Za pár dní jsou »čarodějnice« - Odsuzuje se k upálení za...

(– Profimedia.cz)

26. dubna 2009 • 02:00

Stejně jako každý rok i letos o tzv. Valpuržině noci, tedy z 30. dubna na 1. května, vzplanou na celém našem území tisíce ohňů. Přichází pálení čarodějnic. Jak ale tento obyčej vznikl? Kde jsou jeho kořeny?

Opravdu je tato noc jedinečná a temné síly jsou mocnější než jindy? A jaké místo vlastně mělo čarodějnictví v Česku? Nedělní Aha! vám tohle všechno prozradí, a navíc přináší seznam vlastností a dovedností kvůli kterým byli lidé v minulosti označováni za čaroděje a čarodějnice, krutě mučeni a často nakonec upáleni na hranici.

Proč vlastně pálíme čarodějnice?

Filipojakubská, nebo také Valpuržina noc z 30. dubna na 1. května je prý výjimečná mimořádným působením zlých sil a negativní energie. Dají se prý najít zakopané poklady, ale hledač musí neustále hlídat oblohu, protože na ní probíhají rejdy čarodějnic, které se slétají na sabaty. Na ochranu dobytka, úrody a obydlí před těmito temnými rejdy začali lidé na kopcích zapalovat ohně. Mladí muži zapalovali košťata a vyhazovali je do vzduchu, protože podle nich tak bylo možné čarodějnici nejenom spatřit, ale při troše štěstí i »sestřelit«. Původ pálení čarodějnic lze ale najít i v keltském svátku Beltine. Při něm se pálí ohně, které mají očistit od všeho zlého, co se nashromáždilo přes zimu. Mladí lidé ohně přeskakují, tančí a radují se. Zároveň se té noci mezi Kelty rozpoutaly sexuální orgie, které trvaly celý měsíc květen. Děti počaté na svátek Beltine prý byly velmi šťastné. Odtud i zvyk líbat se na 1. máje pod rozkvetlým stromem.

Upáleno mohlo být až 9 milionů lidí

Podle některých historiků je čarodějnictví možná nejstarší náboženství světa. Existuje prý až 25 000 let. Šlo v podstatě o vyznávání přírodních zákonů. Vzýván byl Pán, symbol síly, lovu a bezpečí, a Paní, symbol mateřství a rodiny. Rituály vítaly jaro, oslavovaly dobrý lov, nově narozené děti atd. Většina rituálů byla veselá, tančilo se a pilo. S nástupem křesťanství začalo být toto prastaré náboženství potíráno, jeho vyznavači označeni za pohany a nepřátele jediného Boha. V temných dobách středověku byli lidé obvinění z čarodějnictví pronásledováni a popravováni. To trvalo prakticky až do počátku 18. století. Zprávy o počtu obětí, které za sebou zanechaly středověké hony načarodějnice, se rozcházejí. Podle jedněch stály život až devět milionů lidí, podle jiných »pouhé« stovky.

Inkvizice v českých zemích

Na území dnešního Česka bylo čarodějnictví poměrně ojedinělé. Zřejmě nejznámějším případem je řádění laického, tedy světského inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, který mezi lety 1678-1692 nechal na Šumpersku, především pak ve Velkých Losinách, upálit kvůli obvinění z čarodějnictví asi stovku lidí. Stála za tím zřejmě hlavně touha pomamonu, protože majetek odsouzených přecházel na inkvizitora, ale patrně i sadistická sexuální úchylka, kterou Boblig podle všeho trpěl. Podle tohoto případu napsal Václav Kaplický známý historický román Kladivo na čarodějnice, nezapomenutelně zfilmovaný Otakarem Vávrou v roce 1969.

Přiznej se, čarodějnice!

Při procesech měli středověcí vyšetřovatelé velmi zvláštní a originální způsob, jak z obviněných dostat přiznání. Říkalo se tomu právo útrpné. Šlo o velmi brutální mučení, při kterém byly používány takové praktiky jako palečnice (drcení palců na rukou), španělská bota (železná bota s hroty uvnitř), natahování na skřipec (napínání těla přivázaného k žebříku), bičování atd. Kdo mučení nevydržel a přiznal se ke všemu, byl upálen. Kdo se odmítl přiznat, byť mohl být nevinný, byl často umučen k smrti.