Syn Karla Černocha (†64) Marek (44): Prozradil, za co ho táta zfackoval!
5 fotografií
Kdo by neznal písničky Zrcadlo, Popelky, Ona se brání… Zdají se nesmrtelné, i když jejich interpret Karel Černoch (†64) odešel předčasně, podlehl rakovině před šesti lety. V sobotu by oslavil sedmdesátiny. Na zpěváka, který svými písněmi bavil posluchače několika generací, jsme proto zavzpomínali s jeho synem Markem (44), dopravním pilotem, zpěvákem, moderátorem a v neposlední řadě i politikem.
Jaké máte na tátu vzpomínky z dětství? Zdalipak byl přísný otec?
„Člověk vzpomíná jenom na to lepší. Rozhodně byl otrokem své práce, často byl pryč. Když jsme ale byli společně na dovolené, nebo na výletě, moc si to užíval. Měl rád srandu a to bylo pro mě, jako pro dítě, super. Také byl fanda do modelování, miloval letadla. Takže na záchodě jsme měli pověšené slepeniny bombardérů a místo splachovadla bombu. Jako táta byl i přísný.“
Takže facky také létaly?
„Také, ale ne často. Muselo to stát za to.“
Například?
„Jako malý jsem byl v pionýru a jednou jsem šel s rudým šátkem na krku i na zpěv. Táta mě tam šel vyzvednout, a když mě viděl, koupil jsem ji hned ve dveřích. Zkrátka ten pohled neunesl. Dnes už to chápu, tenkrát mi to moc nedocházelo.“
Jaké vlastnosti jste zdědil po otci?
„Myslím, že cílevědomost. Táta mi vždycky říkal, že nedokáže ležet na gauči a nic nedělat. Byl schopný do tří, do čtyř pracovat a ráno vstávat. Tak to mám po něm a jsem mu za to vděčný. Jiná, bohužel ne dobrá vlastnost, je nedochvilnost. Táta byl v tomhle směru přeborníkem. Dokázal přijít na schůzku i o dvě hodiny později. Já jsem se už v tomhle směru díky létání hodně zlepšil.“
Říká se, že otcové většinou »nadržují« dcerám. Bylo tomu tak i u vás a vaší sestry Terezy?
„Nedávno jsme to zrovna s Terezou řešili. Ona má pocit, že ne, já si myslím, že tam trochu jiný vztah byl. Ne, že by mě neměl rád. Ji už měl, ale jako starší chlap, jsme od sebe čtrnáct let, a viděl se v ní víc, i co se týče zpěvu.“
Když jsme u toho zpěvu. Jakou písničku svého otce máte nejraději?
„Je jich víc, bohužel nejsou zas tak známé. Například píseň To snad dá se nazvat láskou. Podle mě to je jedna z nejkrásnějších písniček o lásce, která kdy vyšla. Líbí se mi písnička Páteční, Vyznání a další. Pochopitelně i ty známější jako Zrcadlo, Ona se brání… Je jich hodně.“
Jak váš otec snášel přibývající roky? Jak myslíte, že by se vyrovnal se sedmdesátinami?
„Až do té nemoci měl spoustu sil a kolik mu je, nikdy moc neřešil. Ani si to nepřipouštěl. Celou dobu jel na maximum. Jednou jsem se před ním pozastavil nad tím, jak pan Zíma ve svém věku ještě zpívá. Řekl mi, že až mu bude sedmdesát, bude také ještě zpívat a nikdo to na něm nepozná. Kdyby se nic nestalo a vše by šlo tak, jak mělo, myslím, že by dnes zpíval dál a měl by i dost jiných aktivit.“
Vzpomínáte si, kdy jste spolu mluvili naposledy?
„Bylo to na Štědrý den. Já měl chřipku, tak jsme spolu mluvili pouze po telefonu. Domlouvali jsme si setkání po Vánocích, ale podle hlasu už mi bylo jasné, že k němu nedojde. Už téměř nemluvil, tři dny na to zemřel.“
Kromě toho, že zpíváte s kapelou Angeles, tak jste si splnil i klukovský sen a stal jste se dopravním pilotem. Dočkal se toho váš otec?
„Ano, ale Boening 737 jsem pilotoval až po jeho smrti. Poprvé jsem s ním letěl z Ostravy do Tel Avivu a zpět. Většinou ale létám na privátních letadlech.“
5 fotografií
