Výtvarník Šolc (40) odhalil, jak to vypadá v zákulisí show Tvoje tvář má známý hlas!
26 fotografií
Kdysi byl tanečníkem, dnes je z Romana Šolce (40) přední kostýmní výtvarník. Ročně pracuje až na třiceti představeních v divadlech, a také obléká všechny řady show Tvoje tvář má známý hlas. Prozradil nám, jak to chodí v zákulisí, kolik času mají na přípravu kostýmů a kde je vlastně berou. Je to fofr nejen pro účinkující, kteří se musí písničku i choreografii naučit za jediný týden! Stejně šibeniční termín mají i švadlenky v čele s návrhářem.
Romane, kolik kostýmů vám ve Tváři projde pod rukama?
„Záleží na tom, jaké jsou vybrány písničky. Ale většinou je to kolem třiceti až čtyřiceti kostýmů na jeden díl.“
Kolik na ně máte času a kde je sháníte?
„Týden. Většina kostýmů na sólisty se šije, něco se půjčuje ze slovenské Tváře. Ale to je třeba jen jeden kostým. Ostatní vyrábíme. Samozřejmě, když jsou to současné věci, tak je kupujeme, upravujeme a zdobíme. Když děláme ta velká těla a vatony (pozn. – např. vycpání do správné korpulentní velikosti), tak to všechno šijeme.“
A to se dá opravdu stihnout za týden?
„Musí. Já vyberu materiály, jeden den se koupí, druhý den to švadlena připraví na zkoušku, třetí den se to odzkouší, a pak se to rychle došívá. Dámskou krejčovou máme v Praze, ale pánská krejčová žije v Poděbradech, takže s kostýmy se ještě jezdí tam.“
Když si kostým půjčíte a nesedí, jak to řešíte?
„To se stává. Teď jsme třeba řešili kostým na Anetu Krejčíkovou po slovenské herečce, se kterou mají rozdílné postavy. Slovenská herečka v tom ruce zvedla, Aneta ne. Takže pak to vypadá tak, že já lítám po Praze a sháním podobný materiál, abychom všili klíny do rukávů a nebylo to vidět.“
Býváte osobně při každém natáčení?
„Ano. Bývám na zkouškách, při natáčení a na všech poradách. Musíme se vzájemně domluvit se speciálním oddělením silikonů, make-upů a účesů a s režisérem, který to musí schválit. To, co on chce, se vytvoří. Ve Tváři je daná reference, podle které se řídíme. Ale snažíme se vycházet sólistům vstříc, aby se cítili dobře. Takže děláme třeba malé ústupky ve tvaru spodního prádla tak, aby to pro ně bylo lichotivé.“
To jim řešíte i prádlo?
„Tam se řeší všechno! (směje se) Od nehtů, náušnic, přes obočí až po spodní prádlo a vycpávky. Oni přijdou, svléknou se do svého malinkého prádla a my na ně vrstvíme vrstvy, které tam jsou. Někdy jim zůstane něco vlastního. Třeba když mají svoje boty, ve kterých se cítí dobře a odpovídají referenci, tak si je vezmou. Ale je to spíš výjimečné.“
A co když se při natáčení s kostýmem stane nějaká nehoda?
„To se stát může. Hned v prvním díle byla Jitka Boho na Beyoncé oblečená v kostýmu, šla si dodělávat make-up a cákla jí barva z pistole, kterou dělali nástřik těla, na šaty. Takže deset minut před natáčením jsme měli na šatech flek jak lívanec a muselo se to okamžitě čistit. Na poslední chvíli se kvůli tomu musela měnit i světla! Nakonec to nebylo vidět, ale ten stres, když se něco takového stane, je velký. Všichni začnou běhat s ubrousky, čistit to a fény rychle sušit. Stávají se různé věci.“
Jaké?
„Tak třeba Martě Jandové v jedné z předchozích řad spadly kalhoty, když zpívala nějakýho tlusťocha, protože jsme jí zapomněli dát kšandy!“ (směje se)
Kromě Tváře navrhujete kostýmy také pro muzikály. Jak dlouho dopředu na nich pracujete?
„Na větších produkcích půl roku. Připravují se návrhy, pak se vybírají materiály, které se často objednávají ze zahraničí. Vyrábí se střihy na herce, konzultuje se to s režisérem, chystají se prototypy.“
Do kterého muzikálu jste navrhoval nejvíc kostýmů?
„Když jsem dělal Draculu. Tam jich bylo asi 380!“
A to všechny musíte nakreslit?
„Ano, u každého se vyrobí obrázek, pak se k němu dělá finální rozpočet, a ještě dodatečné rozkresy – klobouků, šperků, bot. A to pak dostane výrobce, který se specializuje na tu svoji část oblečení. V generálkovém týdnu se mi sejdou všechny komponenty na jedno místo, a já to musím sestavit jako skládačku k sobě tak, aby to vypadalo jako na původním obrázku.“
A to všechno kreslíte sám?
„Ano, to je taková moje radost! Sám si vše kreslím i vybírám materiály. A samozřejmě mám k ruce asistentky, které mi pomáhají s celou koordinací projektu.“
Kolik obrázků k jednotlivému představení vznikne?
„Je to vždycky celá kniha! Tak pět set nebo šest set obrázků. Ale ono to není tak náročné, jak se zdá, dám si vínko a za víkend to mám!“ (směje se)
Vždycky chtěl být komediant
Roman Šolc není králem kostýmů odjakživa. Dřív byl totiž úspěšným tanečníkem a měl angažmá v baletu Národního divadla v Praze. „Odmalička jsem tancoval i maloval. Máma váhala, jestli mě dá na výtvarnou, nebo taneční školu. Nakonec vyhrál tanec, protože vždycky jsem chtěl být komediantem,“ směje se Roman, který se nakonec výtvarnu přece jen začal věnovat. A to, že je tanečníkem, mu v práci velmi pomáhá. „Díky tomu přesně vím, jaké mají být rukávy a materiály, aby se v tom lidé dobře hýbali. A snažím se tyto vychytávky pro baletní kostým, který znám, protože sám jsem ho nosil, používat do muzikálů i oper. Tak, aby herci mohli zvednout ruce a nadechnout se,“ vysvětlil Roman.
Na video z Tváře se můžete podívat zde:
26 fotografií
