Zdeněk Srstka: V téměř osmdesáti stále tvrdě trénuje!
4 fotografie
Známe ho jako herce mnoha málomluvných rolí robustních postav s buldočím výrazem ve tváři, kaskadéra a sportovce tělem i duší. Pramálo se ale ví, že skutečné povolání Zdeňka Srstky (77) bylo vedoucí údržby na Strahovských kolejích ČVUT. Přitom tato činnost zabrala 33 let jeho pestrého života. Vrátili jsme se s ním na »místo činu« a skoro jsme nestíhali příval vzpomínek bývalého olympijského reprezentanta v silovém trojboji.
Jemně mrholí a chlad je tak vlezlý, že je cítit i za nehty. My ale čekáme na příjezd tolik specifického herce. K plechovým vratům bloku č. 1 v 16 hodin podle domluvy, na minutu přesně, přijíždí starší dodávka, ve které sedí Zdeněk Srstka společně se ženou Alenkou (61) a vnukem Petrem (11). Vystupuje menší, mohutná postava. Na pomoc si bere berli. Je jiný, než ho znám z televize. Starší, ale o to vstřícnější. Čas nezastavíš, říkám si…
„Dobrý den,“ vzájemně se vítáme a zároveň představujeme. „Potřebovali bychom vás nafotit i v prostoru pro údržbáře…,“ říkám mu. „Není problém, podíváme se, jestli je někdo doma.“ Srstka nakročí k plechovým vratům a zazvoní. Nikdo nám ale neotevírá. „Vy bejci!“ zabuší rázně na vrata „Jestli nejsou na akci. Jestli se někde něco nepos*alo,“ přemýšlí nahlas. „No nic, dáme si tady vedle kafe a počkáme na ně.“
Pane Srstko, kdy jste tady byl naposled?
„Je to asi měsíc. Ale kvůli tomu, že mi volala zaměstnankyně, že nemá invalidní důchod a že ztratila veškerý papíry. Tak jsem sem musel jet na osobní oddělení.“
Ale jinak sem asi často nejezdíte…
„No někdy mám takovej absťak a jezdím sem ke kamarádovi na dvojku. To je bejvalej mistr Evropy v kulturistice.“
Jak to tady pro vás vlastně začalo?
„V šedesátým osmým v květnu. Oni tady vyhodili vedoucího údržby a já jsem tenkrát dělal energetika v Uhříněvsi. Ředitel technického úseku byl nějakej Rudla Švejnoha a já byl vyučený elektromontér. Měl jsem čtyři roky průmyslovky. Tak mě sem dostal.“
Změnilo se tady pro vás něco sametovou revolucí?
„S klukama, kteří tu dělali, jsme založili společnost s r. o. a pracovali jsme tu normálně dál.“
Říkali nám, že jste si měl údržbou kolejí přijít na »pěkný balík«...
„Vůbec ne, uživili jsme se, ale milionáři z nás nebyli.“
Takže to není pravda?
„Určitě ne. Ale já si vzpomínám na dva ředitele, kteří tu byli, a říkalo se, že neutrácej vlastní peníze.“
Jak to tu pro vás skončilo?
„To bylo v roce 2001. Nastoupil nový ředitel a naše firma se s ním už nedohodla.“
Nejhorší byly ucpané záchody na dámských blocích
Zdeněk Srstka si nechává na vrátnici zavolat z údržby bývalého kolegu Miloše Bryndu. Ten po chvíli přichází.
Miloš: „Zdár, vedoucí, jak se daří? Vypadáte dobře!“
Srstka: „Nazdár. Vy líp!“
Jejich přivítání bylo plné úsměvů. „Pan Brynda je vyučenej elektrikář – jeden z nejschopnějších. Měl na starosti menzu. Což bylo vždycky průserový. Protože v půl pátý se začínaly dělat snídaně, že jo. Teď všechno bylo v pohotovosti, když byl sníh. To jsme museli protáhnout chodníky, aby ty starý ženský mohly chodit dělat snídani.“
Čím jste tehdy protahovali cesty od sněhu?
„My jsme měli traktůrek nebo multikáru. Tam jsme měli šídlo. A teďka kluci to řídili a já jsem na tom stál, protože jsem byl těžkej, a přitlačoval jsem to k zemi.“
Byla tu spousta práce?
„Tady bylo pět hektarů zeleně, pět tisíc študáků. To byli pěkný bordeláři, ale byla s nima sranda. Ty kluci se s tím moc nemazlili a co se jim nelíbilo, vyhodili. Klukům, co pomáhali sbírat papíry a vajgly a nesnědený svačiny, jsem dával přilby. A taky kluk šel a spadnul na něj ten dráťák – to rádio.“
Jste známý sportovec. Založil jste tady posilovnu?
„Já jsem chtěl, ale s ředitelem jsme se nedomluvili. Ale byli tady malý posilovničky v těch místnostech, který sloužily jako sklady. Tak to tam ti kluci mrskali. Já jsem posiloval tady v truhlárně a tam jsem měl činky.“
Bral jste si studenty, kteří sportovali, někdy do parády?
„Ne, to ne. Ale bylo tady u mě pár kluků, který u mě dělali a byli dobrý vzpěrači – liftaři, jestli víte, co to je.“ (power lifting je silový trojboj – pozn. red.)
Vy ještě trénujete?
„No samozřejmě, potřebuju se udržovat v kondici, tak cvičím.“
Stalo se tady za dob vašeho působení něco vážného?
Srstka: „Bouch tady kotel.“
Miloš: „Ale to nic nebylo. Tamhle dole na sedmičce hořelo v klubu.“
Jaké budovy jste udržovali?
„Koleje, menzy, kotelny a sportoviště, který spadaly pod ČVUT. Takže jsme měli i menzu v Poděbradech.“
Co jste tu museli udržovat nejčastěji?
„Topení a elektřinu. Když to netopilo, tak oni šli manifestovat, kluci študentský. Když vypadlo půl baráku elektriky nebo nesvítila světla, tak nechtěli jít ke zkouškám, protože se nemohli učit, byli mazaný. Jednou jsem musel na studentské radě vysvětlovat, jak se to děje, že něco vypadne. Přívod na pokoji byl na dvě žárovky u postele a dvě u rýsovacích prken, ale to už začali počítače a tyhle krávoviny, tak se tam všechno hrnulo. A když jim byla zima, tak si tam přihřejvali.“
Přihřívali?
„Já tam měl vyfocenou tenkrát takovou legraci. Černoch měl cihlu obalenou odporovým drátem a jeden kus toho vodiče měl připevněnej na stoupačce a druhej v zásuvce. A když bába umývala o patro výš, tak dostala ránu.“
Máte nějaké další rarity v zásobě?
„Třeba ucpané záchody. Nejhorší byly ty ženský bloky. Rozumíte? Tam jste poslal instalatéra a teď to bylo plný vložek. On říkal: »Já to nemůžu vyčistit…« Á povídám: Di do p*dele…Sem hrábnul do těch h*ven, vytáhnul jsem ty vložky, aby se to propadlo. To byly takový hezký věci.“
4 fotografie
S Kubišovou,na ty jste zapomněli??? 
