Policejní psychologové Vladimír a Alan: Někdy sebevrah otočí zbraň proti nám! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Policejní psychologové Vladimír a Alan: Někdy sebevrah otočí zbraň proti nám!

Policejním psychologům se často podaří sebevraha, odhodlaného například ke skoku z okna, přesvědčit, aby svůj život neukončil.
Policejním psychologům se často podaří sebevraha, odhodlaného například ke skoku z okna, přesvědčit, aby svůj život neukončil.  (Aha! – Martin Pekárek, ara)

»V okně stojí nějaký chlap a vypadá to, že se chce zabít! Proboha, přijeďte hned!« I takové hlášení se čas od času ozve na lince 158 a pro policejní psychology to znamená jediné: dostat se na místo co nejdříve, opatrně se k sebevrahovi přiblížit a s pomocí informací, které o dotyčném zjistí, rozehrát »hru«, která má zabránit tragédii. Alan (41) a Vladimír (43) z Plzně si práci policejního psychologa sami zvolili, byť, jak přiznávají, při záchraně cizího života často riskují i ten svůj.

..

Kolik sebevrahů se vám podařilo zachránit?
Vladimír: „Zatím je naše úspěšnost stoprocentní. Je to ale dáno i tím, že někdy k případu ani nedojedeme. Když je ten člověk rozhodnutý skoncovat ze životem, většinou to udělá hned a na nic nečeká.“

Když přijedete na místo, poznáte hned, že je už třeba vyjednávání zbytečné?
Alan: „Naděje umírá poslední, nikdy to nevzdáváme předem. Někdy je to dost složité. Sebevrazi jsou často opilí anebo pod jinou návykovou látkou a člověk nikdy nemůže vědět, co nakonec udělají.“

Co lidi podle vašich zkušeností nejčastěji k sebevraždě vede?
Vladimír: „Dluhy, alkohol, partner... Jedno souvisí s druhým. Člověk nadělá dluhy, začne pít, což vede ve vztahu k problémům. Pak se rozhodne naráz se vším skoncovat.“
Alan: „Jsou ale i lidé, kteří na sebe chtějí jen upozornit. Mají nějaké problémy, doma už je ale nikdo neposlouchá, tak se takhle rozhodnou... S těmi se většinou spolupracuje dobře. Jsou rádi, že se někomu mohou svěřit, vypovídat se. Na druhou stranu některé jedince vedou k sebevraždě existenční problémy. Pamatuji si třeba na jednoho důchodce, který začal podnikat, ale nevyšlo mu to. Následovala exekuce, z důchodu mu nic nezbylo, neměl na nájem, energie, jídlo. Beznadějná situace...“

Na jaký případ, ke kterému jste jeli, do smrti nezapomenete?
Alan: „Na žádný se zapomenout nedá. Nejvíc asi vzpomínám na jednoho myslivce, který měl problémy s manželkou. Nejdřív chtěl zabít ji, potom sebe. Trvalo asi devět hodin, než se mi ho podařilo přesvědčit. Ze začátku měl zbraň namířenou i na mě, postupem času ke mně ale získal důvěru a s nikým jiným než se mnou si povídat nechtěl. Nakonec to tedy dobře dopadlo.“
Vladimír: „Já si vzpomínám na jednoho dobrovolného hasiče, kterého vyhodili z místního sboru. Chtěl na sebe upozornit, tak v noci opilý vylezl na stožár elektrického vedení, který měl asi třicet metrů. Pak začal šplhat po drátech do tmy. Bylo na nule, zima... Přivolaný byl i vrtulník. Snažil jsem se s ním vyjednávat přes megafon, ale on byl v takovém stavu, že už moc nevnímal. Nakonec usnul a držel se tam jen tak tak, už neměl sílu a nám se ho podařilo dostat dolů.“

Kliknutím zvětšete

Snaží se s vámi později sebevrazi nějak spojit?
Alan: „Čas od času se stane, že se nám ti lidé nebo jejich rodina ozvou a poděkují. Třeba jeden právník. Svému kolegovi z ničeho nic oznámil, že skoncuje se životem a pak zmizel. Nikdo nevěděl, kde je. Spojil jsem se s jeho manželkou a dalšími jeho blízkými. Že by měl nějaké problémy, bylo vyloučené. Nakonec jsem se zkontaktoval i s jeho lékařem a došli jsme k závěru, že motivem by mohly být psychické problémy, které měl v genech. Toho člověka jsme nakonec našli a vše mu rozmluvili. Jeho rodina i jejich lékař mi moc děkovali. Ani prý nevěděli, že nějací vyjednávači jsou.“
Vladimír: „Asi tři sebevrazi na mě chtěli telefon, který jsem jim samozřejmě rád dal. Potom už se ale neozvali. Každopádně je vždy příjemné, že vaši práci někdo ocení, poděkuje vám. Pak je vidět, že to, co děláme, má smysl.“

Vaše práce je riskantní. Báli jste se někdy o svůj život?
Vladimír: „Na to člověk ani moc nemyslí. Už mockrát se stalo, že sebevrah, který se chce třeba zastřelit, obrátí zbraň proti vám.“

Bojí se o vás vaše rodina?
Vladimír: „Manželce raději neříkám, na jaké případy jezdím... Je to tak lepší.“
Alan: „Samozřejmě, že strach o mě mají, ale už si zvykli. Je to práce, která mě baví.“

Mají sebevrazi nějaká přání?
Vladimír: „Většinou chtějí donést cigarety, alkohol nebo drogy. Z toho jim ale maximálně dáme cigaretu, alkohol i drogy jsou nepřípustné.“

Vyjednávání se sebevrahy je tedy podobné jako v akčních filmech?
Vladimír: „Realita je přeci jen trošku jiná. Když jedeme na místo, snažíme se o tom člověku ihned získat co nejvíce informací. Spojíme se i s jeho rodinou, jeho blízkými přáteli, abychom pak mohli zvolit tu nejsprávnější taktiku.“
Alan: „I když se mnohdy ptáme na choulostivé věci ze soukromí, rodina a okolí člověka, který chce se životem skoncovat, s námi vždycky spolupracují a snaží se pomoci. A to i v případech, když se třeba rozešli dost ve zlém a spoustu let spolu nemluvili a nemají o sebe vůbec žádný zájem.“

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.