Přiznání »kůžičkového« kuchaře Ládi Hrušky: Panický strach z kostí! Co tedy vaří na Vánoce?
33 fotografií
Má panický strach z kostí a ryb, proto si kapra na Vánoce nedá. Láďa Hruška (40) má však vždycky v kapse nějakou tu vychytávku. Místo tradičního pokrmu plného kůstek si proto připravuje šlehačkovou klobásu, na které si u štědrovečerní tabule pochutná. A o recept se ochotně podělil i se čtenáři Aha! Kromě toho se rozpovídal o svém dětství, splněném životním snu i o tom, jak a s kým stráví nejkrásnější svátky v roce.
Byl jste kutil dětských let?
„Jsem spíš badatel než kutil. Vždy mě zajímalo, jak věci fungují, a fascinovaly mě kytky, keře, plody a semínka. Chtěl jsem být botanik a takový druhý pan Větvička. Bavila mě genetika rostlin a chemie všeho druhu. Po státnicích na Pedagogické fakultě jsem dokonce dostal nabídky na doktorát na farmaceutické fakultě, a další doktorandské studium jsem po další nabídce dokonce absolvoval na Slovensku. Teorie byla v pohodě, praxi a učit na univerzitě už jsem ale nestihl. Odmalička jsem ale měl touhu být hercem, ačkoli jsem paradoxně introvert. A věděl jsem, že vědecká dráha mě naplňovat nebude. Prostě to tak je. A ze světa teplých a jistých židlí jsem se vrhl do džungle showbyznysu, intrik, přetvářek a nejisté budoucnosti. Nelituji ale ničeho. Nikdy. Mám, co jsem chtěl, a jsem spokojený.“
Původně jste tedy učitel, proč jste si tento obor vybral?
„Protože mě ta profese fascinovala. Učitel je takový herec před žáky, měl jsem v tom jasno od mládí, i když o mně ostatní pochybovali. Mě prostě baví bořit mýty a předsudky. Je to adrenalin a ten mě žene dál.“
Tvořil jste jako malý s rodinou?
Kutil v pravém slova smyslu je táta. To jsem byl vždy po ruce, podával hřebíky nebo stloukal králíkárnu pod jeho vedením. Protože jsme ze zemědělské rodiny, tak jsem strávil více času na poli okopáváním brambor, sběrem mandelinek nebo s krávami v prasečáku s babičkou. Tam mi bylo hezky, i když to tam smrdělo. Kde jsou ty časy...“
Jak se z vás stal každému známý Láďa Hruška? Jaká byla vaše cesta k úspěchu?
„Ani nevím. Jelikož jsem obětoval léta studia a šancí stát se vědcem tomu, čím jsem dnes, tak jsem měl pocit, že musím pracovat na plný plyn a nedělat chyby, být pokorný. Utekl jsem dělat tenkrát novinařinu jako elév v šestadvaceti letech. To mají novináři většinou slávu za sebou a vlastní svoje PR agentury a jsou – jak se říká – za vodou. Já ale takový nechtěl být, jen mě lákala ta práce a předávat lidem zprávy v mém podání. Řeknu to ale stručně. Má cesta k úspěchu byla a je trnitá, žádná procházka růžovým sadem, žiju si svůj americký sen po česku se vším, co k tomu patří. Ale nestěžuji si. Je to má volba a já věřím, že je správná.“
Máte dokonce svou nadaci Dobrý skutek Ládi Hrušky.
„Nadace je můj sen, žádná pračka peněz nebo tak. Chci pomáhat přímo a bez provize pro mě. Já si na živobytí vydělám poctivě. Je velká škoda, že tu není pořad typu Modré z nebe jako na Slovensku. Má to svůj smysl a velké emoce. Takový formát bych chtěl jednou moderovat, až se naučím ovládat ty správné emoce před kamerou. Zatím je dusím v sobě a asi to musí uzrát v ten pravý čas.“
Jaký to je pro vás pocit, že vás každý na ulici pozná?
„To mě vůbec neobtěžuje, mě to baví. Mám to rád. Stalo se něco, co nedokážu pojmenovat. Ale děti, babičky, kluci, holky, to je jedno, jsou rádi, že mě vidí, potkají a dělá jim to radost. A tím pádem to je i má radost. Soucítím s nimi.“
Co vám udělá největší radost?
„Maličkosti. Úsměv. Když si udělám čas na přátele, jsem doma se svým psem pod peřinou, když nemusím nic řešit. Vše ostatní máme nebo si koupíme.“
Jak probíhá rekonstrukce vašeho domu? Kolik problémů řešíte?
„Každý, kdo se pustil do nějaké rekonstrukce, ať bytu nebo domu, tak ví, o čem to je. Je to peklo. Ale peklo se pomalu, ale jistě mění v ráj. A problémy jsou od toho, aby se řešily. Takže ano, problémy řešíme. Jako každý jiný. Je fakt velký problém dneska sehnat spolehlivé a šikovné dělníky. Já je mám, ale je to fuška. Na obkladače Radka jsem si třeba počkal půl roku. Ale věděl jsem, že se to vyplatí a že nebudu litovat!“
Přidáte i vy ruku k dílu?
„Tak snažím se. Míchám maltu, nosím kýble, dělám svačiny. Dělám to, co umím a zvládnu. Do toho, co neumím, se nemontuju.“
Máte nějaký nejoblíbenější recept?
„Vařím si takovou à la dietní stravu tak, aby mi chutnala. Nejím po hospodách, mohl bych vydat kuchařku, co jíst, abyste zhubli, co by prospělo vašemu srdci, lepší krvi a tak dále. Nechci tím ale nikoho obtěžovat. Odmítl jsem nedávno medikamentózní léčbu a zkouším takové svoje přírodní vychytávky a uvidíme. Snad se to srovná. Ale k tomu receptu. Drůbeží játra na cibulce a víně u nás jedou dvakrát týdně. Jsou superdietní a budete mít po nich krev jak zamlada díky jejich složení. Hodně ujíždím i na pohance, která vám díky kouzelné látce jménem rutin opraví i ty nejjemnější cévky v mozku.“
Jaká příhoda z natáčení vás nejvíc pobavila?
„Já se bavím každý natáčecí den. V práci se musím prostě cítit jako na mejdanu s nejlepšími přáteli. A když to tak není, zasahuju jako Policie v akci. Vlastně mě moc nebaví, když ve skanzenu v Přerově nad Labem jednou měsíčně v pondělí točíme recepty na celý měsíc dopředu. V pondělí proto, že tam je klid a nemají otevřeno, ale zároveň mám již několik let v pondělí naordinovaný půst. Takže zatímco se štáb těší na to, co uvařím, já jsem o hladu. To jsou muka.“
Podle čeho přijímáte nabídky na reklamu?
„Nabídek na reklamu zase tolik nemám. Přijde třeba jedna za život, a u mě přišla. Chtěl jsem si to zkusit a zároveň být s tím v pohodě, a tak jsem ve finále přepsal hlavnímu textaři scénář, abych byl jen za herce, ne žádnou podbízivou a využitou loutku, a aby všichni byli spokojeni. Myslím, že se to povedlo.“
Celý rozhovor i s receptem na Šlehačkovou klobásu si můžete přečíst v tištěném sobotním vydání deníku Aha!
Jak vznikal rozhovor?
S Láďou Hruškou jsem se poprvé setkala na jeho Vánočním workshopu, kde předvedl, jak si vyrobit vánoční ozdobu ze štětce či stužek. Dal nám ochutnat i svého legendárního svařáku a na všechny byl jako v televizním pořadu velice milý. V ten moment jsem se rozhodla ho požádat o rozhovor a on s úsměvem přikývl.
Láďa Hruška koupil zámeček v rodném kraji:
33 fotografií
