Iveta Bartošová v léčebně: Prášky, terapie a zametání...

Žena zvyklá na pestrý život českého showbyznysu se léčí v kroměřížské psychiatrické léčebně z alkoholismu. Obklopena lidmi, kteří propadli alkoholu.

Celý areál kroměřížské léčebny budí dojem přímořského letoviska s prvorepublikovými vilami. Je tu okolo pětadvaceti převážně jednopatrových budov s mřížemi na všech oknech, jejichž ubytovací kapacita je pro téměř tisíc lidí. Jednotlivé pavilony oddělují travnaté parčíky a všude je neuvěřitelné ticho! Šumění korun lip, dubů a buků občas protne vzrušený výkřik některého z bláznů…

Iveta Bartošová bydlí stranou od mentálně postižených pacientů. V protialkoholním pavilonu 15 v zadní části celého areálu, v těsném sousedství pitevny. To oddělení je neútěkové, a tedy volně přístupné. Na dohled je plot a za ním silnice, stačí jen přeskočit… Iveta Bartošová je však na protialkoholní léčbě dobrovolně. Každý den se musí povinně zapojit do předem stanoveného režimu. Budíček je v sedm hodin. Iveta spolyká pár předepsaných prášků, mimo jiné antabus, a jde na snídani. Následuje úklid pokojů. Ona, která měla v domě v Uhříněvsi hospodyni, musí urovnávat postel a oblečení do úhledných komínků. Teprve pak jde na skupinovou terapii do přízemí budovy, nebo ven na zápraží… Takto to jde každý den.

O přestávkách terapií se všichni shromáždí venku u stojanového popelníku a pálí jednu cigaretu o druhou. Třeba i tři za sebou… Poprvé se ozývá smích. „Skupinové terapie jsou dobré, ale stejně toho nejvíce probereme při kouření,“ směje se pacientka, která se představuje jako Dana.

Pak další skupinovka a pracovní terapie. Úklid cestiček a zametání. Prý náramně pomáhá odreagovat, od problémů a zaměstnává zhroucené lidi… A to krásné ticho! Všude okolo jsou stromy. Spousta vzrostlých stromů. Jen větve jsou uřezány nejméně do výše pěti metrů, aby se po nich nikdo nemohl vyšplhat do koruny, případně se oběsit.

Co ještě čeká Ivetu Bartošovou? Hospitalizační léčba trvá asi 3 měsíce. Po těchto třech měsících se ale pacient nepovažuje za vyléčeného a chodí na tzv. »opakovačky«, což jsou hospitalizace trvající jen asi 5 dní. Jedno je však jisté – pokud se chce Iveta Bartošová vrátit do života a starat se o svého syna Artura, už nikdy se nesmí napít alkoholu!

Ivetin denní rozvrh

7.00 – budíček
8.00 – terapie
9.30 – pracovní činnost
11.00 – vycházka s ošetřovatelem
12.00 – oběd
13.00 – klid na lůžku
14.00 – terapie
15.00 – osobní volno
17.00 – terapie
18.30 – večeře
19.00 – osobní volno
21.30 – hygiena
22.00 – večerka

Jak se léčí alkoholismus?

1
Pacientovi se odebere alkohol a pomáhá se mu zvládnout abstinenční syndromy, případně deliria a psychózy. V této fázi se mu podávají anxieolytika a antidepresiva – benzodiazepiny, chlormethiazol.
2
Následuje začlenění do skupiny alkoholiků a zahajuje se skupinová psychoterapie.
3
Přichází postupná resocializace, zlepšení psychického i tělesného stavu, alkoholik je za každé zlepšení stavu (abstinenci) pochválen, je mu vysvětlováno, co abstinencí získá a co dalším pitím ztratí
4
Přidává se vitaminoterapie, díky ní se zlepšuje funkce jater a zklidňují se nervy.
5
Jako pomůcka při odvykání se používá antabus (disulfiram). Ten funguje na principu blokády enzymů, které likvidují metabolity při degradaci alkoholu v těle. Při požití alkoholu pak dojde ke zvracení a má se tak vytvořit reflex alkohol-nevolnost. Pacient by pak z tohoto principu měl alkohol sám odmítnout. Antabus se bere i po konci hospitalizace.
6
Postupem času se přechází na normální plnohodnotnou stravu a doplňují se důležité minerály a vitaminy (vápník, draslík, sodík a zinek).

14 tipů, jak poznat alkoholika

> Má výpadky paměti na dobu v opilosti
> Pije i tajně
> Překotně pije (nekontrolovaně)
> Má návaly pocitů viny
> Není schopný se zdržet pití
> Vysvětluje si důvody proč pít
> Chová se nápadně agresivně
> Ztrácí dosavadní přátele
> Nápadně se lituje
> Vytváří si tajné zásoby alkoholu doma i v práci
> Nekontroluje svou stravu (přejídá se – nejí)
> Pokles sexuálního pudu
> Závidí těm, kteří právě pijí
> Užívá pravidelné ranní doušky alkoholu

Autor: VÁCLAV NEKVAPIL
Foto Aha! – Marek Pátek