Rychlostí proti gravitaci - Šílenství v kouli smrti oslaví 100 let!
Muž na motorce se rozjíždí. Nejprve pomalu, brzy ale zrychluje. Jezdí dokola v obří železné kouli stále rychleji, když je rychlost dostatečná, jezdí chvílemi i hlavou dolů. Diváci ryčí nadšením a nejspíš i morbidní zvědavostí, jestli se kaskadér v další vteřině nerozbije na tisíc kousků. Zeď smrti nebo koule smrti je motoristická disciplína, které bude velmi brzy 100 let.
Poprvé se fanouškům představila roku 1911 v USA. A jezdci záhy začali posouvat hranice této šílené zábavy dál a dál.
Ze začátku se jezdilo v obrovských sudech ze dřeva. Velkou oblibu získala tato zábava na severu Evropy. Brzy se k motorkám na kolmé stěny odvážili i piloti závodních aut. A začalo se i závodit.
Ve 30. letech už byli fanoušci natolik zmlsaní, že obyčejné ježdění dokola, byť v obrovské rychlosti a hlavou dolů, už jim nestačilo. Chtěli něco navíc. To něco jim brzy nabídly dámy jménem Marion Perry, Ethel Purtle a Lolita Kemp. Právě tyto dámy se svými čtyřnohými mazlíčky se staly velkou senzací. Oněmi mazlíčky totiž byly ochočení lvi. Prostě nasedly na svůj motocykl se sajdkárou, případně do závodního auta s přidaným místem, posadily vedle sebe krále zvířat a jelo se. Diváci byli u vytržení a penízky se jenom sypaly.
Pánové se začali po dámách se lvy brzy opičit. A aby to nevypadlo, že své odvážné kolegyně pouze kopírují, strkali si do aut a na sajdkáry levharty, tygry a jiné mazlíčky.
Ne vždycky se ale představení povedlo. Za stoletou historii ježdění na různých zdech smrti zemřelo několik desítek odvážlivců, kteří prostě nezvládli svůj stroj. Tahle bouračka jezdce jménem Alma Johnson z roku 1932 se ale naštěstí obešla bez zranění.
Aby přilákali diváky, začali si jezdci vymýšlet čím dál složitější figury a také se pustili do úprav – koule smrti se zmenšovaly (čím menší, tím nebezpečnější), zavěšovaly se několik metrů nad zem, neměly spodní část atd. divák si prostě žádá nebezpečí. Pro jezdce, samozřejmě.
John Topham – jeden z neznámějších jezdců na stěně smrti.
Šílené kaskadérské kousky předvádějí jezdci dodnes. Jezdí se na motorkách, v autech, ale i na kolech. Bez držení, na hlavě, nic není kaskadérům cizí. Mezi nejoblíbenější zábavy patří zdi a koule smrti například v Afghánistánu, Pákistánu, Indii a dalších zemích.
