Trapas Jiřího Krampola z mládí: Znemožnil se před vyprodanou Lucernou!
7 fotografií
Tenhle rázný sympatický chlápek vůbec nemusel hrát ve filmu ani v televizi! Mohl kroutit boky a předvádět kvalitní kvádra nebo klobouky. Aby ne, figuru měl vždycky dobrou. No ano, nechybělo ale mnoho a herce Jiřího Krampola (75) jsme mohli vídat na přehlídkových molech. Svoji premiéru modela si totiž jako sedmnáctiletý odbyl hned v pražské Lucerně a sklidil nevídaný aplaus. Dívkám se líbil, oděvním podnikům by jistě zvedal tržby. Proč se z něj nestala hvězda modelingu, prozradil herec exkluzivně čtenářům Aha!
Jako mladý jste málem nastoupil dráhu modela. Jak jste se jako manekýn do světa módy vlastně dostal?
„Jako sedmnáctiletý jsem byl několik měsíců na brigádě v družstvu Kovotěs, které dělalo kovová těsnění do oken a dveří. I když jsem byl velice nešikovný, ta práce byla poměrně jednoduchá, navíc na tehdejší dobu docela slušně placená. A právě tam přišla i nabídka na práci modela.“
Přes těsnění do oken jste se dostal na přehlídkové molo?
„Přesně tak. V jedné módní redakci v Praze na Příkopech jsem montoval těsnění, a když jsem šel s oknem po stole, zřejmě jsem zaujal jednu paní redaktorku. Požádala mě, abych se prošel ještě jednou a pak se zeptala, jestli bych nechtěl předvádět módu. Když dodala, že je to i slušně placené, tak jsem to samozřejmě hned vzal.“
A začal dobývat svět módy?
„Ušili na mě šaty, dali mi klobouk a rukavice a já vyrazil jako manekýn na módní přehlídku do Lucerny. Dokážete si to představit? Narvaný sál a já přímo tam, v srdci Prahy.“
Předpokládám, že jste měl hned slušný úspěch.
„Měl jsem ohromný aplaus. Protože jsem do té doby nikdy žádného chlapa jako modela neviděl, dělal jsem pohyby, jaké jsem předtím vídal u holek. Se všemi těmi otočkami, pohupováním a s kroucením v bocích. Zatímco lidi řvali smíchy a tleskali, ta ženská, co mě objevila, měla pěnu u huby.“
Co bylo s vaší kariérou manekýna dál?
„Když jsem se vrátil do zákulisí, řekla mi, ať okamžitě vypadnu. Dala mi 120 korun a zdůraznila, že už mě tam nechce nikdy vidět. Takže moje slibná kariéra skončila hned první den.“
Již nikdy jste se o návrat do světa módy nepokusil?
„O několik let později, ve třetím ročníku na divadelní fakultě jsem to zkusil ještě jednou. S několika spolužáky, například s Petrem Čepkem, Láďou Mrkvičkou, Jirkou Bednářem a dalšími, jsme v rámci praxe předváděli módu na Libereckých výstavních trzích.“
Zase jste kroutili boky?
„Teď už míň. Ale protože jsme to nenáviděli, vymýšleli jsme různé inovace. Například jsme si brali ke smokingu kecky, takže na nás brzy chodilo plno stížnosti. Vydělali jsme si ale 1 700 korun, které jsme hned dali za čtrnáctidenní pobyt v Bulharsku pod stanem.“
Co jste vlastně dělal před studiem na divadelní fakultě?
„Protože jsem chtěl jít k divadlu, absolvoval jsem tzv. závodní školu práce, která byla v té době brána na úrovni maturity. Vyučil jsem se soustružníkem kovů, potřeboval jsem zkrátka papíry o dělnickém původu.“
Jaký byl váš nejlepší výtvor jako soustružníka?
„Byl to nějaký šroub. Když to mistr viděl, smál se a řekl mi: »Ty vole, tohle kdybych někomu ukázal, tak nás vyhodí oba. « Bral to s humorem, všichni tam dobře věděli, o co mi jde, a vycházeli mi vstříc. Jsem jim za to dodnes vděčný.“
Váš cíl se splnil a k herectví jste se dostal. Stoupla vám jako mladému sláva do hlavy? Dělal jste machra?
„Ani ne. Byl jsem spíš hrdý na to, že mě lidé poznávali. Dodnes mi dělá dobře, když se chce někdo se mnou třeba vyfotit, jsem rád, že o mě stojí. Kolegy, kteří říkají, že je popularita obtěžuje a s novináři se například vůbec nebaví, nechápu. Tato profese to obnáší, ať jdou tedy dělat něco jiného.“
7 fotografií
