Krásného jasného slunečního rána před sedmatřiceti lety se začal naplňovat jeden z nejdivočejších snů lidstva. Ve středu 16. července 1969, 9.32 místního času, se na rampě A startovního komplexu 39 na mysu Canaveral v USA, opřena o ohnivý chvost tryskající z pěti mohutných motorů, začala neznatelně zdvihat obrovská raketa Saturn 5!

Na vrcholku rakety, ve stísněné kabince, seděli tři lidé. Jejich jména, Neil Armstrong, Edwin »Buzz« Aldrin a Michael Collins, se měla zapsat zlatým písmem do dějin lidstva. Ano, tři devětatřicetiletí muži, posádka vesmírné lodi Apollo 11, první lidé na Měsíci! Za hřmění, které doléhalo až do kabiny, začala zprvu pomaličku, záhy však s přibývající rychlostí, obrovitá raketa stoupat k modrému nebi. Netrvalo dlouho a Apollo 11 získalo potřebnou rychlost a výšku. Během této krátké doby bylo spáleno palivo dvou stupňů rakety a ty byly postupně odhozeny. Po necelých dvanácti minutách letělo Apollo 11 ve výšce 191 kilometrů rychlostí 7620 metrů za vteřinu (27 432 km/h)!
Vykonalo jeden a půl obletu kolem Země, na chvíli zažehlo motor a vydalo se na cestu k Měsíci. Po čtyřech dnech »nádherné jízdy«, jak let nazval Armstrong, dosáhlo 20. července Měsíce, kolem kterého začalo po zabrzdění obíhat ve výšce 112 až 315 kilometrů. Během cesty musela být provedena přestavba celé lodi tak, aby bylo možno přejít z velitelského modulu přímo do lunárního, který byl až dosud oddělen přístrojovou sekcí. Při tomto manévru byl také odhozen už nepotřebný třetí stupeň rakety. Během desátého obletu se zpoza Měsíce vynořily už dva samostatné objekty – lunární modul Eagle (Orel) a velitelská loď Columbia. Po kontrole všech systémů ohlásil Armstrong řídicímu středisku v Houstonu: „Orel roztáhl křídla.“ Poté Eagle začal s brzdícím manévrem, který ho měl přivést na sestupovou dráhu, během které ještě mohli astronauti přerušit přistávání a vrátit se ke Columbii. Manévr dopadl na výbornou, takže kosmonauti dostali ze Země zelenou pro zahájení závěrečného sestupu. Motor lunárního modulu byl zapálen a hořel až do okamžiku, kdy se Eagle dotkl svýma nohama povrchu. Na Zemi se z reproduktorů ozvalo Armstrongovo hlášení: „Houstone! Zde základna Tranquillity! Eagle přistál!“ A tak 20. července 1969 ve 21.17 hodin středoevropského času přistál první člověk na povrchu jiného vesmírného tělesa a Neil Armstrong, který jako první otestoval svou podrážkou Měsíc, mohl pronést legendární větu: „Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo!“

Vesmírné závody aneb Jak to začalo

Monstrózní parádě, která start Apolla 11 provázela, ale předcházelo dlouhých osm let příprav. Nutno podotknout, že v pozadí »ovládnutí« Měsíce stojí, tak jako téměř za vším, žabomyší politické spory, lze-li se takto vyjádřit i o studené válce. Lakonicky řečeno, byl to závod s časem, protože Američané ve druhé polovině padesátých let s hrůzou zjistili, že jejich »rudý kamarád« Sovětský svaz nasadil laťku vysoko. První ruská sonda Sputnik, lépe řečeno aluminiová koule o průměru 60 centimetrů, vystartovala do kosmu už v říjnu 1957, o měsíc později ji následovala legendární psí astronautka Lajka a v roce 1961 se na Zemi z vesmíru podíval major Gagarin… Na konci padesátých let Spojené státy spustily kosmický program, byla založena NASA. Všem bylo jasně, že příštím cílem je Měsíc. Z chronologie těchto událostí vyplývá, že hbití Američané jsou za Sověty pozadu asi půl roku až rok, vždyť v jejich zemi včera již znamená zítra... Dne 25. května 1961 proto vyhlašuje J. F. Kennedy, tehdejší prezident USA, program Apollo a úmysl dostat Američany na Měsíc do konce 60. let. Závod o Měsíc byl odstartován! Cílovou pásku sice protrhli dřív Američané, ovšem je tu pořád jedno velké ALE…

Byl to všechno podvod?

Člověk je tvor odporně nevděčný a především nedůvěřivý! O přistání na Měsíci začaly velmi nenápadné pochybnosti v 70. letech minulého století. Tehdy režisér Paul Lazarus natočil film Capricorne, který u nás běžel jako „Operace Kozoroh”. Jde o expedici k Marsu včetně přistání na rudé planetě. Co bylo na filmu tak zajímavé? Celý byl pochopitelně natočen jinde než na Marsu, totiž na planetě Zemi. Provedení made in Hollywood. Kdo by si tehdy v běhu akčního filmu povšiml nenápadného prohlášení režiséra: „Capricorn není sci-fi , ale má reálný základ.“ Pochyb o pravosti přistání na Měsíci ale postupem času pomalu přibývalo. Nevěřící Tomášové vycházejí především z toho, že Amerika byla tehdy pod velkým tlakem, a klidně se mohla někde v Bílém domě zrodit bláznivá myšlenka: „Musíme být první na Měsíci. Když tam nebudeme de facto, tak to aspoň nafilmujeme.“ Je opravdu reálné, aby kosmonauti byli vysláni do vesmíru a zatímco nevinně kroužili kolem modré planety, nadrženým divákům na Zemi byly promítány předtočené záběry, vyrobené někde v tajné dílně NASA? Skeptici uvádějí nespočet důkazů, kterými tuto teorii přiživují. Například rozmazané záběry z přistání, třepotání vlajky (na Měsíci přece není vzduch, tak proč vlaje?), během přistávání prý nebyl slyšet hluk motoru, pod přistávacím modulem není vidět prach odfouknutý motory modulu, stíny astronautů a modulu jsou vrhány různými směry…, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Pravdu asi zná jen pár vyvolených, nám ostatním zbývají jen dohady.
Buďme ale spravedliví a nechme promluvit i jednoho z těch, kdo na Měsíci byl, dokonce jako zatím poslední člověk. Je jím americký astronaut československého původu Eugen Cernan, který před pár lety navštívil Českou republiku. Při návštěvě Prahy astronaut vyprávěl o tom, jak k němu v noci do hotelového pokoje přišel neznámý muž a nutil ho, aby přísahal na bibli, že skutečně byl na Měsíci. „Dal jsem mu za to pořádnou ránu pěstí!,“ prozradil Cernan. Byla to prý jediná možná odpověď na takovou nehoráznost. Ovšem kdo ví, jak to všechno bylo…

Autor: (sch)
Foto: ČTK