Zpověď ošetřovatelky Petra Hapky (†70): Smrt jeho partnerce vyčetla z karet! Jak umíral?
6 fotografií
Stav Petra Hapky (†70), který nás opustil v úterý, vyžadoval péči 24 hodin denně. Jednou z ošetřovatelek byla i Jana Synková, rodinná přítelkyně, kartářka a léčitelka. O posledních momentech života skladatele, který trpěl Alzheimerovou chorobou, otevřeně promluvila pro deník Aha!.
Jaký byl vztah mezi vámi a Petrem Hapkou?
„Fungovala jsem jako rodinný příslušník a pomáhala jsem mu s nemocí, protože se zabývám alternativní medicínou. Nějakých šestnáct let jsem byla s touto rodinou spojena.“
Jak jste se pomáhala jako léčitelka?
„Alternativní medicínu mám spojenou s lékaři, se kterými spolupracuji. Dělala jsem mu reflexní terapii, aby se stabilizoval mozek. Hodně se dbalo na to, aby Petrovi nevznikaly proleženiny. Dostával často masáže a hodně se rehabilitovalo. Co se týká léčby, byla od lékařů velmi dobře zvolena medikace. Průběh jeho nemoci byl velmi klidný a neobjevovaly se ani negativní záležitosti.“
Jak to nesla rodina?
„Petr netrpěl a neměl velké bolesti, takže to rodina brala tak, jak to je.“
Vnímal pan Hapka své okolí?
„Když šel zpátky do rodiny, tak komunikoval. Když přicházely chvíle, kdy mozek fungoval normálně, tak s námi žertoval. Do poslední chvíle si broukal písničky a komponoval si. Vždycky jsme ho na to naladili tím, že jsme mu pouštěli písničky nebo mu asistenti hráli na piáno. Když přišly chvíle, kdy mozek nechtěl, tak odpočíval a spal.“
Komponoval i v posledních dnech?
„Broukal si neustále. Myslím. že on to měl v hlavě - vzhledem k tomu, že skládal celý život - takto nastavené, a vlastně do poslední chvíle si skládal. Ať se dělo, co se dělo...“
Čekala jste jeho konec?
„Přišel ten čas, kdy měl odejít. Já jsem jeho Olince (matka Hapkova nejmladšího syna Kašpara – pozn. red.) vykládala karty a ona mi tuto otázku položila. Normálně lidi z mého oboru na tuto otázku neodpovídají, ale vzhledem k tomu, že máme citové vztahy v této rodině, tak jsem jí řekla, co jsem vyčetla z karet. Viděla jsem tam konec listopadu.“
Mohou kartářky tyhle věci vůbec říkat?
„Myslím, že jsme lidi a máme ústa k tomu, abychom si říkali i špatný věci. Záleží na tom, jak vám to člověk podá a v jakou chvíli vám to řekne. Pak je potřeba tomu člověku pomoct a připravit ho na smrt, aby to neprožíval tak špatně.“
Jak to prožívá rodina?
„V průběhu letošního roku jsem je na to připravovala.“
Kdo u něj byl v momentě, kdy ho zastihla smrt?
„Pečovatelská služba a asistenti. Měli jsme u něj čtyřiadvacetihodinovou službu. Při mé poslední službě tři dny před jeho smrt mi říkal: kočičko, máš pro mě něco dobrého? Naše paní vedoucí mu vozila sladké a z toho měl vždy radost. Komunikoval dobře.“
Naplánoval si sám pohřeb, nebo do něj mluvil?
„O tom jsem neslyšela, ale myslím, že spíš do něj nemluvil. Do poslední chvíle byl vlastně v pohodě, normálně komunikoval se světem. Pak najednou v 18 hodin se to změnilo a v 18:20 zemřel. Bylo to velmi rychlé a vlastně i nečekané.“
Jak vypadalo úterý, kdy pan Hapka zesnul?
„Úplně normální den jako každý jiný. Nebyla jediná známka toho, že by měl zemřít.“
6 fotografií
