S hercem Jiřím Schwarzem, jaký byl Karel Hynek Mácha: Vztekloun, který mučil ženy!

Díky herci JIŘÍMU SCHWARZOVI (48), který před 21 lety ztvárnil Máchu ve Vláčilově fi lmu Mág, si ho přesto umíme představit…

Jiří, sám jste autorem divadelní inscenace o Máchovi, a dokonce jste si ho v ní i zahrál. Vy jste Karlem Hynkem přímo posedlý!
„No, od té divadelní premiéry uběhlo už určitě 20 let. To mi bylo asi tolik, co Máchovi v době, kdy ve svých pětadvaceti napsal Máj. Pak jsem s inscenací sjezdil celou republiku včetně Slovenska. Asi 120 repríz. Ale ano, Mácha mě vždycky dost zajímal i jako člověk, nejen jako básník. Nastudoval jsem si o něm téměř všechno, co je dostupné. Bylo o něm napsáno mnohonásobně víc, než napsal on sám. Zajímavá je třeba tlustá kniha od Sabiny – Máchova kamaráda a také autora libreta k Prodané nevěstě a rakousko-uherského konfidenta. Myslím, že on Máchu vykreslil nejvěrohodněji. Jiní autoři viděli Máchu jako buřiče, další zase jako romantika. Ale pravda je, že soužití s Máchou muselo být svízelné, byl velice sebestředný, netrpělivý vůči jiným lidem a často se vztekal, když nebylo po jeho.“

Co ještě jste o něm zjistil?
„Třeba že se vůbec neměli rádi s Josefem Kajetánem Tylem. Prý mezi nimi byla dáma – dokonce dvě, sestry. A nerozuměli si ani názorově… Praha měla tehdy 80 000 lidí. Mácha bydlel na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí.“

Od svých sedmi let jste jezdil na prázdniny do Starých Splavů. Právě zde našel kdysi Mácha inspiraci k napsání Máje…
„Jarmilina skála, pohled na jezero – vlastně rybník, který založil Karel IV., hrad Bezděz na obzoru, borový háj – to byl ten magnet. Tudy taky vede turistická trasa zvaná Máchova stezka. Po ní skutečně Karel Hynek chodil. Ušel až 50 kilometrů denně. Psal si turistický deník. Ve čtyři ráno vyšel z Prahy, před polednem už byl na Mělníce a pak šel sem. Všechno zvládl během 24 hodin.“

Vyzkoušel jste si Máchovu trasu?
„Jen zlomek, před natáčením Vláčilova filmu. Neušel jsem samozřejmě to, co on, ale spal jsem, jako on tehdy, pod širákem. Měl jsem ovšem základní výbavu. Na rozdíl od Máchy, který měl s sebou jen plášť, žádnou deku ani spacák.“

Umíte si představit, jak Mácha vypadal?
„Umím. Existuje i několik portrétů lidí z Máchovy doby. Jeden z nich od malíře Šíra by mohl být velmi podobný tomu, jak lidé popisovali, že Mácha vypadal.“

Přihodilo se vám, že jste se někdy tak ztotožnil s rolí Máchy, že jste zapomněl, že jste Schwarz?
(smích) „Čas od času se to přihodilo. Kvůli velmi intenzivní práci na filmu Mág jsem byl i trochu nerudný na lidi. Točilo se denně, musel jsem kvůli roli i velmi zhubnout – měl jsem hlad, musel jsem držet dietu, proto na mě raději mluvili opatrně, aby mi neujely nervy.“

Máchovu milou a matku jeho syna Lori Šomkovou hrála ve filmu Veronika Žilková…
„A výborně! Veroniku znají diváci jako temperamentní herečku, impulzivní, emancipovanou mladou dámu. Lori byla přitom pravý opak. Domácí puťka, co neuměla pořádně česky. Vláčil říkal, že Lori je taková myš a Mácha je kobra. Myš fascinovaná kobrou. Mácha s ní opravdu zacházel strašně. Žádnou ženu totiž Mácha nemohl milovat, protože jí okamžitě vyčetl, že není taková, jak on si vysnil ty svoje Jarmily, Márinky a další lásky, o nichž tak romanticky psal.“

Tedy fuj! Pryč od Máchy… Vy sám jste herec na »volné noze«. Máte za sebou řadu divadelních rolí, také jste ale daboval ve filmech spoustu hollywoodských hvězd. Russela Crowea v Gladiátorovi, Mela Gibsona v Hamletovi či Patricka Swayzeho ve filmu Duch... Samí sympaťáci.
„Když si tak krásné role nemohu zahrát v Hollywoodu, tak je hraju aspoň u mikrofonu. (úsměv) Dabing je náročný, člověk si nemůže vymýšlet a co nejvíc se musí přizpůsobit osobnosti herce. Daboval jsem i Marlona Branda, dvakrát Stevea McQueena… Kromě Russela Crowea nemám ale herce, kterého bych daboval pořád.“

Máte krásný hlas, i dobře vypadáte. Co vy a ženy?
„Jak bych to řekl… Třeba když mi bylo 27 let a točili jsme Mága, půvabné holky se tenkrát za mnou docela otáčely. Po prvním manželství už jsem se ale pak do dalšího nepustil. Zvykl jsem si žít jako starý mládenec, má to jisté výhody. Ženatý muž má život plný »musů«. Pořád prostě něco musí. Když se ze mě stal opět svobodný člověk, začal jsem si život řídit podle svého. Když chci, tak můžu, když nechci, tak nemusím.“ (smích)

● ● ●

Rozhovor, který jsme dělali ve Starých Splavech, kam Jiří Schwarz dodnes jezdí, končí. Od břehu jezera, kde Máchova Jarmila kdysi marně čekala na svého milého, nás žene vydatný déšť. Když v Praze mrholí, ve Starých Splavech leje. A nad Bezdězem křižují oblohu blesky. Romantická scenerie jak vystřižená z Máchova Máje, asi nejslavnější české básně všech dob…