Seriál Aha! 100 příběhů republiky. Pyšný Karel Vágner: Můj táta stál u rakve Masaryka
51 fotografií
Další z příběhů ke stému výročí založení Československa je silný stejně jako jeho aktér. Dobrodruh, námořník, voják, hrdina. Štábní rotmistr Josef Vágner (†79). Muž, který v sedmnácti utekl na moře a roku 1937 stál čestnou stráž u rakve prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (†87), od jehož narození uplyne 7. března 168 let.
„Můj táta byl frajer,“ říká hudebník Karel Vágner (75). „Kolik lidí bylo vybraných, aby stáli u Masarykova katafalku? Já jsem z toho absolutně v háji. Podívejte,“ ukazuje originál »rozkazu«, jímž jeho tatínka povolali k čestné službě. Je na něm napsáno, kdy a kam se má dostavit, dokonce i to, co má mít na sobě. „Na to jsem hrdý, strážím ten dokument jako oko v hlavě. Tajné, důvěrné. Jestli byl někdo typickej masarykovec, tak to byl můj táta.“
Jeho otec se narodil v roce 1895 v Roztokách u Křivoklátu a odešel se plavit na moře. Když vypukla válka, sloužil u námořnictva a zamotal se v boce Kotorské, v Pule a na Santa Katarině do slavné vzpoury. „To byl ostrov, kde se opravovaly ponorky, a hlavně tam byla hydroplánová základna. Oni tam tátu předělali na odborníka na centrování vrtulí.“
Letecký pluk Když se vrátil z první světové války, přišli s kamarádem Matesem Tauferem, také mechanikem, do Kbel, kde se dostali ke 4. leteckému pluku. „Našli si tam holky. Táta měl s mámou tři kluky, šíleně ji miloval, takže když přišli Němci, zůstal doma. Nešel na frontu, ani neutekl.“ Okupaci strávil jako tajemník u profesora Proška na Univerzitě Karlově. „A byl tak moudrý, že se po válce nevrátil do armády, i když ho chtěli. A komunisti mu dali pokoj, oni to vždycky legionáři odnesli,“ povídá Karel, jehož otec zasvěcoval do věcí, o nichž se za komunistického režimu nemluvilo.
„Já se narodil v roce 1942, od deseti let jsem věděl, co je to Katyně. Táta mi všechno vyprávěl, věřil mi, že budu držet hubu, protože kdybych to vykládal ve škole, tak by to asi moc dobrý nebylo. Vodil mě k Prašnému mostu, kde zastřelili vpodvečer mého narození kapitána Morávka z té trojice Mašín, Morávek, Balabán. Komunisti ho nezbořili, ale nechali Morávkův pomníček zarůst. A tatínek vždycky vedl malého Káju za ruku, odhrnul křoví a já tam položil kytičku. Každý rok.“
Závazek Štábní rotmistr letectva Josef Vágner dožil ve Kbelích nezlomený komunistickým režimem, byl dobrodruh, mnohé zažil. Moře mu nechybělo, užil si ho dost a nijak po něm už netoužil. Chtěl být se svou milovanou manželkou a dětmi. „Bylo mu skoro osmdesát, usnul a ráno se neprobudil. Měl krásný život,“ zalesknou se Karlovi v očích slzy. Na tátu je hrdý, jeho život zavazuje.
„Nechci z toho dělat velký slova, ale snažím se celý život být jako táta. Nikdy jsem neporušil svoje slovo, na to jsem docela hrdej. Se mnou nikdo nemusí mít žádný smlouvy. O to víc mě štve, když někdo nedodrží to, co slíbí. To já netoleruju,“ uzavírá vyprávění Karel Vágner. Na lidi, jako byl Josef Vágner, se nesmí zapomenout. Na legionáře, který se zasloužil před 100 lety o vznik Československa. Na muže, jenž vyprovázel na poslední cestu prezidenta osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka...
Je to celý DiCaprio
„Tuhle fotku mám hrozně rád. Podívejte, jaký to byl bourák. V osmdesáti letech se ještě koukal po babách,“ ukazuje Karel Vágner tatínkův snímek ze služby u letectva. Elegán v koženém kabátě, který prý měl někdo z Karlových bratrů a hezký úsměv. Nevidíte v něm známého hollywoodského herce? „Moji přátelé říkají, že je táta celý Leonardo DiCaprio,“ usmívá se muzikant. A je to tak, podoba tu je. Že by měl štábní rotmistr Josef Vágner někde za oceánem levobočka?
Kapelník
Josef Vágner hrával v námořnické kapele na housle a pak měl ve Kbelích bez jakýchkoliv dotací symfonický orchestr. V zimě za ním jezdili muzikanti na zkoušky na kolech, jeden měl k rámu přidělaný buben, druhý basu. „Táta je nejdřív rozmrazoval grogem a pak hráli. Sice nic moc, ale hráli. Já jim za dvacet kaček vodil spolužáky z konzervatoře jako výpomoc třeba na fagot, hoboj. Bylo to nádherný.“ Maminka byla náčelnice Sokola, hrála v amatérské operetě. „Nádherně zpívala, jezdila na koncerty s Ádou Pospíšilem. Byla úžasná, vůbec se mu nedivím, že táta neodešel do Až do konce života se měli strašně rádi, milovali se,“ s láskou vzpomíná na rodiče Karel Vágner.
BOKA KOTORSKÁ: Účastníkem slavné vzpoury
Boka Kotorská. Právě letos to je rovných 100 let, co v tomto »černohorském« přístavu vypukla vzpoura námořníků. Mezi nimi byl i mladý Josef Vágner. Na sklonku první světové války už toho měli dost i rakousko- uherští námořníci. Chtěli domů, vojna už byla prohraná. A k tomu dostali odporné jídlo – maso plné červů! „Vzpouru potlačili a Maďar Miklós Horthy, velitel námořních sil, nařídil každého desátého zastřelit. Jenže Vídeň se bála povraždit tolik lidí a nakonec rozsudek zrušili,“ vzpomíná Karel Vágner na tatínkův válečný osud. Oba s M. Tauferem vyfasovali 5 let! Nakonec vzbouřence zavřeli do strašlivého vězení Stará Gradiška. Tam všechny prohřešky trestali ranami holí. „Když ale jednomu Chorvatovi stáhli kalhoty, tak měl na jedný půlce vytetovanýho Franze Josefa a na druhý jeho ženu. Tak nevím, jestli ho vyplatili,“ směje se hudebník. Ovšem to je možná jediná úsměvná vzpomínka jeho otce z té doby.
„Táta o tom moc nemluvil, ale musela to být soda. Jen jsem něco zaslechl. Nechtěl, aby se vědělo, že se prostříleli. Byly tam těžký kamenný stoly, kterými vyrazili dveře. Pak získali pušky. Hodně jich tam zůstalo, táta nechtěl mluvit o zabíjení,“ popisuje útržky tatínkových vzpomínek. Otci tehdy pomohlo, že se nenechal tetovat. Když ho kamarádi chytli, že mu vytetují kotvu, řekl že je zabije. Později mu to zachránilo krk.“ Museli dostat přes jakési »národní gardy« a on díky absenci kérky prošel hladce skrz kontroly. A dostal se až do Čech. Celou anabázi absolvoval s Matesem Tauferem. Spolu pak sloužili i na letišti v Letňanech,“ vypráví Karel Vágner.
Karel Vágner na pohřbu Zdeňka Bartáka (†89): Byl to poslední vlajkonoš swingu
51 fotografií
