Zamordoval vlastní mámu, a ještě teď říká: Ta svině si to zasloužila!

Vladimír Herbych

Vladimír má za sebou 29 let v kriminálech a jeho jediným světlem na konci tunelu je teoretická naděje na podmínečné propuštění v roce 2030…

Kdy jste šel do kriminálu poprvé?
„V pětadvaceti.“

V tomhle věku tehdy kluci zakládali rodiny…
„Já se taky oženil a krátce nato se rozvedl. Dítě jsme neměli. Dělal jsem na povrchový šachtě a bral dobrý peníze.“

Proč vás teda zavřeli?
„Za vykrádání hospod. Nic velkýho to nebylo.“

Dostal jste půl roku, vyšel ven a za chvíli byl zase zpátky. Tentokrát na dvacet let. Co se stalo?
„Měl jsem na Pohořelci pronajatou cimru. Po návratu jsem se do ní nemohl dostat, protože majitel nikde nebyl. Na chodbě se mě pak starší paní ptala, koho sháním. Říkám, že toho a toho, a ona povídá, že tam není. Byl prosinec a já neměl kam jít. Šel jsem teda naproti do vinárny a asi v jedenáct se vrátil. Ale nikdo tam nebyl. Seděl jsem na chodbě a ona, že tam můžu přespat. Abych si sedl na nějakou židli. K ránu mi ale řekla, že jí mám dát za to pět set. Já na to, že je nemám. A ona, že zavolá policii a poví, že jsem ji chtěl znásilnit. Dostal jsem strach. Tak jsem ji uškrtil!“

A jaký je to, pane Herbychu, pocit někoho uškrtit?
„Musíte pryč, aby vás náhodou nezavřeli za něco, co jste neudělal. Pak vám všechno postupně dojde. Jakej je to pocit? Nevím… Nezkoušejte to!“

Pane Herbrychu, teď se přeneseme do 24. května 2000, do Sedlce na Plzeňsku, kdy jste zavraždil matku. Proč vlastně? Jaká byla vaše maminka?
„To je těžký… V dětství mi pořád dělala naschvály. Chytla se všeho, co nevlastní táta řekl. Dva dny jsem třeba nejedl. Buď to dělala úmyslně, nebo měla strach, že by se to on dozvěděl. Sestře dala všechno. Měla ji s nevlastním otcem, když se podruhý vdala!“

Trápil vás otčím hodně?
„Když jsem něco nestihl, hned nesplnil, tak mě zbil. Oblíkl mi mokrou teplákovou bundu a vzal důtky. Bylo jich asi devět a těma mě sešlehal!“

A co onen čtyřiadvacátý květen roku dva tisíce?
„O tom, jak mi matka ublížila, jsme párkrát před tím měli debatu a bavili se o tom i v ten den. Pak jsem odjel do Plzně kvůli práci. Dal si tam dvě »dvoudecky« vína a předtím jednodvě piva. A večer, když jsem přijel domů, mi matka řekla, že mluvila s dcerou a že bude lepší, když vypadnu. Já na to, že ještě přespím! Ona z ložnice křičela, ať se seberu. Tak jsem za ní přišel a začal sprostě nadávat, proč mě vyhání, když mám na »celej« měsíc zaplaceno. A ona že zavolá policajty, že ji seru… Dostal jsem vztek, dal jí kolem krku ručník a tím ji uškrtil.“

A potom?
„Když jsem odcházel spát, ještě dejchala! Ráno jsem na ni zaklepal, aby vstala. Pak jsem otevřel a zjistil, že je konečná. Tak jsem jí natrhl lalůček, sundal náušnice, vzal prstýnek… Když jsem ji táhl do sklepa, stáhla se z ní noční košile… Pak jsem se oblíkl, zamknul a šel pryč.“

Doživotí za vraždu matky jste přijal s klidem…
„Přijal jsem ho chladně a s úsměvem! Byl to takovej hřejivej pocit, že jsem ji sprovodil ze světa. Vidíte tu jizvu? Sekla mě nožem, když jsem šáhnul po karbanátku. Řekla, že budu žrát jen suchý brambory. To je máma? Takhle se ani ta největší »kurva« nechová. Říká se, že o mrtvých jenom to dobrý. Ale tahle svině si to nezaslouží v žádným případě!“

Co vás za mřížemi drží při životě?
„Mám tady jídlo, kafe, čtu knížky, dívám se na televizi. Jen s tím kouřením to je špatný!“

Na co se v televizi díváte?
„Na zprávy, sport, »Cestománie«, pořady o zvířatech. Sleduju seriál »Ztraceni«, to je takový úlevový… Nebo »Poštu pro tebe…«“

Foto Aha! – Dalibor Puchta

15.9.2007