Andrea Kalivodová se rozpovídala: O manželovi u porodu, smutném stínu na veselce a krásné svatební noci...

Andreo, termín porodu se blíží. Jak se cítíte?

„Celé těhotenství si užívám. Od samého začátku jsem neměla problémy, jen v prvním trimestru jsem byla unavená a chtělo se mi pořád spát. Pochopitelně jsme s manželem moc šťastní a už se velmi těšíme na příchod nového človíčka, je to to nejkrásnější období.“

Kolik jste zatím přibrala?
„Něco přes deset kilogramů.“

Máte z porodu strach?
„Strach ne, ale cítím velkou zodpovědnost, očekávání… Když žena ještě nikdy nerodila, stojí před něčím novým a nepoznaným. Určitě se to v jejích pocitech projeví. Zatím ani nevíme, jak budeme rodit, ale za nejdůležitější považuji psychickou pohodu a vnitřní klid, převaha ducha je velice důležitá.“

Bude manžel u porodu?
„Ano. Ze začátku jsem tomu nakloněná nebyla, protože jsem zastáncem toho, že když mě něco bolí a je mi nekomfortně, tak mě v takovém stavu muž vidět nemusí. Radek se na miminko ale tak těší, že chce být i u toho zázraku zrození.“

Máte už vybrané jméno? Mezi jakými jmény jste se rozhodovali?
„Jméno jsme vybírali už dávno, ještě předtím, než jsem otěhotněla. Od začátku jsme věděli, že spolu chceme mít děti. Když nový začátek, tak jsme vybírali něco od A – Alan, Adrian, Andreas, Adam a protože Radkovo jméno začíná na R, uvažovali jsme i o Robertovi, Richardovi… Možná se to ještě může změnit, až miminko uvidíme, ale zatím si myslíme, že to bude Adrian, tak to zatím máme nastaveno a tak mu i říkáme.“

Už máte pro chlapečka připravený pokojíček? A nakoupené věci?
„K tomuto kroku jsme přistupovali reálně a pokorně. Loni v listopadu jsme o jedno miminko přišli, takže poučeni z minula jsme nyní nejednali zbrkle a nic narychlo nekupovali. Teď už ale děláme pokojíček, nakupujeme věci a máme z toho radost.“

Už se plně koncentrujete na mateřství nebo ještě pracujete? Do kdy hodláte pracovat?
V období prázdnin dodržuji divadelní prázdniny. I když občas udělám výjimku a pracuji, v červenci jsem tak měla ještě několik koncertů, které jsem si ale skutečně užila. Těším se na září, na výjimečnou akci, která se bude konat 24. 9. 2014 v Rudolfinu – Film music Prague. Jistě to bude krásný zážitek, který si s malým užiju. Také se těším na koncert Slavní muži Almy Mahler. Uvidíme, kdy se malý přihlásí, kdy ho porodím, do té doby se ale budu snažit odzpívat všechny své koncertní závazky. V divadle v obsazení na podzim ale již nefiguruji. Myslím, že by to bylo nefér vůči divákům, ztvárňovat figuru v osmém měsíci těhotenství, to není ideální.“
Jak se vám zpívá s bříškem?
„Bříško mě v podání výkonu nějak zásadně neomezuje, ovšem samozřejmě se jedná spíše o estetickou věc, proto už nezpívám v představení v kostýmech…“

Zpíváte malému?
„Ano… Lidovky, árie, popík. A někdy mu také trochu vyprávím.“

Změnil se vám během těhotenství hlas?
„Hlas mi v těhotenství zní krásně, každé zpívání si tedy parádně užívám. Je to pro radost.“

V červnu jste se vdávala. Byla svatba přesně podle vašich představ?
„Svatba byl netradiční v tom, že se konala v neděli. Jsme velice rádi, že se nám podařilo mít ji v kostele. Vzhledem k tomu, že jsem věřící, a i má rodina si to přála, má to pro mě velký význam, že to bylo v kostele, že to byl požehnaný sňatek. Na tom nám velmi záleželo. Jen krátce předtím došlo k velice bolestné, smutné události…“

Co se stalo?
„Zemřel strýc, maminčin bratr, v pouhých šedesáti letech. Moc mě mrzelo, že se svatby nezúčastnila má babička, ale ztratila syna a nemohla z těchto pohnutých důvodů přijít. Byli jsme rádi, že jsme zařizování svatby mohli nechat agentuře, která patří mojí sestře, která mi šla i za svědka. Přiznám se, že jsme před svatbou byli dost sklíčení…“
Jak se nakonec svatba vydařila?
„Svatba se detailně připravovala dva měsíce, dodrželi jsme všechny tradice od rozbíjení talířů, házení kytice až po únos nevěsty. I menu bylo tradiční. Při předávání prstýnků nám zahrál na housle Jaroslav Svěcený, večer se DJ pultu ujal Leoš Mareš, doufám, že se asi stovka našich hostů dobře bavila.“

Jaká byla svatební noc?
„Krásná a tradiční…“

Třikrát v ohrožení smrti! Havárie, nádor a celkové selhání organismu…
V patnácti letech ji srazil motocykl. „Měla jsem přelomenou levou holenní kost, byla jsem v bezvědomí a měla závažnější úraz hlavy a mozku,“ zavzpomínala Andrea. Pak jí lékaři objevili nádor v hlavě. „Měla jsem štěstí v neštěstí, že nádor nebyl zhoubný, ale byl na špatném místě, vedle krevního řečiště. Kdyby rostl, mohla bych ochrnout. V té době jsem se naučila naslouchat své intuici. Rozhodnutí byla moje zodpovědnost, podstoupila jsem operaci na gama noži v nemocnici Na Homolce. Operace se, díky bohu, podařila,“ dodala. V únoru 2013 se zhroutila a byla v bezvědomí. „Zřejmě došlo k ojedinělé reakci organismu na operaci gama nožem. A také v tom svou roli sehrálo celkové vyčerpání.“