Likvidace na objednávku? V Česku docela snadné...

Neudělali nic a skončili na 1,5 roku ve vazbě! A může se to stát i vám...

Ve vazbě můžete bezdůvodně strávit dlouhý, bezmocí naplněný čas. Pokud budete mít štěstí, tak vás za rok a půl soud v plném rozsahu osvobodí. A vy se pak, zcela vykolejení, budete s pachutí křivdy donekonečna ptát, kdo vás za zničenou kariéru, pošramocenou pověst, zpřetrhané vztahy a nalomenou psychiku odškodní. Tohle se přesně stalo i dvěma mužům, kteří deníku Aha! popsali svůj neuvěřitelný příběh…

Kauza se týká nelegálního držení a distribuce drog a její dva aktéři chtějí zůstat v anonymitě. Po půl roce po propuštění totiž opět rozjeli své kariéry a bojí se, že by je stín, byť nevinné vazby, poškodil. Dokonce odmítli setkání na veřejnosti a raději mě pozvali do bytu, který mají na Pankráci v pronájmu. Absurdní je, že se z něj dívají na věznici, kde strávili 541 dnů…

Zfalšované protokoly

Prvním z postižených mužů je čtyřicátník pocházející z Jizerských hor. Řadu let žije v Praze, dělal manažera, také podnikal. Druhým je čtyřiadvacetiletý Slovák, jenž v naší metropoli studoval jazyky a Fakultu tělesné výchovy a sportu. Prvnímu budu říkat Martin, druhému Richard – to pro přehled.

Nejdříve zatkli staršího Richarda: „Před domem mě dva chlápci srazili k zemi, seřezali, spoutali, oslepili neprůhlednými brýlemi. Celou dobu jsem netušil, že jsou to policajti a celníci. Po dvou hodinách proběhla domovní prohlídka. Nic nenašli, ztratili mi klíče, které se téměř po roce záhadně objevily na policii, zatímco byt byl mezitím vykraden.“ Zmláceného ho odvezli na kriminálku, a po pár hodinách za ním putoval i Martin. „Obvinili nás z členství v organizovaném gangu, který do Prahy distribuuje kokain. Záleželo jim na Richardovi. Mě zadrželi jen proto, abych proti němu svědčil. Pokud bych to udělal, pustili by mě,“ vypráví Martin, který ale křivě svědčit odmítl a tudíž ho nechali (stejně jako Richarda) v pankrácké vazbě 541 dnů! Co na tom, že důkazy byly založené na nepřesně přepsaných telefonních odposleších, zfalšovaných protokolech a neregulérně sestříhaném videozáznamu ze zatýkání. To vše vyšlo najevo až u soudu.

Arogance mocných

„Jsem přesvědčený, že mě začali sledovat na objednávku jednoho bývalého kolegy z klubu Naif. Všechno pak spustil celní agent pan K., který vedl sledování, i když distribuce drog pod celní správu vůbec nepatří. Pan K. pak u soudu řekl, že u mě nikdy žádný kokain neviděl, nikdy se o něm nemluvilo, ale protože jsem si domlouval schůzky s mnoha lidmi, nabyl přesvědčení, že se o něj zřejmě jednat bude. A u soudu také prohlásil: „My je chtěli udělat na 4. odstavec paragrafu 187 a když to nešlo, tak jsme je udělali na druhej – na prodej drog,“ říká Richard.

Vazební soudkyně pak oba muže po pěti minutách poslala na Pankrác. Fakt, že nejsou trvale hlášeni v Praze, a navíc podnikají či studují (tudíž nemají zaměstnavatele), byl pro ně prý přitěžující okolnost. Policejní komisařka paní L. pak všemu nasadila korunu, když prohlásila: „Já nemám kam spěchat, na drogy mám rok,“ a odjela do lázní. Odsouzení byli kvůli ní tři měsíce v izolaci.

Jejich dopisy se ztratily, navíc dostali samovazbu, aby tzv. »uzráli«. Richard viděl policejní komisařku po půl roce, Martin až po 10 měsících. Vyšetřování se táhlo, komisařka L. zamítla vše, co by mohlo svědčit o jejich nevině. Její počínání kryla státní zástupkyně paní R., která podala stížnost, když soudkyně vrátila spis k došetření, což Richarda s Martinem stálo dalšího půl roku ve vazbě. Se zmíněnými dámami se vezl i soudce pan R., který při rozhodování o vazbě buď ani neotevřel spis, nebo záměrně v usneseních lhal!

„Museli jste mít přidělené advokáty ex offo. Proč dopustili takové průtahy?“ ptám se Richarda s Martinem. „Můj advokát za mnou vůbec nepřišel a ani na dopisy neodpověděl,“ říká Martin. Richard dodává: „Můj advokát ex offo, JUDr. Dekanová, se snažila. Chodila na policii, ale na komisařku paní L. a spol. neměla.“ Jak to tedy řešili? „Půjčili jsme si od kamarádů peníze na obhájce Karla Horáka, teprve on dal věci do pohybu,“, říkají oba a dodávají: „Těch osmnáct měsíců vazby nám ale úplně zničilo život. Přišli jsme o všechno. Zbylo jen pár přátel, pro všechny ostatní jsme ti, co seděli. A hlavně máme pořád pocit, že nás státní úředníci, kteří chtěli, abychom skončili za mřížemi, dál pronásledují jako smrt. A ta vás, i když jí uniknete, stejně jednou dostane.“

Právník Karel Horák: To strašné porušení zákona mě vyděsilo

PRAHA – Muži, jichž se případ týká, si budují nový život a lpí na skryté identitě. Proto jsme zašli za jejich advokátem, Karlem Horákem.

Byl jste prokurátorem, soudcem, teď jste advokát. Můžete ten případ posoudit z různých úhlů.
„Právě proto jsem od okamžiku, kdy jsem převzal obhajobu, věděl, že bude úspěšná. Kvalita důkazů byla až překvapivě nízká, některé důkazy byly obstarány a pořízeny až vyloženě amatérsky. Bohužel jsem ale také tušil, že vítězství dosáhnu až u soudu a mé klienty do té doby z vazby nepustí. Nejvíc mne ale vyděsilo tak četné a jednoznačné porušování zákona.“

Necítil jste se chvílemi bezmocný?
„Z přístupu policejní komisařky jsem cítil přímo osobní zájem na tom, abych své klienty neobhájil. To je v právním státě na pováženou. Ale největším překvapením pro mě bylo totální selhání dozoru státní zástupkyně. Může mě jen těšit, že ani jedna z nich už na svém místě nepracuje.“

Jistí lidé udělali v téhle cause značná pochybení. Ponesou za ně odpovědnost?
„Buďme realisté. V našem právním systému vůbec nezáleží, zda máte pravdu, ale jaké máte důkazy. A i když důkazy máte, záleží jen na státním zastupitelství, jak s nimi naloží… A jak potrestat policejní komisařku, která zapírá existenci listinného důkazu, který svědčil ve prospěch mého klienta? Jak potrestat soudce, který se mne po 10 měsících zeptá, zda trvám na stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, přičemž dosud tuto stížnost nepostoupil svému nadřízenému soudu? Jak potrestat soudního funkcionáře, který 10 měsíců vyřizuje vaši stížnost na průtahy v řízení? Ministerstvo spravedlnosti za nic nemůže. Budu po něm ale žádat pro své klienty odškodnění.“

Nevinní chtějí satisfakci za zničený život. Co plánujete, aby bylo zadostiučinění dostatečné.
„Přístup státního zástupce, který obžalobu zastupoval v řízení před soudem u posledního hlavního líčení, byl vzácně světlým bodem. Je jen málo státních zástupců, kteří dokáží objektivně reagovat na vývoj dokazování a přiznat, že obžaloba stála na hliněných nohou. Jen těžko si dokážeme představit, jak nespravedlivé věznění změní lidský život. Mí klienti strávili přitom ve vazbě rok a půl. Satisfakce nebude nikdy dostatečná, pokud se původci škod budou schovávat za stát. Odškodnění půjde bohužel z peněz daňových poplatníků.“

Autor: FRANTIŠKA ČÍŽKOVÁ
Foto Aha! – Kateřina Kalibánová, Petr Novotný