Jsem láhev plná piva a tohle je můj příběh...
Je pondělí 3. července, blíží se desátá večerní. Anglie se stále topí ve smutku po vyřazení svých fotbalistů z mistrovství světa. Jestli se o Dánech říká, že pijí jako duhy, dnes už to neplatí.
České pivo, nápoj bohů
Jejich místo obsadili Angličané, alespoň tenhle den – pivo na žal teče proudem. Ve vesničce kousek od Londýna se pije i Budvar, vyhlášené české pivo, které se do Velké Br-tánie roky vyváží ve velkém. „Mě, láhev vychlazeného piva, si právě objednal jakýsi James a lije mě do sklenice. Vypadá, že se na mě opravdu těší – asi mu mám zaplašit žal. Jen mě trochu mrzí, že netuší, co všechno jsem prožila a s kolika lidmi jsem se setkala. Tady je můj příběh. A také příběh pivka, které tvoří můj obsah...“
Někdy v září 2005
A tak to všechno začalo
Můj život a život pivka, které mám v sobě, se začal psát před více než deseti měsíci v Žatci při nákupu toho nejlepšího českého chmele a vybraného ječmenného sladu. S těmi se mám ale teprve za nějaký čas osobně setkat. Je to ale dlouhá doba. A tak – abych vás nenudila – vám převyprávím jen posledních pět měsíců.
22. únor 2006
Bude mi teploučko
Začátek výroby piva, které teď zvolna sklouzává do Angličanova hrdla, je pěkný fofr. Sladová zrna doslova proletí válcovou šrotovnicí v množství pět tun za hodinu. Tzv. šrotování slouží k získání správného složení sladové drti, která ze sladových zrn vzniká. V zásobníku zůstává do druhého dne, než jde do varny.
23. únor 2006, 9.00 hod.
Posílají mě do varny
Šup se sladovou drtí do varny. Abyste věděli, že jsem se za tu dobu i něčemu naučila, budu na vás chrlit jeden odborný výraz za druhým. Ale nebojte se, všechny vám vysvětlím.
Zárodek piva nejdříve čeká tzv. vystírání. To se vezme vybraný rozemletý slad a smíchá se s vodou ze 300 metrů hlubokých artézských studní. Ty se nacházejí přímo pod pivovarem.
Teď přichází na řadu tzv. rmutování – nejdůležitější část celého výrobního procesu. Vezme se třetina objemu celé várky, tzv. rmut, a postupně se zahřívá na potřebnou teplotu. Je to důležité proto, aby výsledná sladina měla to nejlepší složení pro konkrétní pivko. Během rmutování je budoucímu pivku sice trochu horko, ale zase má klídek. A to několikrát, protože rmutování se dvakrát opakuje!
Následuje scezování – odstranění zbytků sladového mláta (pevný podíl) v tzv. scezovací kádi. Tím získáme první základní surovinu pro budoucí pivo – scezené sladině (kapalný podíl) se říká předek.
23. únor 2006, 11.30 hod.
A všechno to bublá...
Mláto se poté vyluhuje v teplé vodě, čímž vznikne výstřelek. Ten smícháme s předkem. Teď se musí vyrobit tzv. mladina. Toho náš tatínek – pan sládek Josef Tolar, který dělá v Budvaru sládka už jednadvacet let – docílí takto: sladinu 90 minut vaří s třikrát dávkovaným chmelem. Během vaření se odpaří přebytečná voda a mladina dostane potřebnou koncentraci pro určitý druh piva.
23. únor 2006, 13.00 hod.
Spát, jen spát
Mladina se ochladí a přidají se pivovarské kvasnice, nejlépe se jim daří při teplotě 5 až 10 ºC. A budoucí pivo může dvanáct dní ležet a nic nedělat. Během té doby se část cukrů přemění na alkohol a oxid uhličitý. Této fázi se říká hlavní kvašení.
7. březen 2006
Tři měsíce prázdnin
Pivko se krásně prospalo, ale klidu si užije ještě dost. V obrovských otevřených (dokvasných) tancích při teplotě jeden stupeň Celsia bude 90 dní ležet, aby mělo tu správnou chuť a barvu. Při tzv. dokvašování se pivo dosycuje oxidem uhličitým a získává říz.
5. červen 2006
Výdrž je potřeba
Teď, když je mladé pivo odpočaté, ho čeká filtrace a stabilizace. Musí mít přece jiskru a musí něco vydržet, až bude pevně uzavřené ve mně – pivní láhvi – někam cestovat.
6. červen 2006
A zase jak na kolotoči
Konečně přicházím na řadu já – královna mezi nápojovými lahvemi. Já a dalších 30 tisíc skleněných holek, které se tu za hodinu vystřídáme, si dáme naše kolečko. Abychom byly čisté, čeká nás 25 minut dlouhé mytí a třicetivteřinový průlet plničkou. Nalepí na nás etikety, aby nás všude poznali, a hurá na padesátiminutovou pasterizaci. Má podobný průběh jako zavařování ovoce. Nejdříve každou láhev pomalu zahřejí na 62 ºC a pak zchladí. Při druhém zahřátí mě uzavřou zátkou. Při následném uchlazení se pod zátkou vytvoří podtlak – to abych až do cíle dorazila zdravá! Co dál? Přijíždí kamion a už mě nakládají. Je to super, jedu do Anglie!
