Jan Rosák (70): O utajené rodině a imigrantech! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Jan Rosák (70): O utajené rodině a imigrantech!

„Jsem chlapec narozený na Hané, který se řízením osudu dostal do Prahy, pak se ocitl v rádiu, ani vlastně neví jak...“ říká sám o sobě.
„Jsem chlapec narozený na Hané, který se řízením osudu dostal do Prahy, pak se ocitl v rádiu, ani vlastně neví jak...“ říká sám o sobě. (Foto Aha! – Martin Pekárek, Martin Hykl, Dana Kolářová, archiv Zuzana Rosáková, archiv FTV Prima, archiv TV Nova)

Coby otec Fouras z Pevnosti Boyard mluví v hádankách. Skutečný Jan Rosák (70), moderátor a scenárista ale hovoří přímočaře, nevytáčí se a říká pravdu. Deníku Aha! teď prozradil to, co o něm věděli zatím jen nejbližší: že má ještě bratra Karla (76)...

Co považujete za největší fámu, která o vás koluje?

„Nevím proč, napravovat to nebudu, ale nedávno jsem se o sobě dozvěděl, že jsem prý namyšlený. Jedna paní to o mně napsala na Facebooku. Hned jsem se sám sebe ptal, čím jsem ji asi zklamal. Opravdu mě vůbec nic nenapadá, protože se naopak snažím být k lidem vstřícný. Podpis ani vyfocení nikdy neodmítnu. Něco podobného mě občas zamrzí.“

Máte rád hádanky?

„Samozřejmě že ano. To asi narážíte na mou roli otce Fourase v pořadu Pevnost Boyard. Tam jsem všechny hádanky uhodl hned, protože ve scénáři byla napsaná odpověď. Upřímně, pokud by tomu tak nebylo, nevím, jestli bych se popasoval se všemi. Určitě ne, pokud bych byl vystavený takovému stresu jako soutěžící. Třeba v té telefonní budce, kde na ně padají šváby, mouchy a hadi. To není žádná legrace, vůbec jim to nezávidím.“

Vy sám máte z něčeho fobii?

„Jsem klaustrofobik. Kdybych měl být zavřený v kleci pod vodou a mohl se nadechnout jenom občas, bez toho, abych pořádně věděl, kde jsem, tak bych z toho asi zešílel. To by mě odrovnalo. Nevadili by mi hadi, štíři, ale mouchy už by byly problém. Mně stačí, když na mě občas sedne jedna. Deset najednou bych nezvládl už vůbec.“

Pevnost Boyard je současnost, ale vzpomenete si někdy na své začátky v Magionu nebo ve Videostopu?

„To víte, že ano. Občas mi i náhodní kolemjdoucí říkají: pane Rosák, sleduji vás v tom Riskuj! a je to výborné. Nejradši bych jim řekl, že vlastně sledují někoho, kdo je mi jenom podobný, ale už to nejsem dávno já. Vždyť to je snad minus třicet let! Nicméně mám radost, jak je to pořád oblíbené. Podle mě teď na obrazovkách chybí klasická televizní soutěž, která by nebyla zatěžkaná vloženými reklamami nebo nucenou zábavou. Riskuj! bylo čisté. Lidem se líbilo, protože bylo hlavně o vědomostech, o ničem jiném.“

Působíte hodně kultivovaným dojmem. K tomu jste byl veden rodiči?

„Naše rodina pochází z Moravy a říká se, že Moraváci mají lepší češtinu. Možná na tom něco bude. No, je pár takových moderátorů, hlavně v televizi, kteří mě svou češtinou nadzvedávají ze židle. Moji rodiče byli vždycky kultivovaní. Otec pracoval v zahraničním obchodě, perfektně mluvil několika světovými jazyky, maminka byla opravdová dáma, i když si na to nikdy nehrála. Ale měla to prostě v sobě. Tak nevím, jestli jsem to po nich podědil. Pokud ano, jsem tomu rád.“

Máte někdy pocit, že jste jim něco nestihl říct?

„Ale jo. Maminka se dožila nádherných 97 let a řekl bych, že při poměrně slušné svěžesti. Do posledního momentu jsem si s ní mohl povídat úplně o všem, měla přehled dokonce i ve sportu. Například když jsem v jejích devadesáti letech přijel na návštěvu, ona bydlela u bratra, tak říkala: musíme si povídat do tří, pak jsou v televizi skoky na lyžích. Kromě toho ji vždycky bavila plochá dráha. Co se týká tatínka, tam mám trošičku dluh...“

Povídejte...

„Mrzí mě, že táta odešel příliš brzy. Sice mu bylo už 78, ale zažil jenom rok svobody. Je mi to velice líto, protože byl moc schopný obchodník a myslím si, že tohle by byla jeho doba. Nepochybně by měl velký úspěch. Už v 19 letech se stal vedoucím Baťovy prodejny v Libyi a byl hodnocený jako jeden z nejlepších vedoucích jeho zahraničních prodejen. Perfektně ovládal jazyky. Prostě mě mrzí, že táta nemohl víc let prožít ve svobodné době.“

Co zbytek rodiny? Málokdo ví, že váš starší bratr Karel žije ve Švýcarsku. Vy jste někdy neuvažoval zkusit štěstí v zahraničí?

„Vlastně ne. Občas když jedu někam, kde je mi hezky, tak si říkám, tady bych možná mohl žít. Třeba v Rakousku. V době, kdy byl táta obchodní delegát Koospolu ve Vídni, tak jsem tam s rodiči bydlel skoro tři roky. Tam jsem se taky naučil německy a Vídeň doteď považuju za svou druhou Prahu. Je mi tam dobře a dodneška se tam vyznám, tam bych možná mohl žít. Ale že bych tam přesídlil napořád? To nevím, to mě nikdy vážně nenapadlo.“

Jste s bratrem rozdílní ještě v něčem?

„Co se týče manželství, jdu také úplně odlišnou cestou. Bratr Karel tam totiž kdysi začal pěstovat zajímavý sport – ženění. Dohromady byl pětkrát ženatý! To já jsem se ženil poprvé a naposled. I když je pravda, že než jsem potkal Jiřinu, tak jsem nebyl svatý. Ať si to každý sám přebere. Letos slavíme neuvěřitelných společných čtyřicet let, k tomu mám sedmdesáté narozeniny. To je dohromady 110 roků. Občas na ta výročí zapomeneme. Letošní čtyřicítku ale oslavíme, nejspíš dohromady s mými narozeninami. Je to hezká příležitost.“

S manželkou Jiřinou (61) spolu trávíte hodně času. Dokonce i v práci. Nelezete si potom na nervy?

„Už léta spolupracujeme. Přestala dělat svou původní práci – je doktorka psychologie a tam kde byla dřív cukrárna Meruňka, měla několik let občanskou poradnu. Potom ještě dělala ředitelku odboru styku s lidmi na magistrátu, ale po reorganizaci se na to vykašlala a začala dělat jenom pro mě. Předtím už mi pomáhala se scénáři pro Videostopy. Barrandovský videostop jsme už dělali napůl. Teď dělá scénáře pro pořady, které dělám v rádiu. O práci se ale doma bavit nepotřebujeme.“

Jak vnímáte vlnu odporu proti imigrantům?

„Tomu se vždycky směju ovšem skrz skřípající zuby. Lidi nadávají na uprchlíky a přitom jich tu máme třináct. Nenávistné projevy vůči nim mi hýbou žlučí. V tomhle smyslu se taky velice srandovně vyjádřila Lucie BílỞe chce zavřít hranice naší země na sto západů«.. Jedním dechem si přitom pochvaluje, jak její synáček Filip studuje v zahraničí a jak se mu tam daří. Tak kdo je emigrant a je v tom nějaký rozdíl?“

Nedávno jste se stal znovu dědečkem – vaše dcera Zuzana porodila chlapečka Ryana. Jak si to užíváte?

„Dohromady mám tři vnoučky. Krom Lili a novorozeného Ryana mám ještě Honzíka od mladší dcery Marušky. Jsem vděčný, že si je můžu užívat. Rozmazluji je, kudy chodím.“

O vaší mladší dceři Marii ale moc nemluvíte...

„Nepřeje si to. Ona se vždycky snažila upozadit. Původním povoláním je výtvarnice, vystudovala střední výtvarnou školu a teď se k tomu takovým obloukem zase vrací. Dlouho byla na mateřské, dělala výtvarničinu na počítači, teď ji zase bude dělat v čisté podobě.“

Vím od vás, že to není jediný umělecky založený člověk ve vaší rodině...

„Ano, mám ještě jednoho staršího bratra Zdeňka, který je akademický sochař a žije v Chocni. Je to designér, který když ještě aktivně pracoval, dělal ve Vysokém Mýtě návrhy interiérů v autobusech. Pracoval ale i jako učitel na střední umělecké škole v Ústí nad Orlicí. V současné době už je ale doma, maluje si, občas dělá nějaké výstavy. Příští rok mu bude osmdesát, tak bude mít velkou výstavu. Na to se všichni chystáme.“

Jak často se s bratry vidíte?

„Když Karel přijede ze Švýcarska, tak se sebereme a zajedeme za Zdeňkem. On už totiž nikam nejezdí, protože si nechce kupovat dálniční známku. Je prostě tak trochu spořivý... My jsme ovšem taková italská famílie a máme se moc rádi.“

Ve čtvrtek jste měl narozeniny, jak plánujete oslavit sedmdesátku? Chystáte si pronajmout Václavák a pozvat televizi?

„Ani náhodou! Sezvu kamarády, ale z těch veřejně známých tady bude asi jenom Karel Šíp, který to sem má blízko z chaty. Jinak tu budou převážně kamarádi mimo showbyznys. Žádná megalomanská akce, jen tak abychom se poveselili. Jóo, to osmdesátku se chystám oslavit ve strašnickém krematoriu...“

Jak vznikal rozhovor?

Jan Rosák je ostřílený televizní kozák, klidně se tak mohl nechat přemlouvat. Komunikace s ním byla ale až překvapivě snadná. Hned druhý den, co jsme ho oslovili, si s námi smluvil schůzku v Mníšku pod Brdy a pozval nás k sobě do hospůdky. Na místo určení navíc přijel se svým starším bratrem Karlem.

Jak žije brácha ve Švýcarsku?

Honzův bratr naší diskuzi bedlivě poslouchal, občas se ujal slova sám. „Do Švýcarska jsem odešel za minulého režimu. Nejdřív jsem se vrátil z Libanonu, kde jsem pracoval a oženil jsem se. Manželka měla totiž rodiče, kteří v roce 1968 emigrovali do Švýcarska. Jenže pak jsme se rozvedli, protože si bláhově myslela, že beze mě tam bude mít lepší život. Že si vezme bohatého Švýcara, ale ostrouhala. Já už se tam mezitím aklimatizoval a zpátky se mi nechtělo. Třetí manželka byla zase Švýcarka, to byla moc pěkná ženská, mlaďoučká. Máme dvě krásné děti. Teď jsem ženatý popáté s Češkou a zase máme hezkou dceru,“ svěřil se Aha!

Celý rozhovor se můžete přečíst v tištěném sobotním deníku Aha!

Na video s Rosákem se můžete podívat zde:

Video se připravuje ...



Přečtěte si
bursik
26. 8. 2017 • 07:04

to je drzost, fagani soudruhu zili na zapade a emigrovali jejich sourozenci a pres to vystupovali v TV tak i Bohdalova ma sestru ve Svedsku a celou dobu v zapadnich latkach vykladala s tim soudruhem Dvorakem volovinyBabis take zil ve Svycarsku a tenhle blb take.Tak jak to soudruzi kadrovali ? Decko udreneho sedlaka oznacili za tridniho nepritele a ten nemohl Jet ani do Madarska a ruda slechta se ma porad skvele,po 89 jeste lepe

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.