Šílená tajemství Jiřího Kodeta (†67): Co celý život tajil před světem?

To, že byl dvakrát ženatý, není žádným tajemstvím. Stejně tak, že z prvního manželství měl dceru Karolínu a z druhého Báru, která se potatila a je z ní také herečka. Málokdo ovšem ví, že měl také syna! Původně se jmenoval Jan po dědovi, slavném sochaři. Aby se ale odlišil, přejmenoval se na Iana. „Baví mě muzika, které se věnuju, ale rád bych ty váhy srovnal a byl i herec. Základní předpoklad totiž byl dělat něco jiného než táta, aby mě nemohli lidé s ním srovnávat. Poté, co zemřel, mně došlo, že to je blbost a že už je možná na čase zkusit, jestli to v sobě mám, nebo ne,“ uvedl Kodetův jediný syn.

Když se Kodet ve svých šestadvaceti letech poprvé ženil s půvabnou Renatou Cihelkovou, byl téměř švorc. „A když už měl konečně gáži, tak šel do potravin, tam koupil obrovský dárkový koš a utratil tam skoro všechny peníze. Doma nám to vysvětlil tak, že přece musíme reprezentovat,“ zavzpomínala na jeho povahu furianta první manželka Renata.

Přestože měl herec hluboko do kapsy, pokaždé se choval jako grand, který vlastně neví co s penězi. Jednou například pozval celý soubor a své kamarády domů na srnčí na smetaně s domácím knedlíkem. Všem už se sbíhaly sliny, když přišla jeho manželka s tím, že knedlíky nakonec nestačila uvařit, ale že to nevadí, že místo toho může udělat rýži nebo halušky. Následný výstup stál za to. Kodet vstal ze židle, bouchl do stolu a zařval: „Halušky k srnčímu na víně? To nebude žrát nikdo!“ Pak se chopil pekáče s masem a vzteky ho vyhodil z okna. Kolegy poté pozval do hospody na buřty s cibulí… Nepřipomíná vám to scénku z Pelíšků o bramborových knedlících a nocích?

Jeho bujarý život vyhasl poměrně brzy. Osudnou se mu stala mozková příhoda a následná komplikace po zlomenině krčku. Zlomil si ho, když se mu při zalévání květin připletl pod nohy kocour. Svůj zdravotní stav ale nesl statečně, byl poslušný pacient, věřil, že se uzdraví a bude moci opět hrát… Když mu ale jeho tělo vypovědělo službu a on poslední půlrok svého života strávil upoutaný na lůžko, už ho nebavilo žít a rezignoval… „Můj muž boj o svůj život vzdal,“ prozradila druhá manželka Soňa.

Poslední přání se mu ale přece jen splnilo. Chtěl umírat doma na Točné, mezi svými. Tam 25. června 2005 vydechl naposledy. „Bylo to v pravé poledne, za zvuků jeho oblíbeného Berlioze a Beethovena, které jsme mu vždy pouštěli,“ zavzpomínala se slzami v očích jeho dcera Bára. „Pět minut předtím, než zemřel, jsem vycítila, že by chtěl být jen s maminkou o samotě. Už nevnímal. Odešla jsem z pokoje a plakala venku. A najednou jsem ucítila obrovskou úlevu a klid. Utřela jsem si slzy a přišla máma, že táta odešel,“ dodala.