Prokletá komedie Nejistá sezona: Dva herci zemřeli, další skončil na vozíčku!
Divadelní zkušenosti Zdeňka Svěráka (78) a Ladislava Smoljaka (†78) se staly podkladem pro hořkou »cimrmanovskou« komedii, kterou spolu natočili v roce 1987. S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie ve filmu, který jste mohli včera vidět na obrazovkách, líčí peripetie malého divadelního souboru, který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány.
Na plátno tak přenesli fenomén divadla Járy Cimrmana. „Nic jsme si nevymysleli, všechno se skutečně stalo. Je to pravdivý film o našem divadle,“ shrnul Svěrák.
Smoljak naštval kolegy
Dokonce se ve scénáři objevily historky, které ne pro všechny byly příjemné. „Došlo i k choulostivým věcem. Když se konal pohřeb našeho kolegy Petišky, Láďa Smoljak na něj nedorazil, protože byl na horách. Všichni jsme mu to měli tenkrát za zlé. Když jsme to psali, zeptal jsem se ho, zda to dáme tak, jak se to skutečně stalo. Souhlasil,“ uvedl Svěrák. „Láďa měl tehdy mladou ženu a prostě chtěl být s ní a na poslední rozloučení s kamarádem nepřišel. Byli jsme na něj naštvaní, z toho pak vznikla i ta věta: kluci, ale na pohřby bychom si měli chodit,“ dodal Petr Brukner.
Smrt přišla dva dny po premiéře
Ale teď to nejtajemnější. Tato hořká komedie byla snad prokletá. Herec Jaroslav Vozáb, který byl členem Divadla Járy Cimrmana od roku 1969, se slavnostní premiéry sice dožil, ale zemřel pouhé dva dny po ní… „Říkával, že se nedožije sedmdesátky, protože jeho otec i dědeček zemřeli, když jim bylo devětašedesát let. Jako by si na sebe tu náhlou smrt, přivolal. Bylo mu nedožitých 69 let, přitom byl neuvěřitelně zdravý, ve svém věku měl úplně všechny svoje zuby a dokonce nespravované, neplombované,“ zavzpomínal kolega z divadla Miloň Čepelka (77). Z ničeho nic přišel infarkt. Postihl ho přímo na ulici. „Byl to zlatej člověk, miláček publika. Všichni jsme ho měli rádi,“ dodal.
Osudný pád ze stromu
Dva měsíce po něm zemřel Ludvík Toman (†68), který si zahrál ředitele agentury. Rok předtím skončil ve funkci ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov, ztvárnil tedy sám sebe jakožto jednoho z komunistických cenzorů. Postava to byla nenáviděná ve své době herci i režiséry a opředená mýty, včetně toho o spolupráci s KGB a osobních vazbách na Brežněva.
Tím však výčet tragédií nekončí. Půl roku na to při prořezávání stromu na své zahradě v jižních Čechách spadl ze stromu Jan Kašpar (†60). Bohužel tak nešťastně, že od té doby až do své smrti zůstal připoután na invalidní vozík. „Všiml jsem si, že zde jezdí i sanitky značky Land Rover. Ležel jsem pod tím stromem a říkal si, že jestli pro mě nepřijede Land Rover, ale dvanáctsettrojka, tak s ní nejedu,“ zavzpomínal s úsměvem. „Já jsem okamžitě tušil, že je to velkej průšvih, protože jsem přestal cítit půlku těla od pasu dolů. Spadl jsem vlastní nešikovností,“ přiznal Kašpar. Jeho černé předtuchy se brzy naplnily, když mu v nemocnici doktor řekl: „To jste posral, pane Kašpar.“ Měl přerušenou míchu, stal se z něj vozíčkář. Zemřel loni v létě.
