Unikátní svědectví českého odstřelovače: Na člověka jsem nevystřelil!

V té době v budově jednal výbor pro kontrolu BIS, a tak se později dlouze ve Sněmovně spekulovalo o tom, jestli náhodou najatý odstřelovač nechtěl »sejmout« některého z politiků. Rukou odstřelovače údajně zemřel i podnikatel František Mrázek (†50), jehož vraha policie nedopadla. Zajímalo by vás, jací lidé jsou vlastně ti odstřelovači? Jeden z nich, jehož totožnost nesmíme z pochopitelných důvodů prozradit, řekl redaktorům spoustu zajímavých věcí…

Chráním si své soukromí!

Náš odstřelovač trval na tom, že nikde nesmí být uvedeno jeho pravé jméno. Proč? Stejně jako další členové elitních vojenských a policejních jednotek si totiž velice pečlivě chrání soukromí. A není se co divit! Jejich život i život jejich rodin je při odhalení v ohrožení. Říkejme mu proto třeba Roman. Podle Romana jeho sousedé a dokonce ani někteří přátelé o jeho práci, kterou nedávno opustil, nic netušili a netuší. Říká, že za svou desetiletou kariéru u policie i u armády nevystřelil ani jednou na člověka. Ostatně to samé prý mohou za posledních asi 13 let říct i ostatní čeští »snipeři«. Výjimkou snad mohou být členové speciálních vojenských jednotek operujících v Afghánistánu. Ale ani to se údajně nikdy nedozvíme. Jejich utajení je totiž absolutní!

Potřebujete obrovskou trpělivost

„Nejdůležitější je samozřejmě muška, ale bez schopnosti splynout s prostředím, umění stát se neviditelným a hlavně trpělivosti to nejde,“ říká o adeptech na práci odstřelovače Roman. Hodiny, nebo i dny v jedné poloze, bez možnosti odpočinout si, vyspat se, nebo dokonce jít na záchod, na to je opravdu potřeba silná vůle a vyrovnaná mysl. Roman pracoval i jako instruktor. Učil hlavně policejní, ale i vojenské odstřelovače chystající se na zahraniční mise.
„Mezi prací policejního a vojenského snipera je obrovský rozdíl. Nejenom v tom, že vojenský se pohybuje hlavně v přírodním terénu a policejní převážně ve městě, ale i ve způsobu střelby. Každý z nich má koneckonců jiný cíl,“ argumentuje Roman.

Policejní a vojenští odstřelovači? Velký rozdíl!

Úkolem vojenského odstřelovače je totiž trefit se na větší vzdálenost, ovšem požadavky na přesnost nejsou tak striktní. Školení vojenských odstřelovačů probíhá na vzdálenosti kolem 1000 metrů a dobrý zásah je ten, který vyřadí protivníka z boje. V podstatě tedy stačí i zranění. Vojáci nicméně musí povolat zdravotníka, dopravit zraněného k ošetření atd. Na několik minut je tedy vyřazeno z boje několik protivníků! Naopak policejní odstřelovač trénuje na vzdálenosti nepřesahující 700 metrů, ovšem musí být schopen trefit cíl s přesností na milimetry. Policejní odstřelovači totiž zasahují převážně v situacích, kdy zločinec drží rukojmí, a zásah ho tedy musí vyřadit okamžitě.
Tak, aby nebyl schopen třeba zmáčknout spoušť u hlavy rukojmího. „Policejní, nebo protiteroristický odstřelovač míří na horní část páteře, nebo na motorická centra v mozku. Pachatel musí prostě padnout jako podťatý. Odpovídá tomu i vybavení. Opravdová esa jsou schopná trefit se i na vzdálenost převyšující 1500 metrů!“ vysvětluje Roman.

Optika a pevná ruka

Rozdílnému přístupu vojenských a policejních odstřelovačů odpovídají i zbraně a hlavně optika, kterou používají. Policejní odstřelovači používají opravdu monstrózní optiky, které jsou ale těžké, pro vojenského odstřelovače tedy nepoužitelné. Co se zbraní týče, momentálně je používána hlavně puška americké výroby Barrett, nebo britská puška AWP. Mezi odstřelovači je ovšem legendou jiná zbraň. Je to sovětský Dragunov v různých modifikacích. „Dragunov je něco jako Kalašnikov. Puška, která se používá už 60 let, samozřejmě se ale modernizuje. Je to kult, všichni ji milují,“ říká Roman.
Pro přesnost zásahu ovšem není tím nejdůležitějším optika, ani použitá zbraň. Nejdůležitější je lidské oko a mozek. „Když má profík zmáčknout spoušť, musí všechnu energii směřovat jenom do jednoho bodu. Do oka. Dechová frekvence je minimální, je to trochu podobné transu,“ vypráví Roman. Soustředění musí být opravdu maximální. Každá chyba, jako neopatrný pohyb, nepřesný výstřel, nebo třeba obyčejné zakašlání, může odstřelovače stát život.

Dojít si na záchod? Nelze!

Problém nastává v okamžiku, když odstřelovač leží dlouhé hodiny v jedné poloze (možností, kde se schovat a doporučených poloh existuje několik desítek) a začne se mu chtít na záchod. Řešení je jednoduché. Prostě se to »pustí« do kalhot. Vojenští odstřelovači, kteří vědí, že je čeká mnohahodinové ležení a sledování protivníka, se často vybavují plenami pro dospělé. Nic přece nesmí ohrozit životy a zdar mise. Policejní odstřelovači s tím většinou problémy nemají. Poměrně snadno se totiž mohou vystřídat.

Tři vteřiny a byl jsem zabiják

Jak už bylo řečeno, Roman sice pracoval deset let jako vojenský, později policejní odstřelovač, přesto na člověka nikdy nevystřelil. Jednou tomu byl ale hodně blízko. „Ležel jsem na střeše paneláku a sledoval muže, který si vzal bývalou manželku a dítě jako rukojmí. Hrozilo, že je oba zabije. Měl jsem ho na mušce a čekal na rozkaz. Zní to možná hrozně, ale větší adrenalin jsem v životě nezažil. Situace byla opravdu složitá. Ten chlap se oháněl pistolí. Byl to nějaký zoufalec co přišel o práci, manželka se s ním rozvedla a tak. Líto mi ho ale nebylo. Nakonec to vzdal asi tři vteřiny před tím, než jsem zmáčkl spoušť, “ vzpomíná Roman.

Romanovi podle vlastních slov to, že střílel maximálně do terče, vůbec nevadí. Práce českých odstřelovačů už je prostě taková. Dlouhá léta dřou, trénují, díky tomu také patří k absolutní světové elitě. Dokonce vozí spoustu ocenění z mezinárodních soutěží, ale vlastně se k svojí práci v praxi v drtivé většině případů vůbec nedostanou. „Buďme rádi, že žijeme v zemi, kde odstřelovači mačkají spoušť jenom na střelnici,“ říká na závěr Roman.

Nejslavnější odstřelovači historie

Simo Häyhä (1906-2002)
přezdívaný Bílá smrt je pravděpodobně nejznámějším odstřelovačem historie. Během tříměsíční Zimní války (1939-1940) mezi Finskem a Sovětským svazem zabil podle oficiálních údajů 505 sovětských vojáků, podle neoficiálních dokonce 542!

Ljudmila Pavličenková (1916-1974)
byla sovětská odstřelovačka, která během 2. světové války na různých bojištích pobila oficiálně 309 nepřátelských vojáků, včetně 36 nepřátelských odstřelovačů.

Vasilij Zajcev (1915-1991)
se stal legendou bitvy o Stalingrad. Za necelé dva měsíce v ruinách Stalingradu údajně »ulovil« 225 německých vojáků a důstojníků. Podle jeho příběhu byl dokonce natočen film Nepřítel před branami.

Matthäus Hetzenauer (1924-2004)
byl asi nejúspěšnějším německým odstřelovačem 2. světové války. Na své pažbě má oficiálně uznaných 345 zářezů.