Máme kompletní výpověď Venduly na policii! Žádný sex! Dával si pistoli do úst!

Sebevražda Karla Svobody (+68)! Konec dohadů! Poprvé všechno natvrdo!

Deník Aha! získal kompletní výpověď Venduly Svobodové, kterou učinila na policii 1. března, tedy jen pár dní po sebevraždě svého manžela Karla Svobody (+68). Tato výpověď konečně přináší jasné odpovědi na společný život Svobodových, na jejich hádky. Vendula policii musela říci, jak to bylo s manželstvím i s majetkem. Mluvila o tom, že spolu žili vedle sebe, tedy bez sexu, že Karel si demonstrativně strkal pistoli do úst. Přiznala, že jí v den sebevraždy volal a stěžoval si, že je mu divně. Vendula však nemohla mluvit. Řídila auto. Položila mu proto telefon. A pak už se Karlovi nikdy nedovolala. Šokující výpověď Venduly, ze které místy až mrazí, vám přinášíme kompletní, bez zásahů. Poprvé si tak můžete udělat obrázek o tom, co se dělo za zdmi jevanské vily! Poprvé natvrdo, bez spekulací, bez polopravd.

Čtěte pozorně! Z kompletní výpovědi Venduly Svobodové na policii se dá vyčíst leccos. Přinášíme ji přesně tak, jak ji Svobodová učinila. Bez úprav, bez zásahů. Poprvé budete číst syrovou pravdu, vylíčenou hlavní aktérkou, paní Vendulou Svobodovou!

Otázka vyslýchajícího:
Paní Svobodová, byla jste v uvedené věci Policií ČR již vyslýchána?

Odpověď:
Ano, byla jsem slyšena na Inspekci ministerstva vnitra, bylo to v souvislosti s krádeží fotografií.

Manžela jsem našla za následujících okolností. Domů do Jevan jsem dorazila dne 28. 1. 2007 kolem 18:30 hodin, otevřela jsem si el. ovládáním vrata, vjela na dvůr, otevřela auto a z autosedačky vyndala syna. Mezi parkovištěm a zahradou máme takový malý plůtek, který jsem otevřela a již z těchto míst jsem uviděla směrem ke vchodu do našeho domu kaluž krve a Karlovo ležící tělo. Problesklo mi hlavou, že se něco stalo, myslela jsem si třeba, že se mu udělalo špatně, že spadnul. V ruce jsem držela kluka, ten říkal ,,tatínek hajá“ a ihned jsem vyběhla k sousedům Gruberovým. Sousedi měli zrovna otevřenou celou bránu, tak jsem rovnou přiběhla na dvůr a volala, zda jsou doma. Vyšla paní Gruberová, řekla jsem jí, že se něco stalo, že je Karel asi mrtvý a prosila ji, zda může zavolat syna nebo manžela, už si přesně nepamatuji. Sousedka říkala, že syn je doma, tak ten šel se mnou k nám domů. Pamatuji si, že s námi vlastně šel ještě nějaký jeho kamarád, mladý kluk, asi 26 let.

Takto jsme společně přišli k nám na dvůr, manžel ležel na zádech, pamatuji si , že jedno oko měl otevřené, druhé zavřené a v pravé ruce měl revolver, ale nesvíral ho, měl jej jakoby položený v dlani. Petr Gruber manžela obešel, kvůli té kaluži krve, a sahal mu na krk, přičemž mi říkal, že Karel je studený, že nenahmatal tep. V tuto chvíli, když jsem měla možnost se na Karla dívat zblízka, viděla jsem, že má asi poranění hlavy, krev mu určitě stékala na dlažbu. Ta kaluž krve byla v této době podstatně menší než v době, kdy byl prováděn odvoz jeho těla. Já jsem v té době stála u Karlových nohou. V této době jsem do domu vůbec nevstupovala.

Dveře do domu byly otevřené směrem do chodby, klíče byly zasunuty do zámku, jednalo se o klíče Karla. Krátce na to Petr Gruber zavolal policii a řekl, že Karel je asi mrtvý. Protože policie řekla, že na Gruberův telefon zavolají až přijedou na místo, dále, že nemáme volat ani záchranku, že ji vyrozumí sami, proto jsme odešli ke Gruberům, kde jsem měla syna. Pokud jsem dotazována na Karlovo oblečení, tak uvádím, že to bylo běžné oblečení, takto doma chodil.

Do domu jsem vešla až za přítomnosti policisty, kriminalisty, a to z toho důvodu, že chtěl hledat případný dopis na rozloučenou. Proto jsem s ním prošla celý dům, dopis jsme nenašli. Dále jsem mu říkala, že Karel měl ještě další zbraně, tak proto jsme je hledali po baráku, policisté se o ně zajímali a chtěli je zajistit. Ukazovala jsem mu, že v ložnici vedle postele Karel zbraň ukládal do poličky, sahala jsem tam, ale nic jsem nenašla. Dále si pamatuji, že jsem pouze našla nějaké dvě krabičky s náboji, protože jsem nevěděla, co to je, tak jsem krabičky otevřela, bylo to v přítomnosti policisty. Na talířku v polici, kde máme knížky, jsem našla nějaké mince a nábojnice, policista mi říkal, že když nemáme zbraň, tak už dál hledat nebudeme, že to nemá cenu, proto jsem nábojnice vrátila zpět.

V pátek, dne 26.1. 2007 jsem odjížděla na Šumavu do Jenišova, kde jsem skládala zkoušky na Institutu manažerské informatiky. Syna jsem si brala s sebou, nechtěla jsem, aby kluk Karla přes víkend zatěžoval. Původně jsem Karlovi navrhla, aby jel se mnou, může to potvrdit naše chůva paní Kopecká, byla u toho a domlouvala mu, ať jede. Nechtěl, říkal, že bude doma. On nám řekl, že nemůže opustit dům, že máme havárii kanalizace. K té kanalizaci uvádím, že jeho to neuvěřitelně, až nesmyslně deptalo. Naše dohoda byla taková, že se vrátíme se synem v neděli po skončení kurzu. Karel mi říkal, že kdyby bylo špatné počasí, sníh, tak ať přijedu třeba v pondělí.

O tom, jaký měl program na ten víkend, to nevím, nikdy se mi nesvěřoval. Podle mého řemeslníky na opravu kanalizace čekal až v pondělí, tak skutečně nevím, co si na víkend plánoval. Pokud se týká telefonních hovorů z Jenišova. Za víkend jich bylo několik, čtyři nebo pět. Bavili jsme se o běžných věcech, říkala jsem mu, že to tady je hezké, on odpovídal, tak bychom tam mohli někdy vyjet. Prostě normální hovory. Mezi tím byly nějaké SMS zprávy, a to typu ,,dobrou noc, ti přeje Jakoubek“ a podobně. Žádné hádky. Ze soboty na neděli jsme spolu mluvili v noci kolem půlnoci, byl to delší rozhovor, plánovali jsme, že do Jenišova pojedeme třeba na ten víkend. Další hovor následoval v neděli dopoledne, to jsem mu sdělovala, že Jakub zvrací a že se nemůžu dovolat naší lékařky z Jevan, Karel mi na to odpovídal, že jí mám zavolat ještě jednou raději já, abych jí přesně vysvětlila problém.

Další hovor byl kolem 15:00 hod., to ale volal Karel mně a už to bylo do auta, byla jsem na cestě. To mi říkal, že mu je divně, přesně takováto formulace, protože jsem však řídila a silnice byla v těch místech zledovatělá a do prudkého kopce, tak jsem mu řekla, že mám problémy s řízením a že zavolám za chviličku, až vyjedu kopec. Kolik času uběhlo mezi Karlovým telefonátem a mým zpětným, nedokážu určit, protože ještě přede mnou vyprošťovali uvázlé auto. Skutečně jsem mu pak zpět volala, ale telefon už nebral, volání jsem opakovala asi třikrát. Přesně si pamatuji na můj poslední hovor, to už jsem byla někde před Říčany, chtěla jsem se zeptat, na co má chuť, co mám objednat k večeři. Opět jsem se nedovolala, proto jsem v restauraci Pavilon Říčany koupila večeři a jela domů.

Pokud se týká programu v Jenišově, tak v sobotu byla celý den výuka, v neděli zkoušky, proto jsem tam přes mojí spolužačku, která je majitelkou hotelu, měla zajištěnou nějakou hodnou paní, která mi Jakuba hlídala v době výuky.

Otázka vyslýchajícího:
Můžete charakterizovat Vaše manželství, zejména poslední dobu, jaký to byl vztah, intimní život.

Odpověď:
Naše manželství bylo celkem normální, to znamená občas sluníčko občas bouřka. V poslední době, tím myslím poslední rok se začalo projevovat to, že Karel intenzivně pracoval. Vzpomínám si na to , že jsem v létě byla pryč v Řecku na dovolené, vím, že jsem mu volala, že je to tam hezké, že bych tam ještě nějaký den zůstala. Karel mi na to řekl, zůstaňte tam, tady je to stejně všechno v pytli, dělám, nemůžu to dokončit, byl hrozně nervózní. Říkal, že klukovi bude u moře lépe, takže zase v klidu, žádné scény. Žili jsme klidně vedle sebe.

Otázka vyslýchajícího:
Co bylo předmětem předmanželské smlouvy a jak to bylo s údajným rozvodem v roce 2001 a 2006?

Odpověď:
Předmanželská smlouva byla postavena tak, že do tehdejší BSM patřil jeden milion korun ročně z příjmů Karla (To znamená, že v případě rozvodu by se dělil mezi Vendulu a Karla pouze milion korun vydělaný každý rok za dobu manželství. – pozn.red.). V roce 2001 opravdu byla podána žádost o rozvod, hlavním důvodem bylo to, že se zcela věnuji Nadačnímu fondu Kapka naděje, iniciátorem byl Karel. Rovněž Karel pak na té žádosti netrval. V roce 2006 nic takového nebylo.

Otázka vyslýchajícího:
Měl manžel nějaké zdravotní pohybové problémy?

Odpověď:
Nevím nic o žádných takových problémech, pokud měl čas, tak plaval, aktivně zvedal činky, měl je i ve studiu a zimní zahradě, a to i v poslední době.

Otázka vyslýchajícího:
Trpěl manžel psychickými problémy? V kladném případě popište jeho stavy a nálady, případně, jak se na jeho jednání projevovaly.

Odpověď:
Hubnul, za poslední rok zhubnul asi 25 kg, měl propady nálad, nechtěl vycházet mezi lidi, měl třesy po těle, byl neustále zpocený. Někdy ráno vůbec nevylezl z postele, říkal, že mu je špatně. Jeden den měl rakovinu, druhý den infarkt, také se stalo, že upadl na zem. Domnívala jsem se, že má záchvat, ale on se postavil a šel telefonovat a do telefonu už byl v reálu, normální.

Aktivity Jakuba ho psychicky deptaly, například jeho tahání za kabely v zimní zahradě, kde měl Karel nástroje. V prosinci 2006 byl Karel na vyšetření v Klemu u prof. Malého, ten mě později informoval, že Karel trpí psychickými problémy, a navrhoval mi doc. Praška, aby si ho vzal do péče. Já jsem s Karlem o tom opakovaně hovořila, ale on říkal, že nechce skončit na titulních stránkách jako Petr Muk, který si v té době podřezal žíly. Vím o tom, že s Mukem o jeho problémech mluvili, Petr ho nabádal, aby se šel léčit. Pokud se týká alkoholu, tak uvádím, že za poslední rok vůbec nepil, když tak pouze výjimečně, naposledy jsem viděla, že si dal panáka na Vánoce a když přijel jeho syn Petr s přítelkyní, tak si dal skleničku portského.

Musím uvést, že pro Karla byl dalším problémem vztah jeho syna s Lucií Gadžiovou, Karel mi říkal, že je z toho svazku špatný, těžce to nesl, Petr mu prý oznámil, že si ji vezme.

Otázka vyslýchajícího:
Mluvil někdy o tom, že by si vzal život?

Odpověď:
Ano, v poslední době to bylo dost často, dokonce to řekl i v přímém přenosu v televizi při předávání Slavíků, někomu předával cenu a řekl, že mu musejí udělat posmrtnou masku, že už tady dlouho nebude. Za posledních půl roku několikrát udělal doma to, že si dal hlaveň pistole do úst. Bylo to při normálním běžném, životě, aniž by tomu předcházel nějaký impuls. V těchto případech měl takový divný výraz v očích a na mě to dělalo dojem, že zkouší, co vydržím.

Otázka vyslýchajícího:
Máte nějaké informace o případné závěti a dědictví?

Odpověď:
Do dnešního dne k závěti nemám žádné takové informace.

Otázka vyslýchajícího:
Mluvil manžel někdy o tom, že by ho někdo vydíral?

Odpověď:
Nevím o tom nic.

Otázka vyslýchajícího:
Poznáváte muže na fotografii – záznam domácího telefonu, čtvrtek dne 25.1.2007 v 17:30 hodin?

Odpověď:
Je to pan Litoš, který nám čistí akvárium. S Karlem jsme mu říkali pan ,,rybička“.

Otázka vyslýchajícího:
Můžete vysvětlit nepřítomnost Vašich psů v Jevanech na kritický víkend?

Odpověď:
Bylo to kvůli té havárii kanalizace, v té době už jsme měli jen jednoho psa. Toho prvního dal Karel do rodiny s nějakým dítětem přes pana Vlastimila Knihu, což je cvičitel psů z Říčan. Ten druhý pes byl po dobu havárie u pana Knihy, a to z důvodu, že se muselo kopat v místech kotce.

Otázka vyslýchajícího:
Můžete vysvětlit rozložený (rozlámaný) starožitný stolek uložený ve Vašem obývacím pokoji?

Odpověď:
Stolek se nám rozložil, asi tomu pomohl i malý Jakub, který vytáhnul nějaké prkénko. Karel ho složil a měl to připravené k restaurátorovi.

Otázka vyslýchajícího:
Proč manžel vystoupil z nadace ,,Kapka naděje“?

Odpověď:
Karel nebyl nikdy členem nadačního fondu Kapka naděje.

Otázka vyslýchajícího:
Vlastníte nějaké nemovitosti v Řecku?

Odpověď:
Nemáme tam vůbec žádný majetek.

Žádám, abych v případě potřeby byla vyrozumívána přes AK Toman, Devátý. Opatřím výpis telefonních hovorů na můj telefon za období 26. až 28. 1. 2007 a tento předám policii.