarádovi a dobrodruhovi Tomáši Poláčkovi. Jenže to bylo loni, on v té době neběhal a byl novinářem, zatímco já byl v kondici. Mezitím ale Tomáš oslavil čtyřicetiny, přestal kouřit, začal běhat maratony – a já přibral dvanáct kilo.“

Tucet kilo za rok, to není málo! Jak se to stalo?
„Minulý rok jsem se s kamarády pokusil jako první na světě jet cyklistický etapový závod Giro d’Italia na koloběžkách. Jeli jsme den před cyklisty. Hodně jsem se na to připravoval. Byl jsem i koproducentem toho projektu i jezdcem. Je to tři tisíce šest set kilometrů, stáli jsme na stupátku patnáct šestnáct hodin denně. Bylo to v květnu, v Alpách jsme jeli ve sněhu, dešti, zimě. Byl to šílený výdej, spálil jsem denně kolem patnácti tisíc kalorií a spal čtyři hodiny. Byl to takový záhul pro tělo, že se mi pak začaly dělat velké zásoby. A teď to horko těžko shazuju!

Giro d’Italia je nejnáročnější závod pro cyklisty, natož pro koloběžkáře!
„Byl to totální extrém, šílenství. My jsme do toho vstoupili už podruhé, protože v roce 2013 jsme na koloběžkách absolvovali výroční Tour de France. Hodně jsme se poučili, ale člověk stále neví, co to s ním udělá. Je to jedenadvacet etap a po sedmé, která vedla po dálnici, jsem to chtěl zabalit. Měl jsem pocit, že jsem nejslabším článkem týmu, a nechtěl jsem kluky zdržovat. Byl jsem psychicky úplně na dně, a tak jsem se rozhodl, že už další den nepojedu. Kamarád Michal Kulka mě ale ráno přesvědčil, že taková akce se nevzdává ze stanu, ale ze stupátka koloběžky. Tak jsem naštvaně vstal a dojel až do Milána. Mysl i tělo se nakoply a myslím, že jsem nakonec klukům byl i nápomocný.“

 

Co se člověku při takovém výkonu vůbec honí hlavou?
„Všechno možné. Přemýšlí nad životem – co zažil, kam by ho chtěl vést, jakým je člověkem a jakými lidmi je obklopen. Uvažoval jsem třeba o tom, že bych si otevřel v Praze krámek s košilemi na míru, a vymýšlel, jak bych to uskutečnil. Musel jsem krotit emoce, když se mi jelo dobře, aby mě to nestálo síly, které bych potřeboval v dalších hodinách a dnech. Naopak jsem nesměl podléhat krizím, protože ty vždycky jednou pominou. A častokrát jsem měl úplně vypnuto. Občas jsme prohodili něco s klukama, ale jelo nás sedm chlapů, tak si asi umíte představit, o čem ty debaty byly...“

O ženských?
„O ženských, sportu, sexu, vtipech – většinou sprostých. A pak už ani to ne, pak už jsme mluvili jen v heslech, rozuměli si a nadávali na pořadatele, kudy všude ty etapy vedou. A když mi pak volali z veřejnoprávního rádia, bylo najednou strašně těžké složit rozvitou smysluplnou větu. A co teprv souvětí!“

Jak vznikal rozhovor:
„S Václavem Liškou jsem se sešla v pauze během natáčení Ulice, přes prázdniny točí ostošest, v nové sezoně totiž bude mít v seriálu daleko větší prostor. Na vše ochotně odpovídal a nejvášnivěji dokázal mluvit o svých sportovních výkonech a své milované koloběžce.



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.