Farář celebrit Zbigniew Czendlik (54): Neštěstí je, když shoří duše!

Celý svůj život jste zasvětil víře v boha. Jak vás oslovila?
„Lidé si často myslí, že vyznání začíná zázračně. U mě to nic takového nebylo. Já se jako věřící narodil, jsem přece z klasické polské katolické rodiny. Ale s vírou se to u nás nepřehánělo. Nebyli jsme žádní fanatici. Jen jsme pravidelně chodili do kostela, ke zpovědi i na všechny pobožnosti a světili každý církevní svátek. Já byl ale trochu rebel a kolikrát jsem se místo ráno a večer stihl pomodlit jen večer.“

Proč jste se rozhodl, že budete působit v Česku?
„Popravdě jsem si představoval, že mě pošlou do jiné země. Všichni moji známí odjížděli do Ameriky, Itálie, a já dostal Česko. Víte, u nás je to jako na vojně. Povolají vás a vy jdete. Není na výběr.“

Kdybyste nyní na výběr měl, vybral byste si jinou zemi?
„Teď už rozhodně ne. Mám tu přátele, a dá se dokonce i říct, že Česko mám i ve svém přijmení. Je to takové nedopatření kvůli tomu CZ. Napovídá mi to, že jsem se zde měl narodit, ale CZ je hned doprovázeno anglickým slovem END. Jasné znamení o tom, kde mám skončit.“

Jaké byly začátky v nové zemi?
„Musím říct, že dobré. Všichni mě přijali velice mile, i s mým polským přízvukem. Teď doufám, že mluvím o dost líp česky, protože polštinu jsem skoro zapomněl.“

Nedávno jste pokřtil knižní vydání svých televizních rozhovorů Uchem jehly. Jak k tomu došlo?
„Po vydání první knihy Postel, hospoda, kostel, kde prozrazuji svá tajemství, jsem dostal chuť tvořit dál. Chtěl jsem také uspokojit sortu lidí, která raději čte, než se dívá na televizi. Musím se ale přiznat, knihu Uchem jehly jsem nepsal přímo já. Požádal jsem o pomoc přítele. Jsou to ale spíš sepsané rozhovory z pořadu České televize, které mají čtenáře obohatit a předat jim příběhy psané životem.“

Jaký nejsilnější zážitek se vám stal při natáčení tohoto pořadu?
„Naštěstí se nikdy nestalo, že by se natáčení zrušilo, nikdy neměl ani štáb problém a pokaždé host dorazil. Jednou jsem však přecenil své síly. Přijel jsem ze zahraniční cesty, unavený, a rovnou jsem si to namířil na plac. Položil jsem kufry a hned natáčel. Trochu se mi motaly myšlenky, ale oba natočené rozhovory dopadly dobře. “

Jak se na moderování připravujete?
„Když točím pro Českou televizi, tak dostávám připravené rešerše. Poté si je přečtu, podtrhám to nejzajímavější a vytvořím otázky. V jednoduchosti je krása, jak se říká.“

Býváte při natáčení nervózní?
„Vždycky. Před kamerou víc než v rádiu. Nicméně občas na rozhovor přijde host, kterého sám doporučím. V ten moment to pro mě je zase o kapku příjemnější, protože toho člověka znám a vše probíhá jako pokec s kamarádem v hospodě. Kromě toho se vše natáčí na faře, kde působím, ve mně známém prostředí. Jsem tam zkrátka doma.“

Myslíte, že hosté jsou nervózní z vás?
„Doufám, že ne. Snažím se, aby mezi námi při rozhovoru byla přátelská atmosféra, a záludným otázkám se vyhýbám.“

Ve vaší nové knize jsou i rozhovory s českými celebritami, co byste nám o nich prozradil?
„Nerad mluvím o lidech, kteří u toho nejsou. Každý by měl mluvit sám za sebe. Musíte se tedy zeptat, jací jsou, jich osobně.“

Mnoho lidí vás vnímá jako celebritu, co si o tom myslíte?
„Nemám rád slovo celebrita. Když se proběhnete nahá po Václaváku, budou o vás také psát a začnou vás zvát na večírky. Moc bych vám to nedoporučoval!“

Kdo je Zbigniew Jan Czendlik
Narodil se 6. září 1964 v Polsku (Brenná). Je římskokatolický kněz působící v České republice a děkan lanškrounský. K nám byl vyslán z Polska v roce 1992. První rok strávil jako farní vikář v Náchodě. V roce 1997 se mu podařilo dokončit opravu kostela sv. Václava v Lanškrouně, kde dodnes působí. Jako moderátor se objevil v pořadech ČT Uchem jehly a U Pastýře.

Jak vznikal rozhovor
Osobnost, jakou je pan Czendlik, je těžké jen tak někde odchytit. Jako římskokatolický kněz má pravidelné úkoly a poslání, které musí v rámci své víry plnit. Ve zbytku času natáčí pro ČT1 nebo vysílá v rádiu. Aby toho nebylo málo, tak je ještě spisovatel. Setkali jsme se na křtu jeho knihy Uchem jehly a domluvili se na telefonickém rozhovoru. Byl velmi milý, vstřícný, jen o celebritách nechtěl mluvit. Jako správný zpovědník.