Herec Milan Šteindler: Můj boj s depresemi! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Herec Milan Šteindler: Můj boj s depresemi!

Milan Šteindler
Milan Šteindler (Reprofoto FTV Prima)

I když to bude třicet let, co se točila komedie s legendárním Víťou Jakoubkem, na herce a režiséra Milana Šteindlera (61) stále lidé volají: Vrať se do hrobu. Herec, který je celý život spjatý s divadlem Sklep, teď má ale před sebou zbrusu nové dílo – hru Tatarák na ex, která bude mít premiéru v pátek v Divadle Palace. A láká diváky na to, že půjde o krutě upřímné a hodně otevřené dílo.

Cigára, chlast, drogy, deprese. To jsou docela silná témata na jedno představení…
„To ano, podtitul té komedie je »krutě upřímná!«. Nápad na hru vznikl u piva. S kolegou režisérem Jiřím Antonínem Trnkou, který je také ředitelem divadla v Děčíně a Činoheráku v Ústí, jsme chtěli psát podle nějaké knižní předlohy. Ale najednou jsme zjistili, že píšeme vlastní věc. A ptáme se, kdo rozhoduje o tom, že jíme maso hovězí, a ne třeba psí? To je tu nějaká posudková komise, která to určuje? Pudl je hezký a můžete se s ním mazlit. Tak je volný. S krávou se nikdo nemazlí, tak rozemlít a sežrat. Proto taky ten název.“

Proč?
„Probíráme témata, která probíráte v hospodě, když si dáváte něco na ex. Také cigarety a zákaz kouření. Přestěhoval jsem se přímo do centra dění, do města Kouřim. Ta je tak důležitá, že tam televize dělá reportáže o tom, co říkají v Kouřimi o zákazu kouření. Vezměte si, co je to za zvrácenou logiku. Cigarety nám prodávají, ale zároveň nám je zakazují kouřit! Já kouřím už jen doma pod dekou a potmě. Chci se zabarikádovat ve sklepě s flaškama a automatem na cigára! A policajti můžou venku řvát do megafonu: Vzdejte se, víme, že tam přechováváte cigarety. Vyjděte ven s cigaretami nad hlavou!“

Kdy jste začal kouřit?
Předpokládám, že hodně brzy... „Kouřím od šestý třídy. Ale před maminkou jsem si nezapálil ani ve čtyřiceti! Bude to znít cynicky, ale maminka mi vždycky říkala, že kouření není zdravé a že si můžu zkrátit život třeba i o deset let. Celý život nekouřila, bála se rakoviny a nesnášela kouř, protože tu chtěla být aspoň do devadesáti. Nekouřila a nakonec umřela v osmdesáti. Na rakovinu. Tak já budu kouřit, i kdybych si měl zkrátit život o deset let. Protože by to stejně bylo těch nejpodělanějších deset let v mém životě. Kdežto můj dědeček hulil jak lokomotiva. A to sedí. Byl totiž mašinfíra. U něj se nevědělo, jestli se kouří z mašiny, nebo z dědy. Tak nikomu nepřišlo divný ani na pohřbu, že se mu ještě kouří z rakve. A co teprve můj tatínek…“ Mám rád kocovinu, proto piju.

Jak to myslíte?
„Prošel si koncentrákem, a tam přišel kouř normální úplně každýmu. Dneska, když v restauraci vypustíte trochu dýmu, tak se na vás dívají jako na vraha. Tak to jsem jen citoval z Tataráku. No uznávám, že ta naše komedie vypadá spíš krutě než upřímně. Víte, ona se zdá cynická nebo drzá. Ale je vlastně o svobodě. O svobodě říkat a dělat svobodně to, co chci já, a nenařizuje mi to systém. O svobodě, kterou můžeme mít taky i každý sám v sobě.“

Bylo věznění vašeho otce kapitola, o které jste doma mluvili?
„Byla. Dokonce mám jeho deník, kde popisuje svoje zážitky z koncentráku. Trvalo mi léta, než jsem se do něj odhodlal podívat. Naštěstí otec měl tendenci některé věci ironizovat. Ale i tak je to děsivý pocit, když víte, že to, co se tam píše, byla skutečnost. A že se to týká vašeho rodiče. Zas na druhou stranu, co se Tataráku týká – můj otec by takový černý humor ocenil. To jsme po něm s bratrem zdědili oba.“

A dalším tématem je alkohol. Jaký k němu máte vztah?
„Začal jsem pít hodně brzo, a tak vlastně vzniklo divadlo Sklep. S kamarády jsme původně založili Bába klub v hospodě U Báby. Tam před nás vždycky hospodský postavil tři malý panáky: červenou, žlutou a zelenou. A pozdrav byl: Bába klub, hup, hup, hup. Pili jsme je na ex. To nám bylo čtrnáct.“

Jak na to reagovali rodiče?
„To bylo zajímavý. V Bába klubu byla povinnost přinést od nich každý týden podepsanou docházku. A tak mi nezbývalo než říct tátovi, který byl tolerantnější, aby mi potvrdil, že odsouhlasil moji návštěvu hospody. Maminka by se zdráhala. Když naši byli na chatě, tak jsme po mejdanu skvěle uklidili. Později si otec oblékl večerní oblek a našel v náprsní kapse botu. Vzpomněl jsem si, že na tom večírku můj kolega ze Sklepa Fáňa Váša celý večer volal: Kde je moje levá bota? Takže když se mě tatínek zeptal: Co to je?, řekl jsem: Bota. A on se nedivil. Prožil toho v životě tolik, že se nedivil už ničemu.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném nedělním vydání deníku Aha!

Čeká ho veselka
Je to už pár let, co si herec prošel bouřlivým rozvodem, který se táhl roky. „No manželství bylo trochu peklo. Ale jak říkával můj otec: Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř. A já dodávám: Co tě nezabije, to tě posílí,“ svěřil s odstupem. Z manželství má dvě dnes už dospělé děti – dceru a syna, kteří momentálně žijí v Číně. Milan Šteindler ale dnes zažívá veselejší období – s přítelkyní Kateřinou se zasnoubil, takže brzy zřejmě bude svatba. „No měla by být do roka a do dne od zasnoubení. Možná mě ale po tom Tataráku všichni umlátí a zemřu na divadelních prknech, jako hrdina. Nebo budu jediný herec, kterýho defenestrovali hned po premiéře. Konečně se zapíšu do dějin českého divadla,“ směje se. Premiéra Tataráku na ex bude 16. 11. v Divadle Palace v Praze, o tři dny později se bude hrát v Děčíně. Milana Šteindlera můžete také vidět v roli Preceptora v show Tři oříšky pro Popelku. Příští léto bude opět hrát v Shakespearově Večeru tříkrálovém Tobiáše Říhala. No a samozřejmě je k vidění v představeních divadla Sklep.

Herci divadla Sklep se hádají o politické situaci a chtějí "zbořit" demokracii:

Video se připravuje ...



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.