Ježci se třesou strachy - Tohle počasí je zabíjí!
PRAHA – Deštivý srpen překazil mnohým dovolenkářům jejich výlety k vodě a rozmarné léto, které bude v následujících dnech panovat nad naším územím, přidělává ochráncům přírody hluboké vrásky na čele. Naši bodlinatí kamarádi nemají totiž za deště co jíst. Déšť zahání jejich přirozenou potravu, hlavně brouky a jiný hmyz, do hlubokých škvír mezi kameny nebo pod zem.
Tam jsou před ježky v bezpečí, a cesta hladových jedlíků tedy vede na asfaltové silnice, po kterých se prohánějí slimáci a hemží se tu žížaly. S potravou na ně ale čeká i smrt. Když už neskončí pod koly projíždějících aut, tak z 90 procent umírají na následky plicního onemocnění. Šneci a žížaly jsou totiž hostiteli hlístů. Nemocného ježka poznáte snadno silně kašle, skoro stejně jako člověk. Ježci nemají téměř žádné nepřátele. Jen pár se jich během roku stane kořistí divokých ptáků či velkých psů. Za jejich smrt může z 98 procent člověk a jeho auta. Pod koly umírají v celé Evropě každým rokem statisíce pichláčů. A když je léto opravdu deštivé, jako se chystá například letos, může se jejich počet přiblížit až jednomu milionu!
-
Nožky
Ty má sice ježek dlouhé jen 8 cm, ale zato velmi užitečné. Jsou zakončeny ostrými drápky a bodlináč jimi může pelášit až 10 km za hodinu. Přestože se jedná o velmi malého savce, tak když se naštve, používá přední tlapky k boxování, stejně jako klokan. -
Tlamička
V jeho tlamě je ukryto 36 velmi pevných a jako jehly ostrých zoubků. Dokáže jimi rozdrtit ovoce, brouky, ale i malé savce, například myši, nebo žáby. Při hodování hodně mlaská, čímž varuje případné nepřátele, aby raději zmizeli. -
Bodliny
Každý ježek jich má něco kolem 9 000. Bývají dlouhé dva až tři centimetry a špičaté, uvnitř jsou však duté. Málo kdo také ví, že jimi ježek může pohybovat. Naopak každý ví, že při hrozícím nebezpečí se z ježka stane pichlavá kulička. -
Sluch
Ačkoliv jsou jeho ouška jen jeden centimetr velká, uvítal by je každý špion. Za jejich pomoci je totiž ježek schopen slyšet tóny i v ultrazvukovém spektru. Dokáže tak dokonce rozpoznat i brouka, který leze pod kamenem. -
Zrak
Tak tady toho příroda ježkovi moc nenadělila. Jeho oči jsou opravdu velmi špatné. Okolí vnímá jen velmi mlhavě a je barvoslepý. Tento hmyzožravec se musí spoléhat především na sluch. -
Čich
Ježek ho má extrémně vyvinutý, dokonce lépe, než někteří psi. Zajímavostí také je, že je schopen cítit i ústy. Jeho centrum čichu je totiž informováno přes hltan. I to je důvod, proč ježci často plivou, jejich ústa musí být čistá
