10 let od sebevraždy Svobody (†68): Smrtící mánie začala na Vánoce!

Kromě Venduly a jejich tehdy ročního syna Jakuba přijel ze Slovenska hitmakerův syn z prvního manželství Petr a z Los Angeles přiletěla dcera Jana. Rodina byla komplet, duši rozjitřeného Svobody to ale neuklidnilo. Hlavou už se mu honily běsy a myšlenky na to, že zmáčkne spoušť a všem útrapám bude konec. „Snažila jsem se vytvořit rodinnou pohodu, našňořit oválný stůl, jak to Karel vždycky miloval. Už to ale nějak nevnímal. Nevěděla jsem, co si počít,“ komentuje Vendula.

Karel už byl uzavřený do sebe a byly to první Vánoce, kdy nikomu nedal jediný dárek. „Neměl jsem čas ani chuť prodírat se mezi tou spoustou lidí v krámech. Neměl jsem na lidi náladu,“ řekl doma na vysvětlenou. A potom téměř zašeptal: „Bojím se lidí...“ Vendula trpěla. Zrovna Vánoce byly pro ni vždycky výjimečné. „Karel byl už hodně smutnej. Uprostřed večeře odešel  do zimní zahrady a s někým pořád telefonoval. Už to byl prostě někdo jiný,“ vzpomíná vdova. Na Boží hod Vendula s Karlem a malým Kubou odjeli jako obvykle k rodičům do Černošic na kachnu. A večer domů do Jevan pozvali pár přátel. „Bylo to taky moc smutný. Pouštěli jsme Karlovy písničky a přátelé se ho snažili naladit. Říkali mu: Tý jo, tak tohle všechno jsi napsal?! Normálně by byl potěšen. Ten den ale prosil: Nepouštějte to! Byl bez nálady. My pili červené víno z Gottlandu, Karel si dal panáka whisky, zapálil si doutník a najednou zmizel do ložnice. Šel spát,“ vzpomíná Vendula. Odmítal 
psychiatra
Před posledními skladatelovými Vánocemi Vendula prosila manžela, ať jde k psychiatrovi. „To nepřipadá v úvahu! Rozkřikne se to a všichni budou říkat, že jsem blázen,“ oponoval jí ale Karel. Za měsíc a čtyři dny – 28. ledna 2007 – už ležel v kaluži krve, s dírou ve spánku a revolverem v ruce...