Pohřeb otce Jožina z Bažin: Šlágr ho vyprovodil i do nebe!

„Kňučík byl renesanční člověk. Sám sebe nazval Nezávislým národním umělcem. Zařadil bych ho mezi velikány, jako byli Leonardo da Vinci, William Shakespeare nebo Jára Cimrman,“ promluvil jeho dlouholetý kamarád z kapely Jan Trávníček (69).  Zdeněk byl hudebník, skladatel, básník, prozaik, ilustrátor, malíř, scenárista, herec a hlavně humorista.

„Měl jsem tu čest tři roky s ním hrát v kapele v Norsku. Místo ponorkové nemoci vládla dobrá nálada. Lék na to se jmenoval Kňučík,“ dodal Trávníček. A nebylo by to pravé rozloučení, kdyby nezazněl i Jožin z bažin. Zřejmě poprvé a naposledy v krematoriu.  „Byli jsme spolu 44 let. Poznali jsme se v restauraci. Vzpomínkou mi budou dva synové a jeho humor. Stále na něj budu myslet. Kdybych mu měla něco vzkázat tak: Miluji tě,“ řekla manželka Vladimíra.

Napsal i hokejovou hymnu
Navrátil napsal i hymnu či bojový chorál zlínských hokejistů: „Berani duc, Berani duc. My, Berani ze Zlína, my jsme dobří, ražoni, ogaři žlutomodří. Hostů se neleknem, dneska je vyklepnem, my jsme dobří, my jsme dobří.“

Sprosťačinky Mládek nepoužil
Jožin z bažin měl původně hanbatější text. Napsal ho Navrátil v roce 1976, když pracoval jako mazač strojů ve válcovně tehdejšího Svitu. „Svého Jožina jsem původně umístil do bažin mezi Tlumačovem a Otrokovicemi. Jožin je plachý exhibicionista, voyeur a neškodný úchyl. Dívá se po ženách v oknech projíždějících vlaků a při spuštěných kalhotách onanuje. Je až nelidsky vyvinut,“ popisoval. Krátce nato se potkal s Ivanem Mládkem v hotelu Moskva.

„Zdeněk mi nabídl obchod. Když se mi prý podaří napsat o Jožinovi písničku a natočit ji do rozhlasu, přiveze mi do Prahy velký demižon slivovice. A ještě cestou domů jsem napsal dnes už všeobecně známou volovinku a vymyslel k ní vlezlou a lehko zapamatovatelnou melodii,“ vzpomínal Mládek. Ten z Jožina místo nechutného exhibicionisty udělal žrouta Pražáků.
Hit poprvé zazněl v roce 1977. Tři desítky let nato se písnička stala neskutečným trhákem v Polsku, kde dobyla hitparádu. Poté v Rusku, a dokonce v Srbsku.

Jožin z bažin (originál)
Tento příběh plný hrůzy
vyprávěly ženy v chůzi,
v chůzi spěšné, plné strachu,
udál se při sklizni hrachu.

Znám to místo, znám ten les,
kam nezaběhne ani pes,
tam bažina je a temná tůň,
kde nenapil se dávno kůň.

Tam není hub a žádná ryba,
ba ani červ, co půdou hýbá
– jen lidská lejna, plné tuny,
o které se perou kuny.

Na pařezech není mechu
a po pytláku ani slechu,
též milenecké dvojice
tam nenapadne spojit se.

Nad tím místem železnice,
kde jezdí vlaků denně více,
a pod tou tratí rákosí,
kde žáby svorně klábosí.

Zde bahno jak trus řídké jest,
a v něm Jožin – na mou čest!

V tůni, co je zakalena,
stojí Jožin po kolena,
pod nosem mu nudle pluje,
hledíc na trať onanuje.

V té tůni není kapra, jelce,
odporná má Jožin vejce
– a mezi vejci – poděšen,
já spatřil ocas zavěšen.

Nelidské to pero jest,
co žalud má jako pěst.

Na tom péru, když je narván,
přešlapuje černý havran,
v sudé dny zas netopýr
a v neděli pak šedý výr.    

Zde končí popis toho údu,
jenž na noc Jožin skrývá v sudu
a pod rádiovku obří uši,
které příjem Vídně ruší.

Na jeho rypák hledět milo
– zvlášť, když váží deset kilo.
S tímto perem Jožin hravě
straší ženy na Moravě.

I závidí mu Frankenstein,
že má ocas pojištěn.

Každým rokem, jako všici,
pálí Jožin slivovici
– z toho moku tvrdne pták:
Je to správný Moravák!

A takto námět upravil Mládek
Jedu takhle tábořit
Škodou 100 na Oravu
Spěchám, proto riskuji,
projíždím přes Moravu
Řádí tam to strašidlo,
vystupuje z bažin,
žere hlavně Pražáky,
jmenuje se Jožin!

Jožin z bažin
močálem se plíží,
Jožin z bažin
k vesnici se blíží,
Jožin z bažin
už si zuby brousí,
Jožin z bažin
kouše, saje, rdousí.
Na Jožina z bažin,
koho by to napadlo,
platí jen a pouze
práškovací letadlo.

Projížděl jsem dědinou
cestou na Vizovice,
přivítal mě předseda,
řek mi u slivovice,
živého či mrtvého
Jožina kdo přivede,
tomu já dám za ženu
dcéru a půl JZD.

Jožin z bažin
močálem se plíží,
Jožin z bažin
k vesnici se blíží,
Jožin z bažin
už si zuby brousí,
Jožin z bažin
kouše, saje, rdousí.
Na Jožina z bažin,
koho by to napadlo,
platí jen a pouze
práškovací letadlo

Říkám: Dej mi, předsedo,
letadlo a prášek,
Jožina ti přivedu,
nevidím v tom háček.
Předseda mi vyhověl,
ráno jsem se vznesl,
na Jožina z letadla
prášek pěkně klesl.

Jožin z bažin
už je celý bílý,
Jožin z bažin
z močálu ven pílí,
Jožin z bažin,
dostal se na kámen,
Jožin z bažin,
tady je s ním ámen!
Jožina jsem dohnal,
už ho držím, johoho,
dobré každé love,
prodám já ho do zoo.