Pohádka z Džambulčina botníku: Jak Pepovy pantofle našly Ivetiny neposlušné tenisky...
5 fotografií
Byl jednou jeden dům v pražské Uhříněvsi a v něm botník. V botníku spokojeně spaly zánovní dámské tenisky a snily o tom, že si je jejich majitelka opět nazuje na nohy a půjdou si zaběhat do přírody.
Z klidu je ale vyrušila neznámá mužská chlupatá ruka, která je nečekaně vzala a odnášela nocí do úplně cizího auta. Nevěděly, co se děje, měly strach. Když byly položeny na neznámou dlažbu dalšího domu, byly naprosto zmatené.
Rozrušené nestačily zahmouřit oči a zase byly v pohybu. Tentokrát už na noze své majitelky, kterou moc dobře znaly. Její chůze byla ale hodně nezvyklá. Cítily ztrátu rovnováhy. Netušily, že se během několika minut vydají na dlouhou cestu a od ostatních bot v domácím botníku se vzdálí víc než tisíc kilometrů.
Při své desetidenní pouti se tenisky seznámily nejen s podlahou auta, sanitky, nemocnice, hotelového koberce, ale také s pískem z pláže. Jejich strastiplná pouť je nakonec zavedla až na pohádkový zámek italského hraběte, kde zažily velké zoufalství na kamenné dlažbě zámeckého nádvoří.
Za velkými dřevěnými dveřmi totiž poprvé po deseti dnech ucítily známou vůni kůže pánských pantoflí, vedle nichž před tím večer co večer v Uhříněvsi usínaly. Chtěly být u nich... Jenže pár centimetrů, co je od sebe dělilo, a bezmoc, jim působily největší utrpení jejich života.
Ale protože každá pohádka má mít dobrý konec, dveře se po dlouhém bušení otevřely. A neposlušné tenisky se opět potkaly se svými milovanými pantoflemi, pod jejichž ochranou se cítí tak bezpečně!
5 fotografií
