Povolání: Uklízeč telefonních budek

V Česku se rozmáhá nový způsob podnikání – mytí telefonních budek. Jedním z živnostníků, který se už víc než půl roku takto živí, je i Josef Šablatura.

Denně vyčistí za 12 hodin práce 50 až 70 telefonních hovoren i s telefonními automaty a měsíčně najede díky práci zhruba 5 tisíc kilometrů.

„Objíždím region od Havlíčkova Brodu přes Svitavy, Českou Třebovou, Ústí nad Orlicí a Choceň. K tomu samozřejmě myji i budky, které jsou v přilehlých obcích,“ říká podnikatel, jenž vozí ve své felicii nejen stěrku, kbelík, lopatku se smetákem a řadu čisticích prostředků, ale i kvanta vody. Denně také musí čerpat do několika kanystrů cca 100 litrů horké vody.

„Na každou budku jsou třeba tak dva až tři litry. Když není velká zima, vydrží voda v autě v nádržích teplá až do večera.“ V mrazech se ale prý voda nevozí, protože by při mytí zmrznula. Místo kanystrů je proto třeba naložit kufr auta pískem, který se pak před telefonní budky nasype, aby telefonující na kluzkém povrchu neuklouznul.
A samotné mytí? To je podle Josefa Šablatury dokonalá alchymie. Nejhorší jsou podle něj načerno vylepené plakáty: „Sundávat to, to je věc. Člověk musí takový plakát nejdřív pořádně odmočit a pak šikovně sundat, aby na skle nezůstaly skvrny od lepidla.“
Podobné to prý je i s výtvory vandalských sprejerů. Na barevné spreje, kterými budky postříkají, se musí nanášet speciální ředidla nebo gely, které barvu rozpustí. Jak Josef Šablatura říká, řemeslo se mu hodí i doma. I když okna umývá pouze jeho manželka, on se se stěrkou, hadrem a kbelíkem vody vyřádí na skleněných teráriích: „Jsem zarytý terárista, takže pro své hady, ještěrky a pavoučky umývám strašně rád jejich obydlí, aby se jim u mě dobře žilo a měli výborný výhled.“