Filip Blažek: ŠKRTIL SE NA ŠPAGÁTU, KRŮČEK OD OCHRNUTÍ, ÚTĚK Z PLAMENŮ
36 fotografií
Když mu bylo dvacet, zahrál si Filip Blažek (44) Matěje v pohádce Nesmrtelná teta (1993). Fešák s blonďatou hřívou se stal ihned miláčkem žen, a tak pochopitelně další role princů následovaly. O devět let později natočil Andělskou tvář a dlouhých vlasů se zbavil. Role svůdníků a bohémů mu ale zůstaly. A nejen ty. O práci nemá nouzi, má čerstvě po premiéře komedie Brouk v hlavě, kterou bude hrát celé léto, a začal točit nový seriál Krejzovi.
Filipe, letos je to už 25 let, co se točila Nesmrtelná teta...
„Ježišmarja! (směje se) Po dvacítce je to už film pro pamětníky. Můžu být rád, že není černobílý! (směje se) Ale třeba by už dnes byl ve Zlatým fondu! Byla to krásná práce a hlavně díky Jiřině Bohdalové, která byla úžasná.“
Tehdy jste režiséra Zdeňka Zelenku nadchl v mosteckém divadle na představení Amadea. Prý vám hned v šatně dal podepsat smlouvu...
„Přijeli se na mě podívat a pamatuju si, jak byli v šoku. Měli mě zaškatulkovanýho jako »tydýta « s kudrnatýma vláskama. A když jsem uchopil celý jeviště, tak z toho byli paf. (směje se) Díky té roli, kterou jsem hrál ve svých devatenácti, jsem dostal lano i do Národního divadla. Řekl jsem si ale, že ještě ne. Počkám si pár let, jestli skutečně budu chtít tohle povolání dělat, protože tenkrát jsem o tom přesvědčený nebyl.“
Tehdy jste musel kvůli rolím v pohádkách šermovat, jezdit na koni. To všechno jste uměl z konzervatoře?
„Šermovat jsem se naučil, až jsem byl hozený do vody. To samé bylo s koňmi. Učil jsem se jezdit za pochodu a dodnes z nich mám respekt. Tehdy nám přivedli neznámého koně a tvrdili, že je zvyklý jezdit v noci. A teď si to vezměte. Sedíte na koni, který v životě nebyl v noci venku a jezdil jen s bryčkou a s klapkama na očích. Teď na něj míří tisícovka světlo, který nahrazuje měsíc. Kůň vyběhne a začne se plašit. Já, který koně nemám v ruce, jsem čekal, kdy se mnou na úzkém mostě hodí Šemíka do hlubin. A těch zážitků s koňmi bylo při »Tetě« víc.“
Například?
„Jeli jsme okolo jednoho místa a mně řekli: To je krásný, tam projedeš tryskem! A já se ptal: Už tam dole někdo byl? Prosím tě, nevymýšlej si! Šel jsem s koněm dolů, povrch samý drn a kámen a stromy byly tak blízko u sebe, až jsem se bál, že si urvu kolena. To jsou věci, který nikdo neviděl. Nebo mi přivedli koně s tím, že je zvyklý stavět se na zadní. Říkali: To s ním uděláš, ne? Chtěl jsem být za hrdinu, tak jsem to vyzkoušel. Kůň se vzepjal a dobrý. Tehdy mě ale něco osvítilo. Tam nahoře opravdu musí někdo být. Najednou jsem zesinal, odešla mi krev z hlavy, zamotal jsem se. Řekl jsem: Já nemůžu a vůbec nevím proč.“
To jste měl hodně veselé natáčení...
„To ano a nejen u »Tety«. Když jsme s Filipem Renčem točili Na vlastní nebezpečí, musel jsem se učit základní vodácký věci. Do kajaků jdou většinou malý lidi, navíc se to učí od dětství. Já jsem se tam vůbec nemohl dostat a udržet rovnováhu. Když jsem pak měl nějaký kanál projet a chvilku se udržet, tak jsem se stejně v určitou chvíli »udělal«. Projel jsem téměř celý kanál hlavou dolů a mezitím se snažil vysoukat se z kajaku. To je zvláštní pocit. Máte hlavu pod vodou a nevíte, co s tím.“ (směje se)
Museli kolem vás přece být vodáci...
„Byly chvíle, kdy ne. (směje se) Na konci vás tam někdo chytí, ale stejně si to musíte proplavat. Točili jsme v Bosně, kde bylo další úskalí – ledová voda. Měla tak šest sedm stupňů. A to je fakt kosa, když se pod ni dostanete... Zkoušeli jsme různý věci, aby záběr v průzračný vodě byl delší. Třeba jsem si vzal sandbagy, zátěže s pískem pro kameru a světla. Hodil jsem si je do vesty a skočil do vody. Vůbec mi nedošlo, že se nedostanu nahoru. Naštěstí mě pak vytáhli.“
Takže to bylo doslova na vlastní nebezpečí...
„To bylo, proto mě mrzelo, že ten film tak prolítl. Zážitků tam bylo víc. Kluci chtěli natočit scénu, kdy se otočí raft. Já byl vpředu, a oni ho otočili přese mě! Spadl jsem do vody, na mě stokiloví chlapi, člun, a já se ocitl v divným víru. Zjistil jsem, že mě něco táhne dolů, a říkal si: Hlavně žádnou paniku.“
Podařilo se vám to?
„Snažil jsem se. Kdysi jsem se zkoušel potápět, tak vím, že je potřeba klid. Když jsem měl pocit, že už jsem konečně nahoře, zjistil jsem, že mám nad hlavou člun. Pak mi někdo podal ruku, že mě vytáhne, ale zůstalo mi lano na krku. Zase jsem nemohl nahoru, navíc jsem se málem oběsil. No byla to dlouhá plíce! (směje se) Od té doby mám z vody respekt jako ze všech živlů, třeba z ohně. To jsme zase jinde.“
BOJ O ŽIVOT V PLAMENECH
Kde?
„Točili jsme Andělskou tvář a já si říkal, jak si zahraju na hrdinu a vysmahnu jako poslední z hořící místnosti. Když ji zapálili, nestačili jsme utíkat. Osvětlovači tam nechali i lampy. Bylo domluvený, že se bude postupně snímat, jak opouštíme hořící místnost, ale byl to takový žár, že se to nedalo. Všichni byli šťastní, když byli venku. Byl to boj o život.“
Po Andělské tváři jste změnil image, nechal jste si ostříhat vlasy. Proč?
„U Andělské tváře jsme měli sponzora, který prodlužoval vlasy Míše Kuklové. A napadlo je, že to vyzkoušejí i na mně. Navařili mi nějaké vlasy do těch mých a ve finále, když mi je měli sundat, mi dali jen dva termíny. Já nemohl. Stalo se, že mi to celý zdredovatělo. Navíc jsem tehdy zkoušel muzikál Galileo a moje alternace, Janek Ledecký i Petr Muk, měli krátký vlasy. Tak jsem se rozhodl, že se nechám ostříhat.“
V zajetí žen
Filip žije v čistě ženské domácnosti. S partnerkou Jolanou má dvě dcery – Johanku (13) a Filipu (3). Z dřívějšího vztahu s herečkou Lucií Benešovou (43) má už dospělého syna Luciána (21), který se věnuje počítačům. A jak se cítí mezi samými ženami? „Dobře, jen někdy prásknu do stolu, aby bylo jasný, kdo je doma šéf,“ směje se a vysvětluje.
„Všechny mě mají omotanýho kolem prstu a dělají si se mnou, co chtějí. I pes, kterej je taky ženská (čivava jménem Fiona – pozn. red.) Takže snahu o autoritu už jsem dávno vzdal,“ dodal s úsměvem herec, který na konci března požádal na dovolené v Benátkách maminku svých dcer Jolanu o ruku. Chystá tedy svatbu? „Já stále doufám, že se na to zapomene,“ odpověděl na naši otázku s úsměvem Filip.
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
Šťastná Bohdalka před a po ocenění: Jsem jako opojený mimoň!
36 fotografií
