Film Smích se lepí na paty: Bohdalová vzpomínala na tatínka zavřeného v kriminále!
Herecký koncert Vlastimila Brodského (†81)! Smutný, sentimentální i tragikomicky laděný příběh, který neprávem zapadl a není příliš reprízován. Smích se lepí na paty (1986) je freskou stárnoucího muže, který nechce být sám a na sklonku života stále hledá uplatnění i opravdové přátelství.
Poetický film o hledání smyslu života byl ovšem původně totální fantasmagorií. Malebné krkonošské kopce tam původně neměly co dělat. Režisér Hynek Bočan (75) vzpomíná, jak málem omdlel, když držel první námět v ruce. „Komunisti na Barrandově ten scénář hodně dorvali. Původně to bylo o bláznovi, který staví protiatomový kryt. Bylo to v době hysterie notně živené v novinách, že nám hrozí atomová válka. A že ve Švýcarsku má každá slušná rodina protiatomový kryt,“ vypráví ve své knize Moje cesta zdivočelou zemí.
Strach z nukleární války
Děda, ve filmu skvělý Vlastimil Brodský, si takhle jednou řekne, že rodinu zajistí na dobu války a postaví kryt synovi a jeho rodině, se kterou se však moc nekamarádí. „Fór byl v tom, že mu to desetiletý vnuk rozmlouvá, že chybí filtry a tudíž je bunkr nefunkční. No neuvěřitelná blbost,“ směje se ještě dnes Bočan. Na Barrandově to pak nakonec naštěstí zamítli. Přišlo nařízení shora, že není třeba ventilovat, že máme strach z třetí světové války. Takové šílenosti se ovšem ve státním filmu tehdy řešily.
Broďa byl džentlmen
Naštěstí Bočan, bytostný vypravěč vytáhl z látky pouhou nitku a opředl ji příběhem, který jste v týdnu mohli vidět na ČT. Brodský, Kemr, Čepek, Bohdalová, skuteční mistři. „Vidět ty tři pány hrát mariáš, tak to máte pocit, že to tak skutečně je, že to nemůže být jinak a všechno je v nejlepším pořádku. Je to o kamarádství,“ vyznal se režisér Hynek Bočan.
V Bočanově filmu se poprvé coby partneři potkali Brodský a Bohdalová a oba si to náležitě užívali. Než začalo natáčení, tak na první zkoušku přinesl Vlastimil Brodský obrovský pugét růží. Stará škola; věděl, že když si nakloní hereckou partnerku, bude se jim snáz pracovat. „A to se znali z divadla, kde hráli dvacet let. Takhle krásně se k sobě chovali. Jiřina tam měla komplikovanou figuru, svým způsobem tragickou,“ říká Bočan.
Bohdalka si vzpomněla na tátu v kriminále
Ona nakonec končí v kriminále a scény z vězení jsou mimořádně silné. Bohdalová se do toho patřičně vžila a zahrála to, jako vždy, opravdově. „Říkala, že vzpomínala na tatínka, který byl zavřený v padesátých letech. To vězeňské prostředí na ni působilo emotivně. Ona je neuvěřitelná profesionálka.“
Kdosi ze štábu prý podotkl, že se chová jako hvězda a je rozmarná. Bočan ji ale tehdy hájil, je nervózní, protože ještě nezačala hrát, je poctivá a má trému. Nevěřili mu to, že taková herečka vůbec trpí nervozitou. „Druhý den už byla normální a usměvavá. Musela si projít ohledáváním role.“
★ Vladyka zachraňoval Bróďu
Ve filmu zachraňuje před lupiči v horské chalupě Vlastimila Brodského Miroslav Vladyka. V dramatické scéně odzbrojí útočníky a majiteli domku zachrání peníze i krk. Kdyby tak tihle dva tušili, že za rok ho bude rvát ze spárů smrti doopravdy. Bylo to na scéně vinohradského divadla. Brodskému se zatočila hlava, nemohl vůbec hrát.
„Všechno mi ochrnulo, nemohl jsem dýchat a mluvit, Pepíček Bláha bral část textu za mě, zkracoval dialogy. Ale stejně to nepomohlo. Pamatuji si jen, jak mě Mirek Vladyka odnáší do sanitky. Prý jsem mu říkal věci, které nedávaly smysl, mé ratio odcházelo mimo tělo,“ svěřil se Vlastimil Brodský. Stalo se mu to ještě jednou za pár měsíců, neurologové neodhalili příčinu, co se vlastně stalo. Později dobrovolně ukončil svůj život (2002).
★ Proč Bočan nefilmoval?
Hynek Bočan měl v 70. letech zákaz točit. Pak se ledy prolomily, ale stejně měl trable. Rok před natáčením Smích se lepí na paty měl točit komedii s názvem Harakiri. „Ale referent z ÚV KSČ, jakýsi soudruh Pospíšil, mi oznámil, že se nic točit nebude. Tvrdil, že nejlepší satirické filmy se točí v Sovětském svazu a že je raději budeme kupovat. A s tím mě vyhodil,“ vybavuje si dnes absurdní rozhovor režisér Bočan.
