Michal Jagelka: Proč nesnáší Klause a ČSSD | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Michal Jagelka: Proč nesnáší Klause a ČSSD

 (Aha! – Martin Hykl )

PRAHA (daz) – Herec a moderátor Michal Jagelka (32), kterého diváci znají hlavně ze Snídaně s Novou, kde donedávna působil, a také coby registrovaného partnera moderátora Aleše Cibulky (), se zdravě na českou politiku! Sepsal proto článek, který vám v nezkráceném znění přinášíme.

PRAHA (daz) – Herec a moderátor Michal Jagelka (32), kterého diváci znají hlavně ze Snídaně s Novou, kde donedávna působil, a také coby registrovaného partnera moderátora Aleše Cibulky (32), se zdravě na českou politiku! Sepsal proto článek, který vám v nezkráceném znění přinášíme.

Prezident Václav Klaus je zděšen. Objevil se nám tu ošklivý, ale opravdu ošklivý fenomén vajíčkových útoků. Jejda, jejda. Pan profesor se podle svých slov strachuje o „elementární principy demokratické soutěže“ a obává se dokonce „pouličních válek“. Václav Klaus nemá rád násilí a agresivitu. V tom jsme oba stejní. Prezident je vyděšený. Právem. Odpusťte mi, prosím, že si tu také tak trochu postěžuji. Před několika lety jsem byl totiž zase vyděšený já. To když Václav Klaus vytrhl jednomu novináři mobilní telefon z ruky a vztekle mu s ním praštil o zem takovým způsobem a s takovou vehemencí až z novinářova mobilu nezbylo zhola nic. Také právem. Tedy ne právem ten vrh mobilem do dálky, ale ono moje zděšení. Takhle se totiž tehdy choval můj příští prezident. To jsem ale ještě samozřejmě nemohl tušit, že se jím stane.

BLONDÝNKY JSOU PODVOD!

Pan profesor je v souvislosti s nafouknutou bublinou tzv. vaječné kauzy šokován také mírou „vzmáhajících se projevů netolerance“. Rozumím. I já byl šokován, jen jindy. To když uspořádal v přímém přenosu televize bombasticky nafouknutý brífink k vetu zákona o registrovaném partnerství (prezidentovo veto poprvé živě na obrazovkách a myslím, že také poprvé a naposled v historii!). Tehdy celému národu vysvětlil, že by partnerství osob stejného pohlaví poškodilo pozici a celý institut tradiční rodiny a patrně někomu ublížilo. Nevím, sám v jednom takovém svazku žiji a prosím tímto proto všechny zástupce správných „tradičních rodin“, aby mi dali případně vědět, čím jsem jejich rodiny poškodil a čím jim ublížil. Abych se mohl alespoň dodatečně omluvit. Postoj Václava Klause byl pro mě tenkrát, a je dodnes, celkem slušným „projevem netolerance“. Mně přece také nevadí jeho pěkně aranžované fotografie s blondýnkami na pražských sídlištích. Nebo v letadlech. Bystrý čtenář už jistě čte správně mezi řádky. Nebudeme přece polopatičtí.

EVA S VAŠKEM BY JAKLOVI ZÁVIDĚLI...

Václav Klaus se bojí „vzmáhající se nenávisti“. Bál jsem se ani ne tak o jeho duševní zdraví jako spíš o Českou republiku, když coby předseda Poslanecké sněmovny v době tzv. televizní krize nepříčetně a nenávistně bušil v parlamentu před kamerami pěstičkami do pultu. Jsem zděšen i dalšími věcmi a lidmi. Například prezidentovým tajemníkem Jaklem, který dává v každém svém ochotně poskytnutém rozhovoru (ať už tištěném nebo ještě lépe televizním) najevo svou nevychovanost, nabubřelost, nevzdělanost a hulvátství. Tento pán je absolutně neschopný jak se žurnalistou, který ho zpovídá, tak se svým případným oponentem, se kterým by měl diskutovat, hovořit. Nebo jej v rámci slušného chování alespoň vyslechnout. Skáká ostatním s nadšením do řeči a s oblibou se jim směje do obličeje. Asi ví proč. Baví ho to. (Naopak mě naproti tomu moc baví „kapela“ pana Jakla, jakási Folimanka Blues. To si poslechněte, stojí to za to! Eva s Vaškem by mohli závidět.)

»VYŠINUTÝ« RATH

Podobně mě děsí „pan doktor Rath“, u kterého mě fascinují nejenom jeho vyšinuté názory, ale hlavně způsob, jakým je s chutí a s vědomím vlastní domnělé geniality předvádí světu. Děsí mě pan Paroubek s jeho růžovými pruhovanými tričky i „paní Petra“, podobně jako kdysi „paní Šárka“. Také pan Tvrdík, který je v oboru aviatiky natolik erudovaným odborníkem, že na konci jeho trafikového prezidentování ČSA tato, do té doby celkem slušně prosperující společnost, téměř padla. Dále pan Škromach, lidovečtí spasitelé a celá řada dalších. Děsí mě všechny černobílé pravdy, které nám tito lidé a jim podobní donekonečna vnucují. Bohužel, celkem jim to vychází. K šílenství mě totiž přivádějí především lidé, kteří o těchto věcech vůbec nepřemýšlejí, protože jim k životu stačí troška toho žvance, malinko těch telenovel, brazilských i českých, a nějaká ta pikantní zprávička o Ivetě Bartošové a o tom, kdy měla naposledy orgasmus. Pak také třicet korun ušetřených v lékárně. Toho se bojím.

ZEMĚ KOLOTOČÁŘŮ

Přiznám se, že mám také podvědomý strach ze všech bývalých agentů a důvěrníků StB, které máme všude, kam jen české oko dohlédne. Pochopitelně v rozhodujících a dobře placených funkcích, hlavně potom na strategických postech. To je důležité. Víc než si většina lidí umí domyslet. Děsí mě skutečnost, že mezi skrytou ale pravděpodobně nejvlivnější elitu této země patří majitelé střelnic, řetízkáčů a centrifůg, kteří mají kamarády, se kterými se holt čas od času někde postřílejí. No, stane se. Třeba na křtu knihy bývalého (a možná k mému dalšímu zděšení i budoucího!) premiéra. Že mají v naší společnosti na růžích ustláno veksláci a jim podobné typy, a že je to zřejmě všem jedno.

PRAVDA O VEJCÍCH

Vraťme se ale k vajíčkům. Češi mají obrovský smysl pro humor. Zajímavé je, že v těch nejtemnějších dobách u nás pravidelně koluje mezi lidmi největší množství anekdot. Když je nám nejhůř, bojujeme proti křivdám, prohrám, nespravedlnostem a lžím poněkud svéráznou směsicí tragikomičnosti, smíchu, legrace a pochopitelně také recese. U mladých lidí, studentů a umělců to platí dvojnásob, nejsou totiž tolik napojeni na „systém jako takový“ a zůstaly jim evidentně i v dnešní době ještě nějaké ty zbytky optimismu a životních ideálů. Vrhání vajec není fyzickým napadáním a žádnou primitivní agresí, jak tvrdí Jiří Paroubek a celá ČSSD, vajíčko ještě nikomu podle všech dostupných informací neublížilo (pomineme-li cholesterol). Je to spíš projev jakéhosi zoufalého spontánního výkřiku rozumně uvažujících lidí, kteří si ještě nenechali úplně vymýt mozek. A upřímného i spravedlivého pohrdání těch, kteří vrhají vejce, tedy lidí, kteří si zatím zachovali vlastní zdravý rozum a také srdce na tom správném místě, těmi jedinci, kteří parazitují na nás všech a kteří si užívali prebend a moci za minulého režimu i dnes a ještě shora těm ostatním káží vodu a pijí ne víno, ale kvalitní whisky.

PAROUBEK JE BOLŠEVICKÝ MOLOCH

Odplivnutí nad těmi, kterým chybí charakter a jakákoli zpětná vazba, opovržení nad prapodivnými škodiči, kteří zkoušejí, kam až mohou zajít a kam až je pustíme. Náctiletí a o něco málo starší zvolili netradiční, originální a jednoduchou formu odporu a podařilo se jim hluché a slepé protistraně, která už si myslela, že ji nic nemůže ohrozit, vytřít zrak. Bohužel se ten bolševický a postbolševický moloch, jako pragmatický profesionál, neštítí použít žádných prostředků, aby rozdrtil protivníka, a ve jménu Štěpánova slavného výroku o dětech, které mu přeci nebudou říkat, co má dělat, posílá dvacetileté lidi na cuc na špejli (!). Chápu, prostředí někdejších Restaurací a jídelen osmdesátých let asi z nikoho intelektuála neudělalo, ale čeho je moc, toho je příliš. Vzpomeňte na proslulou policejní akci proti lidem, kteří kdesi na poli poslouchali dva dny muziku a tancovali. Policie na politickou objednávku zmlátila tančící puberťáky, kteří nikomu nic nedělali. Aby byl klid a aby se hlavně „nenarušovalo“. Je to zaklínadlo. Máničky ze sedmdesátých let by o tom mohly vyprávět své. Ony máničky také „rušily“ veřejný pořádek, nezapomeňme na ty hrozné dlouhé vlasy, určitě ostatní „slušné občany“ také pobuřovaly a já nevím co ještě dalšího hrozného prováděly.

O NÁCCÍCH A ČSSD

No, vidíte, a dnes se nám na předvolebních akcích ČSSD chovají soukromé ochranky a především státní policie (!) způsobem, no, řečeno dnes okřídleným rčením „poněkud nestandardně“. Ale konec legrace. Viděl jsem v televizi, a asi nejen já, jak v Brně jakýsi zmanipulovaný fanaticky naladěný zhruba padesátiletý příznivec socialistů udeřil pěstí do obličeje dost nehezky kluka možná tak dvacetiletého. Ten pán musel být podle mého určitě typickým „slušným občanem“, bažícím hlavně po klidu, práci, solidaritě se sociálně slabšími a jistotách. Ošklivá situace. Toho chtěl dosáhnout pan Paroubek? Rath? Klaus? Hm, hm, to jsou falešná slovíčka, není-liž pravda? Mimochodem, pan prezident i ve svém prohlášení o vejcích apeloval vedle dalších také na „slušné občany.“ Samotnému se mi ulevilo. Je to od něj hezké. Čtenář jistě dokáže číst mezi řádky. Jiný a zcela protikladný příklad. Když náckové s IQ blížícím se zhruba IQ jakéhosi zvířete na dolní hranici potravního řetězce organizují rádoby národní pochody a podobné nesmysly, tak je ta stejná policie, která vyvádí „narušitele“ z mítinků pánů Paroubka a podobných, za naše peníze chrání. Zřejmě aby se jim náhodou něco nepřihodilo a abychom se na ně pak mohli v poklidu podívat v televizi, jak nám nabízejí konečná řešení všeho možného. I já bych se potom, stejně tak jako pan Vandas, tomu všemu docela srdečně smál.

INKVIZITOR KLAUS

Zkusme si představit Jiřího Paroubka a jemu podobné (každý ať si podle svého vkusu dosadí) v jiných dobách. Třeba v období inkvizicí, protektorátu, v padesátých letech u nás nebo v Číně v době kulturní revoluce a podobně. Nemáte takový divný a nepěkný pocit, že by všichni tito „dnešní bytostní demokraté“ v nějaké té funkci zcela jistě seděli? Co myslíte? A zase ta vajíčka. První vrhač vajíček nakonec dokázal, že má víc zdravého rozumu, než všichni ti, kteří se snažili z mladých rebelů házejících neškodnou potravinu na hloupé funkcionáře, udělat primitivy a agresory. Mladík, nezatížený minulostí jako pánové Paroubek, Rath, Klaus a další, vzal nakonec všem vítr z plachet tím, že sám vyzval své následovatele, aby s „útoky“ přestali. A měl pravdu. Svůj účel to splnilo. Co mu na to odpovíte, pánové a dámy? Asi není co, že? Sakra, zase nic. Skončilo to a teorie o nějakém pekelném spiknutí a řízené akci ošklivých pravičáků stojí, je mi líto, na vodě. Pozor, toto není pouze kritika levice. Sám jsem, řekněme středově až pravicově založený člověk. Jenomže řeč teď není ani o pravici ani o levici. To celé je o české politice jako takové a o lidech, kteří se v ní pohybují. A kteří se jí (velmi slušně) živí. To všechno je o lidech, kteří udávají její směr. Je to o kultuře české politiky, to dnes snad ví už každé dítě. Ostuda, nezlobte se. Víte, z toho, co dokázala pravice v naší zemi, jsem, jako „skoropravičák“, velice zklamaný. Našlápnuto měla skvěle, myslím po volbách v roce 2006. Ale všechny šance se propásly a promarnily, a to především díky českému politickému prostředí jako takovému, díky totálně zprofanovaným osobám roky v něm uhnízděným, fatálně špatnému volebnímu systému, nutnou koalicí s fráterníky a také panem Bursíkem, to jest člověkem, oproti kterému je „zelená“ i naše babička, topící na chalupě kdečím. Pak také nutnými ústupky, hašteřením, přeběhlíky, panem Dalíkem, Čunkem, volbou prezidenta atd. atd. atd. Ten článek, nezlobte se, nemůže být přeci nekonečný!

TOPOLÁNEK JE TŘÍDA!

A opět na upřesnění. Jestli si o nějakém českém politikovi myslím, že je schopný a poctivý, je to paradoxně právě Mirek Topolánek. Jen nedělal vše úplně nejlépe a nadělal jistě mnoho chyb, obklopil se možná ne vždy těmi nejvhodnějšími lidmi, ale je to jediný člověk, kterého v naší politice znám (a že jsem jich poznal dost), o kterém si myslím, že je to rovný a slušný chlap. No, však také dopadl tak, jak už to u nás chodí. Nebudu tady rozebírat viditelný úspěch českého předsednictví EU, jeho nesmyslné zbourání a také osoby, které za jeho pádem stojí, a kterým to dnes dělá náramně dobře. Znovu, a to si, prosím, uvědomme, na úkor nás všech. Je zvláštní, jak sebou dokáže bílý knírek „státníka“, kterému je právě předávána demise vlády, téměř neznatelně ale radostně cukat. Chce to určité pozorovatelské schopnosti, ale věřte mi, je to vidět.

DĚSÍ MĚ FALEŠNÉ A PRÁZDNÉ KNÍRKY

Mám i další zděšení. Odpusťte, asi jsem poslední dobou mnoha věcmi nějak vyděšen, nebo co. Ale zůstávám klidným, jsme na to nejméně dva. Nejmenovaná strana bojuje za zvolení svého guru prezidentem. Volí naštěstí jen parlament. Ne občané. Co když rozhodnou špatně? Mělo by to jít tedy snadno. Nejmenovaná strana pro to udělá vše. A jak se během volby i později ukáže, ne vždy zrovna čestnými metodami. Opravdu si nemyslím, že vyhrožování na záchodcích Pražského hradu, vydírání, schůzky prapodivných existencí v lobby barech hotelů a já nevím co ještě patří k volbě prezidenta, která by (snad) měla být důstojná. I v České republice. No, žijeme tam, kde žijeme, ne? Pointa? Prezidentem byl nakonec opravdu úspěšně znovuzvolen onen guru, jehož jméno se nesmí vyslovit. Pochopitelně zásluhou oné nejmenované inkriminované strany. Jenomže pan prezident snad ani ne za půl roku po volbě plivne partaji, která mu mandát na dalších pět let zařídila, do očí. Distancuje se od ní (ať už je jaká je) a teatrálně ji opustí středem. Nemá s ní přeci nic společného! Je to normální? Logická námitka od zainteresovaných zděšených (jindy letargických poslanců a senátorů) zněla: to to nemohl říct dřív?

NETRESTEJME VAJÍČKÁŘE!

Děsí mě, že třem klukům z Brna (16, 18 a 22 let) hrozí až dva roky vězení natvrdo za to, že hodili možná z klukoviny, možná z přesvědčení, neškodná vajíčka na lidi, kteří dokáží svoji vlastní volební porážku přirovnat v nechutném a hrůzně hysterickém výlevu k únoru 1948. V protikladu k tomu u nás vrazi a lumpové, kteří ukradli třeba dvě miliardy korun, unikají úspěšně spravedlnosti. A jsou patřičně vysmátí. Jeden slavný podnikatel, pokud si dobře vzpomínám, dokonce téměř před zraky policie během policejní razie zmizel někam na Bahamy či kam. Nevím, třeba ho s policejním doprovodem a sirénami odvezli až na letiště. Nebude přeci stát v kolonách, ne? Děsí mě šrotovné, heslo „schopným brát a neschopným dávat“, progresivní (rozumněj nespravedlivá) daň z příjmu, náhubkový zákon a to, že jsem jako někdejší člen Zastupitelstva městské části Praha 9 hlasoval pro udělení čestného občanství panu Václavu Klausovi, který v místě, kde bydlím, řadu let žil. Jsem však alespoň pyšný na to, že jsem na oficiální fyzické předání tohoto „řádu“ nedorazil. Měl jsem tenkrát patrně něco důležitějšího. Narozdíl od všech patolízalů z radnice, kteří chtěli získat alespoň jednu společnou fotografii, kterou budou ukazovat já nevím kde a já nevím komu. Děsí mě má vlastní mladická nerozvážnost. Kdysi jsem byl obrovským kritikem Václava Havla. Člověk stárne, získává zkušenosti a srovnává. Dnes můžu srovnat dva české prezidenty. Fandil jsem kdysi Václavu Klausovi. Myslím, že člověk se s věkem mění, ne? Ptám se – a každý ať si sám sobě položí stejnou otázku – kam to naše společnost dopracovala za oněch dvacet let, které nás za několik měsíců budou dělit od pádu komunistického režimu a od znovunabytí tolik vytoužené svobody. Říká se, že ryba páchne od hlavy. Přiznávám. Jsem vyděšen. Pan profesor i já jsme tedy zděšeni zhruba stejně. Otázka pro čtenáře na závěr zní: Kdo z nás dvou by měl být zděšený víc?

Michal Jagelka. herec a moderátor,

P.S. Hurá! Dobrá zpráva na závěr: podle organizace The Economist Intelligence Unit jsme 11. nejmírumilovnější zemí na světě! No, aspoň něco...

Mezitittulky: redakce ahaonline.cz

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.