Syn režiséra majora Zemana Jiřího Sequense: Herci nejdřív škemrali o role a po revoluci ani nepozdravili!
Když jeho tatínek, známý režisér Jiří Sequens (†85) začal natáčet seriál Třicet případů majora Zemana, bylo mu dvanáct let. Jako jeden z mála lidí zná celé pozadí kultovního opusu. On byl u toho, když se rozdělovaly role. Když u nich doma stály zástupy herců, kteří u jeho otce škemrali, aby je do svých filmů obsadil. Po revoluci však spousta z nich přestala jeho rodinu znát. I o tom promluvil Jiří Seqeuns (53) mladší. Jako jeho tatínek se režii nevěnuje, ale i tak jablko nepadlo daleko od stromu. Jiří je úspěšným divadelním hercem.
Kdo byl favoritem na hlavní roli majora Zemana?
„Táta měl v hlavě Radka Brzobohatého. To byl jeho hlavní adept. Nakonec se ale rozhodl jinak.“
Říká se, že Vladimír Brabec o tu roli velice usiloval a dokud ji nedostal, skoro denně vašeho tatínka lámal a uháněl, aby ji svěřil právě jemu…
„Víte, pan Brabec je starší pán a nebylo by vůči němu fér tohle rozebírat. Jednou třeba napíšu knihu, kde popíši, jak to všechno bylo. Můžu říct snad jen to, že táta se na něj nakonec šel podívat do divadla, kde účinkoval ve hře Cyrano z Bergeracu a nutno uznat, že tam byl skvělý.“
Je pravda, že o další role v té době byl mezi herci velký boj?
„To můžu potvrdit. Spousta herců za tátou večer chodila k nám domů na kávu, na vínečko a důvod proč tak často přicházeli, byl jasný…“
Byl naopak někdo, kdo tatínkovi hraní v Zemanovi odmítl?
„Byli dva… Jarka Adamová, která měla hrát v díle z osmašedesátého, ta za tátou přišla a řekla rovnou: Jirko, nezlob se, ale já tam prostě hrát nemůžu a pak Petr Čepek. Jinak nikdo.“
Major Zeman byl ve své době obrovsky populární a někteří herci si prý díky tomu žili jako v bavlnce a měli velké výhody. Jak to bylo u vás, v rodině slavného režiséra?
„Ti, co v tom uměli chodit, se špatně neměli. Někdo dostal luxusní bydlení, někdo létal vrtulníkem na lovy, na mejdany na zámečky. Ale i tohle bych nechtěl moc rozvádět do detailů. Mohu odpovědět, jaké výhody jsme měli my. Táta dostal kartičku, že může parkovat tam, kde se jinak nesmělo, jinak nic. Nebyl ten typ člověka, který by toho využíval, neměl to rád. Mě například nepustili ani do Jugoslávie, nedostal jsem výjezdní doložku.“
Žili jste si nad poměry?
„Žili jsme si velice dobře, stejně tak jako ostatní lidi, co tenkrát točili filmy nebo v nich hráli. Třeba auto jsme měli Fiata 27.“
Po revoluci ovšem seriál všichni odsoudili. Jak to nesl?
„Byl to vzdělaný člověk, měl zkušenosti, věděl, jak to v dějinách chodí, takže to nesl pragmaticky. Spíše mu vadilo, jak se lidé, kterým dával role, které proslavil, které bral jako své přátelé, kterým pomohl, se jako mávnutím kouzelného proutku změnili a jejich chování k němu se obrátilo o sto osmdesát procent. Přerušili s ním veškerý kontakt, přestali zdravit, na ulici přecházeli na druhý chodník. Jako bychom ani neexistovali. Tohle ho hodně zklamalo…“
tomu asi charakter a čest neříká nic
