Helena Houdová: Občas nemám peníze!

Svou návštěvou potěšila malé uprchlíky na táboře, který pro ně zorganizovalo Humanistické hnutí a organizace Múzy dětem za podpory její organizace. Přiznala, že má konečně po dlouhé době chlapa! Stará se o jedenáct dětí a jsou i chvíle, kdy má hluboko do kapsy. Žena, která byla zavřená na Kubě, na vlastní oči viděla v Rio de Janeiru děti, které si hrály s pistolemi, a v Kolumbii jí nezbylo než setrvat ve válečné zóně, už teď zasvětila svůj život charitě.

Stíháte přes své charitativní aktivity i rodinu? Kolikrát za rok navštívíte rodiče v Plzni?
„Loni jsem tady byla asi třináctkrát, ale třeba jen na jeden dva dny. Letos už jsem mámu viděla, ale musím to stihnout ještě jednou, než odjedu. Zpět do USA odlétám už zítra.“

Kde v budoucnu bude váš domov?
„To nevím, neplánuji nic. Co přijde, to bude.“

Kde budete vychovávat své děti? Tady, nebo v New Yorku, kde už delší čas žijete?
„Tam, kde vznikne moje rodina a bude můj partner. V New Yorku je to víc multikulturní, lidé jsou tam tolerantnější než tady, nejsou tak xenofobní jako tady. Když tam přijde někdo, kdo se chová jinak a je jiný, není to špatně, ale dobře. Všechno bude záležet i na partnerovi.“

A máte už někoho, s kým bystě chtěla vychovávat své děti. Je ve vašem životě nějaký muž?
„Já už mám jedenáct dětí – adoptivních. Samozřejmě chci i vlastní, zatím to moc neplánuji, jestli to přijde, tak to bude. Partner? (dlouhá odmlka) Já o něm nechci mluvit. Já vlastně ani nevím, jestli mám partnera, nebo nemám. To je hrozně těžké. Já nevím. Jediné, co můžu říct, je to muž. (smích) Není to tak, že by on neměl čas, hrozně práce mám já, pořád cestuji po světě a to je pak těžké.“

Jste někdy v situaci, kdy nemáte peníze?
„Do pomoci dětem investuji své vlastní peníze, v mé organizaci pracuje na tři sta dobrovolníků, bez nároku na plat. Náklady na cestování jsou vysoké, vše si hradím z vlastní kapsy. Občas se mi stane, že nemám peníze. Žiju hodně obyčejným životem, v bytě jsem se třemi dalšími lidmi v podnájmu. Neutrácím moc peněz za jídlo, jsem vegetariánka. Dám si jednu skleničku vína, nepotřebuji si dát tři, to bych byla stejně opilá. Jsem nenáročná. Hodně utrácím za letenky, takže je potřeba fotit a dělat modeling, abych si na to vydělala.“

Všechny modelky se objevují ve značkovém oblečení, kupujete si také jen značkové oděvy?
„Já na to moc nejsem. Představte si, že bych na sobě měla drahé oblečení a jela někam, kde děti nemají co jíst. Mám na sobě dobré a kvalitní věci, ale ne drahé. Je jasné, že když jdu někam s Clintonem, je nutné mít krásné šaty, ale jinak ne. Bill Clinton právě podporuje jeden projekt v Kambodži, kde jsou děti s HIV, na kterém pracujeme i my, on dodává léky. Je to pro mě mentor, od kterého se hodně učím.“

Hodně cestujete po světě a nacházíte se na místech, která jsou mnohdy životu nebezpečná. Šlo vám už někdy o život?
„Nikdy na mě nikdo nemířil zbraní. Snad nejhorší je úporný průjem – když však máte tu možnost se o sebe jakž takž postarat, nebývá smrtelný. Jsem ale někdy v hodně bizarních situacích – věznice na Kubě, děti hrající si se zbraněmi v Rio de Janeiru… Nebo jsem byla ve válečné zóně v Kolumbii. Jsou to situace, které nejsou typické, ale abych pochopila, co ty děti opravdu potřebují, je nutné poznat, jak žijí a jak jim vlastně mohu pořádně pomoci. Musím s nimi strávit nějaký čas, prožít to, co ony, stačí třeba jen několik dnů. Pak jedu do New Yorku a tam tlumočím těm různým prezidentům a králům, na co vlastně potřebujeme ty peníze. Jsem takový most mezi oběma stranami.“

Jaký jste zaměstnavatel?
„Tak to bych sama chtěla vědět. Jsem prezident a mám pod sebou generální ředitele. Já se soustředím na projekty a pode mnou je člověk, který dělá byznys. Je to pán – dobrovolník, který si už vydělal spoustu peněz a teď dělá zadarmo. Myslím, že jsem docela dobrá šéfka a mám jen jednoho zaměstnance. Všichni ostatní pro mě dělají zadarmo, jsou to všechno dobrovolníci.“

Autor: EVA KREMSEROVÁ
Foto Aha! – Kateřina Kalibanová, archiv Heleny Houdové