Vnučka výtvarníka »Krtečka«: S krtečkem do Ameriky?
23 fotografií
Letos je to přesně 60 let, kdy poprvé spatřil světlo světa Krteček výtvarníka Zdeňka Milera (†90). První film Jak krtek ke kalhotkám přišel, pochází totiž z roku 1957. Nikdo tehdy nečekal, jak populární bude i po desítkách let. A nejen u nás, ale i ve světě. V nové podobě pronikl do Číny, možná jednou dobude i Spojené státy. Vnučka a držitelka práv výtvarníka Karolína Milerová (28) s ním totiž chce zamířit za oceán…
Karolíno, jak na dědečka, autora Krtečka, vzpomínáte?
„Jak nejlépe můžu! Trávil se mnou velkou část mého dětství. A to velmi aktivně. Pořád jsme měli nějaký společný program. V té době nebyly žádné mobily, sociální sítě, takže jsme jezdili na výlety, koupaliště, v zimě na hory… Bylo to moc fajn.“
Co se vám jako první vybaví, když se řekne dědeček?
„Byl to úžasný člověk a v dnešním světě je těžké narazit na někoho, kdo by byl tak vnitřně kvalitní jako on. Byl hodný, pravdomluvný a laskavý. A taky velmi klidný. Takže ten čas, co jsme spolu trávili, byl jedním z nejhezčích období v mém životě.“
Jak vás Krteček ovlivnil v dětství? „Vnímala jsem ho jako dědečkovu práci. Jako něco, co měl rád, něco, v čem vyrůstám, co je součástí mého života. A to mi zůstalo dodneška. Měla jsem ho ráda, ale v mé éře byl hodně populární Disney, takže jsem se dívala i na kačera Donalda nebo médi Gumídky. Krtečka jsem prožívala hlavně, když jsem byla úplně malá.“
Krteček se dostal až do Číny, ale v jiné podobě. Jak se na ni díváte vy?
„Filmová produkce, co vznikla s Čínou, je něco, co by mělo navazovat na dědečkův odkaz. Ale nemá to být stejné, ani parazitovat na starém díle. To je dokonalé samo o sobě, je to náš český symbol, pýcha národa.
My bohužel nedržíme filmová práva ke starému dílu, takže jsme se snažili udělat něco, abychom nové trhy, kde starý Krteček není populární a kde ho neznají, mohli dobývat. S novým Krtečkem jdeme do zemí, kde značka není známá, a tím pádem to ani nijak nekazí jeho image.“
Jak se vám čínská verze líbí v porovnání s tou původní?
„Mně se líbí. Některé díly víc, jiné míň. Když se podíváte téměř na jakýkoli seriál, tak první díly vždycky vypadaly hůř než ty poslední. Na to, že jsme začínali jako malá firma, je to dobré a kvalitní.
Ale chtěli bychom, aby ta další filmová produkce byla ještě kvalitnější a více zaměřená na Evropu. První verze byla dělaná s důrazem na čínské prostředí, ale jsme s producenty domluveni, že by se Krteček zase přesunul do Evropy.“
Takže se s ním chystáte dobýt i další země?
„Ano. Máme spoustu agentur, které nás zastupují v různých zemích světa. V Rusku, v Japonsku, v Číně. Osobně se chci hodně věnovat americkému trhu, protože ten mě zajímá a baví. Myslím si, že je tam obrovský potenciál i ve filmové produkci. Takže si sbírám různé kontakty – jak obchodní, tak produkční. V Los Angeles, New Yorku a pomalu si to tam oťukávám.“
A Krteček už na americký trh nějak pronikl?
„Ano, v rámci cesty do vesmíru, kdy si ho americký astronaut Andrew Feustel vzal s sebou jako maskota. Tehdy byl obrovsky populární! Bohužel se to v té době obchodně neuchopilo, takže jsme trochu propásli šanci a teď to musíme znovu oživovat.
Protože v povědomí normálních lidí tam není. Třeba Česko je hodně specifický trh, tady zná Krtečka každý. Ale pak jsou země, kde ho neznají vůbec. A když tam přijdeme se starým formátem seriálu, není pro televize tak atraktivní. Proto jsme udělali nový seriál, ten berou.“
Jaké máte s Krtečkem další plány?
„Do budoucna bych se chtěla hodně věnovat charitativním projektům. Ještě za života svého dědečka jsem založila Nadaci Zdeňka Milera, která má nést jeho odkaz a pomáhat dětem. Hodně jsme se věnovali nemocnicím, protože naše značka se pojí s dětmi. A nyní bychom chtěli podpořit dětské krizové centrum.“
Na rozhovor s Karolínou Milerovou se podívejte zde:
23 fotografií
