Kudy cestují vaše peníze?
Zaměstnavatel vám pošle peníze na účet v bance a vy je vyzvednete. Nebo si je necháte na účtu a všechno platíte kartou. O zbytek se nezajímáte a vlastně ani nemusíte. Nakonec co je vám po tom, kudy peníze putují, důležité je, aby se dostali včas a v plné výši k vám. Občas je ale dobré, minimálně pro ukojení zvědavosti, vědět, jak věci vlastně fungují.
Kde jsou uložena data k vašim účtům? Jakou cestou musí projít vaše osobní údaje? A hlavně – jsou vaše peníze v bezpečí?
Mít peníze dříve znamenalo je mít v kapse nebo třeba v matraci. Mzdy se vyplácely zásadně v hotovosti a jen ten, kdo chtěl, je odnesl do banky. Tam peníze ležely v trezoru do té doby, než je někdo vyzvedl. Dnes své peníze vlastně ani nevidíte. Prostě dostanete výplatní pásku, kde se dozvíte, kolik vám zaměstnavatel poslal na účet. Potom jdete do banky a většinu svých peněz příkazem převedete někam jinam, například na nájem, půjčky atd. 
Peníze se stávají virtuální záležitostí, pouhými čísly, nikoliv tím, co nám šustí v kapsách.
Bankomaty
Když požádáte bankomat o peníze, je zaslána šifrovaná zpráva obsahující informace o vašem účtu přes zabezpečení linky na centrální datové centrum vaší banky. Pokud máte na svém kontě dostatek peněz, povolí centrum transakci. Bankomaty jsou zabezpečené proti fyzické likvidaci speciální pevnou konstrukcí, která člověku odolá. Nejdůležitějším bezpečnostním prvkem je ovšem PIN. Po otevření zabezpečené linky k vašemu účtu bankomat přečte magnetický proužek na vaší kartě, najde si heslo v centrálním datovém centru a porovná ho s číslem, které jste vyťukali na displeji. Teprve pokud vše souhlasí, vydá peníze.
Centrální datové centrum
Centrální datové centrum je mozkem elektronického bankovnictví. Banky, kreditní společnosti i makléřské firmy, ti všichni mají vlastní centrální datová centra. Některé společnosti jich mají dokonce i víc a samozřejmostí jsou i menší záložní datová centra. Malé datové centrum může obsahovat až 150 boxů na servery o velikosti klasického počítače. Vše běží díky systémovému softwaru, podobně jako jakékoliv jiné databáze. Pokud vybíráte, ukládáte, nebo jakkoliv jinak manipulujete se svým účtem, je právě tohle místo, kde se všechno zaznamenává.
Bankovní pobočka
Každá bankovní pobočka musí mít každý den určitý obnos peněz k dispozici v hotovosti, aby mohla uspokojit zákazníky, kteří si přijdou peníze vyzvednout osobně. Tyto hotové peníze se do banky vozí obrněnými vozy. Přeprava je drahá, takže tlak na to, aby všechny platby probíhaly pouze digitální cestou je čím dál silnější.
Kreditní karta
Magnetický proužek na rubu karty obsahuje dvojí informace. Jméno a číslo účtu a také vygenerované číslo, tedy PIN, díky kterému v centrálním datovém centru počítač pozná, že peníze vybírá opravdu jejich majitel. Některé karty ukládají PIN do vestavěného čipu, jiné mají PIN uložený v centrále, kde se dá i měnit. Magnetický proužek zároveň slouží i jako mapa, která počítač dovede k vašemu účtu. Děje se tak pomocí prvních pěti či šesti čísel, tzv. bankovních identifikačních čísel.
Zajímavosti
● Vklady v českých bankách přesahují 2000 miliard korun.
● V oběhu bylo na konci loňského roku celkem 360,5 mil. kusů bankovek, nejvíce tisícikorun (136,4 milionů), nejméně naopak dvacetikorun (5,3 milionů).
● Na jednoho obyvatele připadlo např. 13,2 kusů tisícikoruny, 4,5 kusů stokoruny, nebo 0,5 kusu papírové dvacetikoruny.
● Mincí bylo v oběhu ještě vloni celkem 2,7 miliardy, nejvíce dnes již neplatných desetihaléřů (632,6 mil.), nejméně padesátikorun (36,7 mil.)
● První papírová bankovka se na našem území objevila za Marie Terezie. Říkalo se jí bankocetle.
