Syn Brabce (†83): Všechna tajemství mého táty!
32 fotografií
Na piazzettě Národního divadla se dnes od 10 hodin mohou fanoušci rozloučit se zesnulým hercem Vladimírem Brabcem (†83). Na naší první scéně strávil 34 let a bravurně zde ztvárnil třeba Cyrana. Stejně tak dokonale se v televizi převtělil v majora Zemana. Jaký byl ale herec vůbec táta? To v exkluzivním rozhovoru pro deník Aha! prozradil jeho syn Pavel Brabec (60).
Pavle, jaký byl táta táta?
„Táta byl hlavně bezva chlap, prostě jsme měli se ségrou Helenou štěstí… Ale to si uvědomíte až později, když jste starší. Jako dítě to každý z nás bere jako takovou samozřejmost a teprve v dospělém věku a hlavně když jsou rodiče starší, tak vám v hlavě docvakne, že určitý věci jsou to štěstí a pohoda, kterou si v tom kterém okamžiku neuvědomujete. Důležitý ale je, že se vám to zapíše do hlavičky a můžete si to zpětně uvědomit… Protože to potom můžete tak nějak předat zase svým vlastním dětem.“
A nejkrásnější zážitek s ním, když jste byl malý?
„ Bylo mi tak pět, šest, ségra se ještě nenarodila a my jsme nechali mamku doma a táta mě vzal „na vandr“ na Malši. Úžasná řeka, příroda, čistá voda… Týden pod stanem, táta chytal pstruhy, ráno zašel pro chleba a mlíko do vesnice. Krásná příroda, průzračná voda, koupání, žůžo dobrodrůžo … A hlavně milovaný táta, protože doma jsem si ho moc neužil, když byl pořád v práci. Prostě úžasných pár dní, které se vryjí do hlavy a vydrží mi to tam napořád.“
Protěžoval táta víc vás nebo sestru Helenu?
„To nebylo nějaký protěžování, spíš se k Helence choval jako k holce, víc s něhou. Myslím, že ta vazba tatínek – dcera je hodně silná… Já jí bohužel nezažil na vlastní kůži, protože mám tři kluky – no a to byla proti mamince doma kolikrát drsná přesila! Pro mě byla ségra spíš takovej kámoš, byl jsem pyšnej na to, že jí můžu hlídat a tak… Jsme od sebe sedm let, takže to už jsem měl rozum.“
Co jste zdědil po tátovi?
„Po tátovi mám možná organizační talent a cit pro situace. V tom byl táta geniální. Byl velkej „cíťa“ a uměl emoce nejen přijímat, ale i předávat. To je pro herce hodně důležitý dar, který každý nemá. Taky měl štěstí, že jeho kolegy byly fakt ikony českého divadelnictví: Štěpánek, Pivec, Kohout, Marie Vášová, Jiřina Šejbalová, profesor Nedbal, u kterého studoval…“
Poznal jste je?
„Hlavně já jsem je vnímal jako šestiletej kluk ne jako herce, ale bezva „strejdy“. V šatně fakt voněly ty šminky a „strejda“ Pivec mě pohladil a něco hezkýho řekl. A já si to opravdu pamatuju dodnes. Teprve teď vím, že táta byl pro ně kandrdas – divadelní začátečník a oni byli opravdu tehdejší hvězdy a bezva lidi. Uměli prostě předávat tu svou energii. Závidím tátovi, že tu krásnou dobu šedesátých let měl tu čest i štěstí prožít vedle nich.“
Radil vám táta v životě?
„Každý správný táta přece musí dávat rozumy… Nooo, já jsem byl na základce hroznej sígr, fakt jsem zlobil. Doufám, že mi všichni prominuli! Takže jsem rodiče i babičku, myslím, poslechl.Říkali mi. Ty kluku, ty snad rosteš pro šibenici! Tak jsem je poslechl a trošku jsem ubral…“
V jednom TV dokumentu váš otec řekl, že v dnes již kultovním filmu Ucho hrát nechtěl, protože přednost ěla rodina.
„To si docela pamatuju dobře… Bylo léto a jeli jsme celá rodina za dědou a babičkou na mou milovanou Šumavu. Táta to probíral s maminkou. Představa, že po hektické divadelní sezóně zruší léto na šumavské Filipově huti a bude točit… Rozhodl se, že ne. Vím, že ho režisér Kachyňa přemlouval, Jiřinka Bohdalová to vzala a oni se měli hodně rádi. Takže léto na Šumavě vyhrálo. Zajímavé by bylo si teď říkat „kdyby“! Kdyby natočil skvělé trezorové Ucho, myslím, že by určitě nedostal roli Majora Zemana. Kdyby nedělal Zemana, spousta věcí by byla jinak. Líp? Hůř? Nikdo neví, na kdyby se nehraje. Jako v písničce pana Wericha: Život je jen náhoda... Mimochodem, táta jí měl strašně rád. Asi proto, že je pravdivá.“
V jaké roli máte otce nejraději?
„Jeho Cyrano byl opravdu skvělý, pokaždé půlka divadla brečela. Ten příběh je jak z červené knihovny, ale láska je nesmrtelná a Rostand to prostě hezky napsal. Bylo to lyrické, krásné…“
A jakou roli nejvíc miloval on?
„Myslím, že Cyranem byl rád a ta postava mu možná byla hodně sympatická: Hořel vášnivou láskou, uměl bojovat, byl i tak trošku krásně naivní, měl velké srdce… Paradoxně první infarkt ho skolil právě při představení Cyrana.“
Finálně byl táta po třech infarktech a strojitým bypassem a musel pomalu s herectvím končit…
Chyběla tátovi kamera a jeviště?
„Táta si tak nějak tu svou profesní kapitolu života ustřihl. Prostě měl splněno a věděl to. Moc rád si zahrál v Karlíně u Ládi Županiče, moc rád se taky setkával s mladými muzikálovými herci v Divadle Broadway. Olda Lichtenberg mu tam vymýšlel role na tělo a táta tam byl na starý kolena moc rád. Ale už hůř chodil, nebyl si jistý ani s očima a tak jednoho dne muselo to rozhodnutí přijít a divadlu dal vale. Říkal jsem mu: Táto, musí tě to těšit a nemůžeš dělat něco, z čeho máš nervy!“
Na video s Brabcem se můžete podívat zde:
32 fotografií
